ECLI:CZ:NS:2011:11.TVO.8.2011.1
sp. zn. 11 Tvo 8/2011-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2011 stížnost obviněného Ing. P. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2010, č. j. 4 To 50/2005-6995, a rozhodl, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného z a m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. P. K. byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 4 To 50/2005, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zák., dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Za tuto trestnou činnost a další sbíhající se trestné činy, pro které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 8. 1999, sp. zn. 1 T 3/98, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat činnost ve statutárních a kontrolních orgánech u všech forem obchodních společností ve smyslu obchodního a živnostenského zákona na dobu 10 let. Konečně mu pak byl podle §53 odst. 1 a §54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 160.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř (šesti) měsíců. V odůvodnění svého rozsudku Vrchní soud v Praze uvedl, že tehdy obžalovanému Ing. K. uložil stejný náhradní trest odnětí svobody, jak mu byl uložen již Krajským soudem v Hradci Králové, tedy náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle zvukového záznamu veřejného zasedání konaného dne 20. 10. 2005 byl odsuzující rozsudek skutečně vyhlášen tak, že se tehdy obžalovanému Ing. P. K. stanoví náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.
V napadeném usnesení pak Vrchní soud v Praze rozhodl předsedkyní senátu tak, že se podle §131 odst. 1 tr. ř. opravuje vadný výrok o náhradním trestu odnětí svobody z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 4 To 50/2005, když tento výrok správně zní:
Podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, se stanoví náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti (šesti) měsíců.
V odůvodnění pak Vrchní soud v Praze konstatuje, že při vyhotovení rozsudku došlo k písařské chybě, kterou v souladu s ustanovením §131 odst. 1 tr. ř. může předseda senátu kdykoliv opravit, aby vyhotovení rozsudku a jeho opisu bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.
Včas podanou stížností napadl toto rozhodnutí obviněný. Ve svém podání uvádí, že usnesení obdržel „dne 28. 2. 2011 v 17.00 hodin“. Dále uvádí, že první den ode dne doručení, tedy dne 25. 2. 2011, byl pátek, poté následovala sobota a neděle. On stížnost podává 28. 2. 2011, tedy v pondělí, v pracovní den. Dále uvádí, že vedle JUDr. Řičici, který je jeho právním zástupcem, jej bude ještě zastupovat pan JUDr. Pytlík z Pardubic. Ten Vrchnímu soudu v Praze zašle co nejdříve jeho plnou moc. Podrobné zdůvodnění stížnosti proti usnesení bude zasláno co nejdříve právním zástupcem. K samotné stížnosti pak uvádí, že rozsudek byl podepsán předsedkyní senátu, a on byl celou dobu přesvědčen, že rozsudek je správný a v pořádku. Téměř po pěti letech po vyhlášení se dozvídá, že rozsudek je „chybný“. Proto se oprávněně domnívá, že byl hrubým způsobem uveden v omyl. Toto hrubé a špatné zapsání rozsudku nastiňuje další otázku, co vše je vlastně v rozsudku ještě špatně uvedeno. Vzhledem ke skutečnosti, že všechny kroky, které provedl v uvedené věci po obdržení „chybného“ rozsudku prováděl na základě „chybného“ rozsudku domnívá se, že jeho zákonná práva byla hrubým způsobem porušena. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud v Brně výše uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil v plném rozsahu. Dále navrhuje, aby byl zrušen i samotný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 4 To 50/2005, v plném rozsahu, a to z důvodu zmatečnosti a hrubého porušení práv obviněného.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku, jakož i řízení, které mu předcházelo.
Předně je třeba konstatovat, že napadené usnesení bylo do příslušné věznice doručeno dne 24. 2. 2011, obviněný pak jej převzal a osobně podepsal téhož dne, tedy 24. 2. 2011. Třetí den lhůty k podání stížnosti uplynul dne 27. 2. 2011, což je ovšem neděle. Jestliže tedy obviněný podal u příslušného orgánu věznice stížnost 28. 2. 2011, tedy v pondělí, byla stížnost podána včas. Plná moc a případné odůvodnění stížnosti druhým obhájcem, o kterém obviněný hovoří, nebyly Nejvyššímu soudu do dne rozhodování předloženy.
K obsahovým námitkám stížnosti pak Nejvyšší soud konstatuje následující.
K chybě při vyhotovení rozhodnutí by samozřejmě docházet nemělo, na druhé straně se jedná o situaci, na kterou zákonodárce v ustanovení §131 tr. ř. pamatuje. Vzhledem k tomu, že po obdržení rozsudku Vrchního soudu v Praze si obviněný podal ve věci dovolání k Nejvyššímu soudu, využil v tehdejší situaci standardní právní institut, jak zvrátit pro něho nepříznivé rozhodnutí. Poté se až do konce roku 2010 zdržoval na neznámých místech, když zadržen byl až na základě dlouhodobého policejního pátrání. Za této situace a na základě vlastního zapříčinění nemohl využít svých dalších práv, která mu trestní řád nabízí k případné obraně proti meritornímu rozhodnutí (např. návrh na obnovu řízení). Potom ovšem nelze dospět k závěru, že byl hrubým způsobem uveden v omyl a zejména, že jeho zákonná práva byla hrubým způsobem porušena, jak tvrdí ve stížnosti. Jak Nejvyšší soud zjišťuje, v odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze se skutečně uvádí, že tehdy obžalovanému Ing. K. byl uložen peněžitý trest v uvedené výši s tím, že byl stanoven stejný náhradní trest odnětí svobody jako v původním rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Výrokem tohoto rozsudku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Jak bylo konstatováno, tato skutečnost se podává i ze zvukového záznamu veřejného zasedání Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2005, kdy byl odsuzující rozsudek vyhlášen. V souladu s trestním řádem proto Vrchní soud v Praze naznačené pochybení ve vyhotovení svého rozsudku opravil.
Po přezkoumání spisového materiálu nezjistil Nejvyšší soud pochybení v postupu i následném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, a proto nezbylo, než stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Vypracoval:
JUDr. Aleš Flídr