ECLI:CZ:NS:2011:11.TVO.18.2011.1
sp. zn. 11 Tvo 18/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2011 stížnost svědkyně M. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2011, sp. zn. 7 To 49/2011, v trestní věci obviněného J. H. , vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 3/2011, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2011, sp. zn. 7 To 49/2011, zrušuje a podle §66 odst. 1 tr. řádu se svědkyni M. V. u k l á d á pořádková pokuta ve výši 500,- Kč.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. března 2011, sp. zn. 3 T 3/2011, byl obviněný J. H. uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 a §140 odst. 1 tr. zákoníku, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let s výkonem ve věznici s ostrahou a trest propadnutí věci – kuchyňského nože jednostranně broušeného do špičky s plastovou střenkou celkové délky 235 mm. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.
O odvolání obviněného J. H. a státního zástupce rozhodl Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání dne 31. května 2011, usnesením pod sp. zn. 7 To 49/2011, tak že napadený rozsudek Krajského soudu podle §258 odst. 1 písm. b), c) a d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
Usnesením předsedy senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2011, sp. zn. 7 To 49/2011, byla podle §66 odst. 1 tr. ř. uložena svědkyni M. V. pořádková pokuta ve výši 3 000,- Kč. Svědkyně se nedostavila k veřejnému zasedání konanému dne 31. května 2011 u Vrchního soudu v Praze o odvolání obviněného J. H. a státního zástupce. V odůvodnění usnesení se podává, že ač byla svědkyně k soudu řádně předvolána, k veřejnému zasedání se bez omluvy nedostavila a neuposlechla tak příkazu soudu. S ohledem na skutečnost, že svědkyně je studentkou SOU, soud jí uložil pokutu ve výši 3 000,- Kč.
Proti tomuto usnesení podala svědkyně M. V. stížnost s tím, že se k veřejnému zasedání nedostavila z důvodu nemoci, kteroužto skutečnost soudu dodatečně sdělila, za svou nepřítomnost se omluvila a k omluvě přiložila i potvrzení lékaře. S uloženou pořádkovou pokutou proto svědkyně nesouhlasí. Závěrem stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícímu závěru.
Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 3 T 3/2001 vyplývá, že Vrchní soud v Praze, jemuž byl spis předložen společně s odvoláním obviněného J. H. a odvoláním státního zástupce, nařídil k projednání podaných odvolání na 31. května 2011, 13.00 hod., veřejné zasedání. K veřejnému zasedání (na 13.30 hod.) předvolal jako svědkyni i poškozenou M. V., jejíž účast považoval za nutnou (srov. pokyn na č. l. 486). Předvolání bylo poškozené řádně doručeno do vlastních rukou na adrese jejího bydliště dne 23. května 2011 (viz doručenka připojená k č. l. 507). Ze spisu je dále zřejmé, že svědkyně se k nařízenému veřejnému zasedání nedostavila (srov. protokol o veřejném zasedání na č. l. 498) a to tak proběhlo v její nepřítomnosti. Dne 7. června 2011 pak doručila vrchnímu soudu omluvu své nepřítomnosti na veřejném zasedání, společně s lékařskou zprávou ze dne 30. května 2011, z níž vyplývá, že svědkyně v rozhodné době trpěla blíže nezjištěnou nemocí; kontrola jejího zdravotního stavu byla lékařkou nařízena za týden. Je tedy zřejmé, že svědkyně, ač jí bylo předvolání k veřejnému zasedání řádně a včas doručeno, se k tomuto bez omluvy nedostavila. Pokud jí v její účasti na veřejném zasedání bránila nemoc (z jí předložené omluvy a lékařské zprávy přitom není vůbec zřejmé, o jakou nemoc šlo a jaká omezení – např. vycházková z této nemoci svědkyni plynula), pak o této své indispozici, ač o ní věděla minimálně jeden den před konáním veřejného zasedání, soud neinformovala. Lze se tedy ztotožnit se závěrem předsedy senátu vrchního soudu, že svědkyně neuposlechla příkazu soudu, když se bez dostatečné omluvy nedostavila na nařízené veřejné zasedání, ač k němu byla předvolána.
Jednání svědkyně je proto důvodem pro uložení pořádkové pokuty ve smyslu ustanovení §66 odst. 1 tr. řádu a v tomto směru lze odkázat na napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší soud však s ohledem na okolnosti posuzovaného případu považuje pořádkovou pokutu ve výši 3.000,- Kč, která byla uložena svědkyni M. V. za příliš přísnou. Proto bylo napadené usnesení Vrchního soudu zrušeno a Nejvyšší soud sám uložil svědkyni M. V. pořádkovou pokutu ve výši 500,- Kč, kterou považuje za přiměřenou všem okolnostem případu.
V posuzované věci svědkyně M. V. je poškozenou ze souzené trestné činnosti obviněného J. H., jenž měla spočívat v podstatě v tom, že obviněný poškozenou dne 29. září 2010 v době kolem 6.20 hod. v Ch., na její cestě do školy, vylákal na travnatou mýtinu schovanou mezi vrostlými keři, kde ji se slovy „chcípni děvko“ fyzicky napadl tak, že ji oběma rukama uchopil zepředu na krku, začal ji rdousit, ve rdoušení pokračoval i po pádu poškozené na zem, přičemž poškozená se snažila uvolnit z jeho sevření, aby se mohla nadechnout a volat o pomoc, což se jí podařilo, avšak obviněný jí zakrýval ústa, aby nemohla křičet a pokračoval ve rdoušení, posléze když se poškozená snažila zvednout ze země a odstrkávala jej od sebe, ji v úmyslu usmrtit bodl kuchyňským nožem jednostranně broušeným do špičky o celkové délce 23,5 cm, který si s sebou donesl, do krku a do zad, čímž poškozené jednak způsobil zhmoždění krku za vzniku kruhovitých oděrek a krevních výronů kůže na hrtanu a na hraně dolní čelisti vlevo, jednak bodnořezné poranění levé strany krku o délce a hloubce 2 cm, dvě bodné rány zad a to levé lopatkové krajiny o délce a hloubce 2 cm, dvě bodné rány zad a to levé lopatkové krajiny o délce a hloubce 1 cm, a vlevo při páteři o délce a hloubce 0,5 cm. Podle dosavadních skutkových zjištění se tedy obviněný vůči poškozené M. V. dopustil velice razantního a agresivního útoku, jehož cílem bylo poškozenou usmrtit. Přes tuto nepochybně značně nepříjemnou a traumatizující zkušenost poškozená v průběhu trestního řízení s orgány činnými v trestním řízení vždy spolupracovala a k věci byla vyslechnuta jak v přípravném řízení (protokol na č. l. 187 - 191 a 196 - 200), tak v hlavním líčení u soudu prvního stupně (srov. protokol na č. l. 453 - 466). Ve stadiu odvolacího řízení pak Vrchní soud v Praze nařídil k projednání odvolání obviněného a státního zástupce jediné veřejné zasedání, na nějž za účelem doplnění svědecké výpovědi předvolal též poškozenou M. V., která příkazu soudu nevyhověla. Šlo tedy dosud i před vrchním soudem o jediný případ takového chování svědkyně, kterým navíc nebylo veřejné zasedání vrchního soudu zmařeno. Z obsahu spisu je zřejmé, že vrchní soud na veřejném zasedání dne 31. května 2011 přes nepřítomnost předvolané svědkyně obě podaná odvolání projednal a následně z jejich podnětu rozhodl tak, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v celém rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně. V neposlední řadě je v posuzovaném případě třeba zdůraznit, že poškozená je studentkou a její výdělečné možnosti jsou značně omezené. Přiměřenost uložené pořádkové pokuty je tedy třeba hodnotit i z tohoto pohledu. Vzhledem ke všem popsaným okolnostem Nejvyšší soud vyměřil svědkyni pořádkovou pokutu ve výši 500,- Kč, kterou považuje za přiměřenou všem posuzovaným okolnostem případu. Tato pokuta bude pro svědkyni zároveň dostatečným varováním, aby do budoucna příkazy orgánů činných v trestním řízení respektovala a tyto uposlechla nebo se z jejich provedení řádně omluvila.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík