ECLI:CZ:NS:2011:11.TVO.29.2011.1
sp. zn. 11 Tvo 29/2011-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. října 2011 stížnost obviněného J. S. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. července 2011, sp. zn. 10 To 62/2011, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného J. S. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. února 2011, sp. zn. 7 T 4/2010, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem obchodování s lidmi podle §232a odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) a d) tr. zák. a za tento trestný čin a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. června 2008, sp. zn. 4 T 72/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 2. září 2008, sp. zn. 13 To 300/2008, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně soud zrušil výrok o trestu z výše již uvedených rozsudků Okresního soudu v Pardubicích, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové v neprospěch obviněného J. S. a obviněný J. S. odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. 10 To 62/2011, tak, že k odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. e), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a podle §259 odst. 3 a 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému za trestný čin z výše citovaného rozsudku a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. června 2008, sp. zn. 4 T 72/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 2. září 2008, sp. zn. 13 To 300/2008, uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Současně soud zrušil výrok o trestu z výše již uvedených rozsudků Okresního soudu v Pardubicích, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Odvolání obviněného J. S. Vrchní soud v Praze tímto rozsudkem podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
V souvislosti s trestnou činností, jíž byl shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze, uznán vinným, byl obviněný usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. ledna 2011, sp. zn. 7 T 4/2010, vzat do vazby, a to z důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. Ve vazbě se obviněný nacházel i poté, co byla věc společně s odvoláním státní zástupkyně a odvoláním obviněného předložena Vrchnímu soudu v Praze, proto tento soud v souladu s §71 odst. 4, 6 a 7 tr. ř., ještě před vynesením meritorního rozhodnutí, usnesením ze dne 20. července 2011, sp. zn. 10 To 62/2011, o vazbě obviněného rozhodl, a to tak, že se obviněný J. S. ve vazbě ponechává.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stížnost, kterou odůvodnil tím, že u něj vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. není dán. Obviněný nemá v úmyslu se trestnímu stíhání ani případnému výkonu trestu odnětí svobody vyhýbat. Na nařízené hlavní líčení se sice v minulosti nedostavil, neměl ale v úmyslu opustit území republiky. Letenku do Londýna mu zřejmě zajistila jeho sestra, s níž nebyl delší dobu v kontaktu, případně by mohlo jít o záměr ostatních spoluobviněných, jež obviněný svou výpovědí usvědčil. V závěru své stížnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a aby následně ve věci sám rozhodl tak, že se obviněný propouští z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům. V prvé řadě je třeba uvést, že Vrchní soud v Praze rozhodl napadeným usnesením o dalším trvání vazby obviněného, neboť od posledního rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové o jeho vazbě uplynuly tři měsíce. Následně ovšem Vrchní soud rozhodl o věci samé výše již citovaným rozsudkem, kterým obviněnému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. V současné době se tedy obviněný podle zjištění Nejvyššího soudu nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, jehož předpokládaný konec je dne 14. ledna 2016. Rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o vazbě obviněného proto již v současnosti postrádá jakýkoliv praktický význam. Nejvyšší soud se nicméně i tak námitkami obviněného uplatněnými ve stížnosti zabýval, dospěl však k závěru, že se nejedná o námitky opodstatněné.
Vrchní soud v Praze se zabýval všemi podstatnými okolnostmi pro rozhodnutí o vazbě obviněného a Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožňuje. Obviněný byl, dnes již pravomocně, uznán vinným trestným činem obchodování s lidmi podle §232a odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) a d) tr. zák. Za tuto trestnou činnost a za trestnou činnost z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. června 2008, sp. zn. 4 T 72/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 2. září 2008, sp. zn. 13 To 300/2008, mu byl nejprve nepravomocně uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let s výkonem ve věznici s ostrahou, který mu byl později k odvolání státní zástupkyně podaném v jeho neprospěch navýšen, a to na již velmi citelný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let s výkonem ve věznici s ostrahou. Obviněný se v minulosti opakovaně nedostavil na nařízené hlavní líčení, k tomuto se jej nepodařilo předvolat, ani předvést, místo svého pobytu soudu odmítl sdělit, i když bylo zjištěno, že z posledního místa pobytu se odstěhoval. O úmyslu obviněného opustit území republiky pak přímo svědčí i jednosměrná letenka do Velké Británie, která byla nalezena přímo u obviněného při jeho zadržení. Že by o ní obviněný nevěděl, jak tvrdí v podané stížnosti, tak v podstatě není možné. Vzhledem ke všem uvedeným okolnostem tedy lze souhlasit s tím, že u obviněného byl v době rozhodování vrchního soudu nadále dán vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. Propuštěním obviněného na svobodu by hrozilo, že by účelu trestního stíhání, kterým je i spravedlivé potrestání pachatele trestné činnosti, nebylo dosaženo. V trestním řízení obviněného přitom nebyla zjištěna žádná neodůvodněná prodleva. Obžaloba ve věci byla podána dne 24. května 2010, hlavní líčení pak probíhala od září roku 2010 do 28. února 2011, kdy byl ve věci vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a jímž mu byl uložen trest. Proti tomuto rozhodnutí obviněný podal odvolání, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 30. srpna 2011. Trestní věc obviněného byla přitom poměrně rozsáhlá a společně s obviněným bylo trestní řízení vedeno proti dalším třem osobám. V rámci dokazování tedy bylo třeba provést celou řadu důkazů. I Nejvyšší soud je proto toho názoru, že podmínky pro ponechání obviněného ve vazbě byly v posuzovaném případě splněny.
Protože obviněný ve své stížnosti Nejvyššímu soudu žádné další argumenty nepředložil, nemohl se jimi Nejvyšší soud blíže zabývat a po přezkoumání výroku napadeného usnesení, který byl shledán bez vad, přičemž vadami netrpěl ani procesní postup předcházející napadenému usnesení, nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík