ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.1106.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1106/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Hlavního města Prahy , zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti povinnému L. K. , zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 28, pro 60 833,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 35 E 1280/2003-31, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2008, č. j. 21 Co 342/2008-59, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 4. 2. 2000, sp. zn. 27 C 18/2000, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 63 833,- Kč s poplatkem z prodlení ve výroku vyčísleným výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu potvrdil. Uzavřel, že platební rozkaz je vykonatelný, neboť byl doručen povinnému do vlastních rukou. Z tohoto důvodu nepovažoval za podstatné, že mu byl doručen na jinou od trvalého bydliště odlišnou adresu.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že mu platební rozkaz nebyl doručen. Uvedl, že písemnosti na adrese P., ani přejímat nemohl, protože má v občanskému průkazu uvedenou adresu P. Vytýká odvolacímu soudu, že ve věci neprovedl žádné dokazování a pouze konstatoval, že převzetí platebního rozkazu povinný stvrdil svým podpisem. Z nalézacího spisu, kde se nachází i jiné písemnosti podepsané prokazatelně povinným, měl mít přitom soud s ohledem na podpis na doručence přinejmenším pochybnosti o pravosti podpisu. Povinný se přitom vždy podepisuje celým jménem, nikdy nepoužívá parafy ani zkrácené verse podpisu. Tím, že odvolací soud nenařídil jednání a neprovedl dokazování, znemožnil povinnému účelně hájit svá práva. Zásadní právní význam přisuzuje otázce, zda odvolání proti nařízení výkonu rozhodnutí je čistě formální záležitostí, nebo by mu měla být přisuzována důležitost odpovídající tomu, že se jedná o první úkon povinného, ve kterém se může proti nařízení výkonu rozhodnutí bránit. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž tento soud rozhodl o návrhu na nařízení výkonu, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel sice namítá, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud však hodnocením námitek v dovolání uplatněných k takovému závěru nedospěl.
Dovolatel zpochybňuje závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolání možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, že exekuční titul byl povinnému doručen a nabyl právní moci. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., které však přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou (s výjimkou shora uvedenou). I když povinný zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním, jinými slovy závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastním skutkovém tvrzení odlišném od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Skutkové námitky však nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, takže i právní závěry, které z nich dovolatel vyvozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Vytýká-li dovolatel dále odvolacímu soudu, že ve věci neprováděl žádné dokazování a nenařídil jednání, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle které i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. může přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit (např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 2030/07, nebo ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 2339/07), pak je třeba připomenout, že povinný v odvolání provedení žádných důkazů nenavrhoval, nájem k bytu v P. mu zanikl podle jím předložené dohody o zániku nájmu bytu až k 31. 1. 2001 a pravost podpisu na doručence nezpochybňoval, takže odvolací soud provedl jen šetření z obsahu spisu, v němž bylo rozhodnutí vydáno. V usnesení ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněném pod číslem 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dospěl Nejvyšší soud k závěru, že „při zkoumání, zda k výkonu navržené rozhodnutí bylo povinnému doručeno, vychází soud ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, popřípadě ze skutečností o okolnostech doručení, zjištěných pomocí šetření, které provedl. I když při zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí nejde o dokazování, soud při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení §122 a násl. o. s. ř. Účastníci proto mají mimo jiné právo být přítomni při výslechu svědků (§126 o. s. ř.), výslechu účastníků (§131 o. s. ř.) či provádění důkazu listinou (§129 o. s. ř.), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, vyjádřit se k její pravosti či správnosti a k výsledkům provedeného šetření (srov. §123 o. s. ř.). Činí-li (však) soud výkonu rozhodnutí závěr o vykonatelnosti titulu (včetně závěru o řádném doručení rozhodnutí ) pouze z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno , nejde o šetření postupy dle §122 a násl. o. s. ř. a neuplatní se požadavek, aby účastníci exekučního řízení mohli být přítomni při provádění šetření a aby se před rozhodnutím mohli vyjádřit k jeho výsledkům“.
Nejvyšší soud proto dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinný na ně nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu