ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.206.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 206/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné GE Money Auto, a.s. , sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, identifikační číslo osoby 601 12 743, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti povinnému L. J. , zastoupenému Mgr. Radimem Dostalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168 - „Na Rybárně“, pro 27.583,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 15 Nc 3160/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2009, č. j. 66 Co 821/2009 - 37, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 6. 2009, č. j. 15 Nc 3160/2007 - 22, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 15. 10. 2007, č. j. 15 Nc 3160/2007 - 7, podle platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 5. 2003, č. j. 63 Ro 1223/2003 - 6, k uspokojení pohledávky ve výši 27.583,- Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 9.890,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny). Odvolací soud vzhledem ke zjištění, že mezi účastníky se jednalo o obchodní závazkový vztah a že nejstarší den splatnosti pohledávky byl 3. listopad 2000, dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že začala-li desetiletá promlčecí lhůta podle §408 odst. 1 obch. zák. běžet dne 4. 11. 2000 a byl-li návrh na nařízení exekuce oprávněnou podán dne 9. 10. 2007, k promlčení vymáhané pohledávky nedošlo. Předpoklady pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. tak nebyly splněny. K námitce povinného, že při posuzování vznesené námitky promlčení je nutno vycházet z §397 obch. zák., odvolací soud uvedl, že čtyřletá obecná promlčecí doba platí pro uplatnění práva v nalézacím řízení, nikoliv v řízení exekučním.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku, zda exekuční řízení musí být podle §408 odst. 1 obch. zák. zahájeno v desetileté promlčecí době, počítané ode dne, kdy lhůta začala běžet poprvé, tj. kdy se stala pohledávka splatnou, a že čtyřletá promlčecí doba je dobou, v níž je třeba právo uplatnit v nalézacím řízení (tedy nikoliv v řízení exekučním). Namítá, že soudy obou stupňů posoudily promlčení podle obchodního zákoníku nesprávně a v rozporu s gramatickým i systematickým výkladem příslušných ustanovení obchodního zákoníku, neboť promlčecí doba podle §397 obch. zák. je dobou obecnou, nikoli jen dobou pro uplatnění práva v nalézacím řízení, jak uvedl odvolací soud. Z ustanovení §402 obch. zák. pak lze dovodit, že skončení soudního (či jiného) nalézacího řízení nezakládá běh nové promlčecí doby, ale má ten účinek, že promlčecí doba, která do zahájení řízení běžela a byla po dobu soudního řízení stavena, běží dále; tomu podle dovolatele koresponduje např. i ustanovení §405 odst. 2 obch. zák. Pokud by názor odvolacího soudu byl správný, bylo by toto ustanovení nadbytečné, stejně jako ustanovení §408 odst. 2 obch. zák. Z tohoto dovozuje, že §408 odst. 1 obch. zák. „upravuje něco zcela jiného, totiž tzv. obecné omezení promlčecí doby, a je také v oddíle 5 takto označeném zařazeno, tedy, že bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet“. Jinými slovy, „nikoliv tedy, že promlčecí doba je vždy deset let, ale nejvýše deset let, nestanoví-li zákon jinak“. Při správné aplikaci těchto zákonných ustanovení proto nelze dojít k jinému závěru, než že nárok oprávněného „je zcela promlčen“. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedla, že odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturu Nevyššího soudu (viz např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1595/2002 a sp. zn. 20 Cdo 2911/2004), a navrhla, aby dovolání bylo pro nepřípustnost odmítnuto.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §130 zák. č. 120/2001 Sb. přípustné.
Jak dovodila judikatura Nejvyššího soudu, p rávní úprava promlčení v obchodním zákoníku má komplexní povahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 26/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně usnesení téhož soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3234/2008). Rovněž otázka délky promlčecí doby práv pravomocně přiznaných v nalézacím řízení již byla řešena (např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 13/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1290/2003, usnesení ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2911/2004, usnesení ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5406/2007). Podle ustálené soudní praxe musí být řízení o výkon rozhodnutí přiznávajícího určité právo zahájeno v desetileté lhůtě, počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet poprvé (tj. u práva na plnění závazku podle §392 odst. 1 obch. zák. ode dne, kdy měl být závazek splněn /ode dne splatnosti pohledávky/), a v určitých případech v desetileté lhůtě prodloužené o další tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (srov. §408 odst. 1, 2 obch. zák.). Jediné ustanovení, v němž obchodní zákoník upravuje promlčení ve vztahu k výkonu rozhodnutí či exekuci (a kde používá pojmu „právo pravomocně přiznané v soudním nebo rozhodčím řízení“), je kogentní ustanovení §408 obch. zák. Podle něj promlčecí doba skončí bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona (tedy i bez ohledu na případy, kdy by jinak došlo k prodloužení promlčecí doby ze zákona) nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet, případně prodloužené o další tři měsíce.
Aplikace §402 až 407 obch. zák., uvedených v oddílu 4 s názvem Stavení a přetržení promlčecí doby, je v projednávané věci (týkající se promlčecí doby práva pravomocně přiznaného v soudním řízení) výslovně vyloučena §408 odst. 1 obch. zák., jenž stanoví konec obecné promlčecí doby „bez ohledu na jiná ustanovení“ obchodního zákoníku (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3234/2008, usnesení téhož soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2613/2007).
Začala-li tedy v posuzované věci promlčecí doba vymáhané pohledávky podle vykonatelného platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 5. 2003, č. j. 63 Ro 1223/2003 - 6, běžet ve smyslu §408 odst. 1 obch. zák. dnem následujícím po její splatnosti, tj. dne 4. 11. 2000, a byl-li návrh na nařízení exekuce podán dne 9. 10. 2007, stalo se tak před uplynutím desetileté promlčecí doby. Odvolacímu soudu tudíž nelze důvodně vytýkat nesprávné právní posouzení věci, dospěl-li k závěru, že předpoklady pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nebyly splněny.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu