ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.1415.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 1415/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobce AAA AUTO a. s. , se sídlem v Hostivicích, Husovo nám. 14, identifikační číslo osoby 266 99 648, zastoupeného JUDr. Luďkem Pilným, advokátem se sídlem v Praze 9, Na Rampách 734/3, proti žalované České republice – Okresní správě sociálního zabezpečení České Budějovice , se sídlem v Českých Budějovicích, A. Barcala 1461, o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 84/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 11. 2008, č. j. 19 Co 1902/2008-80, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil rozsudek ze dne 4. 6. 2008, č. j. 30 C 84/2008-62, kterým okresní soud vyloučil z výkonu rozhodnutí vedeného oprávněnou Okresní správou sociálního zabezpečení České Budějovice proti povinnému M. G. u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 21 E 300/2005, osobní automobil Renault Megane 1,9 TDI, kombi, modré barvy, VIN VF1JA0N0222673540 (dále též jen „automobil“), sepsaný pod položkou 1 soupisu zajištěných movitých věcí proti povinnému M. G., tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a žalobci uložil zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích soudní poplatek 1000,- Kč.
Odvolací soud vyšel ze stejných skutkových zjištění, tj. že dne 15. 3. 2005 byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného M. G., že 13. 9. 2006 soudní vykonavatel zapsal automobil do soupisu věcí a že dne 8. 8. 2007 uzavřel povinný s žalobcem kupní smlouvu, na základě níž žalobce nabyl automobil a povinnému M. G. zaplatil 115 000,- Kč. Na rozdíl od okresního soudu však dospěl k závěru, že v souzené věci nelze aplikovat §446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), na základě něhož soud prvního stupně žalobě vyhověl. Uzavřel, že režim tohoto ustanovení se vztahuje jen na situace, kdy kupující nabývá vlastnické právo od prodávajícího, který není vlastníkem prodávané věci. Odvolací soud uzavřel, že z §324 o. s. ř. vyplývá zákaz povinného nakládat s věcí po jejím soupisu, přičemž nakládáním se ve smyslu §123 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), míní i převod vlastnického práva na jinou osobu. Jestliže M. G. tuto povinnost porušil, je kupní smlouva absolutně neplatná podle §39 obč. zák., vlastnické právo na žalobce tak přejít nemohlo.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. žalobce namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věcí (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedl, že zákaz převést automobil nevyplývá pro povinného ze zákona ani žádného jiného předpisu. Poukázal na ustanovení §446 obch. zák., které je dle jeho názoru třeba uplatnit i v případě, kdy se jedná o nabytí vlastnického práva od vlastníka věci, kterému bylo soudním rozhodnutím zakázáno vlastnické právo převést. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl ve věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srovnej čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; takové vady však namítány nebyly a z obsahu spisu ani nevyplývají. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež však na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §324 o. s. ř. v nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby nakládal s věcmi, které vykonavatel sepíše.
Podle ustanovení §39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Lze uzavřít, že znění v projednávané věci aplikovaných právních norem je natolik jednoznačné, že nevyžadovalo dosud dalšího výkladu. Právní nauka i převažující judikatorní praxe se shoduje v závěru, že výrok usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, kterým se povinnému zakazuje, aby nakládal s věcmi, které budou sepsány, povinnému znemožňuje, aby sepsanou věc převedl na jiného, aby ji zastavil nebo jinak zatížil, aby ji půjčil, pronajal nebo s ní jinak disponoval, a to od okamžiku, kdy mu usnesení bylo doručeno, a stalo se tak vůči němu vykonatelným, popřípadě kdy byly věci sepsány. Právní úkony porušující uvedený zákaz jsou neplatné ve smyslu §39 obč. zák. (srov. např. i Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2444).
Protože závěr odvolacího soudu je správný, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Dovolání bylo zamítnuto a žádnému z účastníků - vyjma dovolatele - účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, podle obsahu spisu nevznikly. Dovolací soud tedy rozhodl, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu