ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.1990.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1990/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné: Telefónica O2 Czech Republic, a.s. , se sídlem v Praze 4, Michli, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 601 93 336, zastoupené JUDr. Ing. Václavem Školoutem, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 5, proti povinné E. H. , zastoupené JUDr. Danielou Pitínovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, pro 3.809,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 2910/2008, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2009, č. j. 22 Co 586/2008 - 20, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 9. 5. 2008, č. j. 49 Nc 2910/2008 - 4, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 nařídil exekuci podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha, č. j. 45 050/2006-603, ze dne 10. 4. 2007, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 3.809,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, k úhradě nákladů správního řízení ve výši 200,- Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněné určených exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Martina Slavatu, Exekutorský úřad Mladá Boleslav. Odvolací soud k námitce povinné o formální nevykonatelnosti exekučního titulu z obsahu spisu Českého telekomunikačního úřadu sp. zn. 031286/2006-631 mimo jiné zjistil, že povinné byl doručen do vlastních rukou dne 27. 4. 2007, kdy jej osobně převzala proti podpisu, že dnem 23. 4. 2007 nabyl právní moci a uplynutím lhůty k plnění, tj. dne 9. 5. 2007, se stal vykonatelným. Dospěl k závěru, že všechny zákonné předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Namítá, že „v poučení exekučního titulu jí bylo sděleno, že proti němu není odvolání přípustné, že však nebyla poučena o možnosti jeho přezkumu podle §244 a násl. o. s. ř.“; tím byla rozhodnutím správního úřadu dotčena ve svých právech. Dále uvedla, že „i když případné podání žaloby nemá odkladný účinek na právní moc ani na vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu, může soud podle §248 odst. 2 o. s. ř. odložit jeho vykonatelnost, zejména pokud žalobci (povinné) hrozí závažná újma, což je posuzovaný případ“. Dále dovolatelka uvedla, že „namítá nerovnost postavení procesních stran, porušení obecných zásad smluvních ujednání spotřebitelských smluv [§55 odst. 1, §56 odst. 1 písm. b) a j) obč. zák.)]“ a že nadále trvá na svých námitkách, že exekuční titul nenabyl právní moci, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a že „jí byla odňata možnost přezkumu rozhodnutí správního orgánu“. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12., část první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §130 exekučního řádu přípustné.
Dovolatelka žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezila, a ani na základě námitek uplatněných v dovolání k tomuto závěru nelze dospět.
Závěr soudu o formální vykonatelnosti exekučního titulu je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka sice v dovolání odkázala na toto ustanovení, obsahově však tento dovolací důvod nijak nevymezila, neboť neuvedla, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu. Z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak dovolání vykazuje vady, pro něž nelze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.).
Další námitky dovolatelka uplatnila až v dovolacím řízení a z hlediska §241 odst. 4 o. s. ř. se tak jedná o nepřípustné novoty, jimiž se dovolací soud nemohl zabývat; účelem dovolacího řízení je totiž přezkoumání věcné správnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v témže znění není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu