ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2256.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2256/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení Karlovy Vary , se sídlem na ul. Krymské č. 2a, proti povinnému K. V. S. , zastoupenému JUDr. Pavlem Turoňem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 66, pro 1.174.246,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 24 E 477/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 24.10.2008, č.j. 11 Co 429/2008-, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 26. 6. 2008, č. j. 24 E 477/2008-8, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí. S odvolací námitkou povinného, že „v době, kdy ještě nebyla předvídána náhradní doručení, k výkonu navržený platební výměr, event. výkaz nedoplatků, nikdy nedostal, a nemá je ani správce konkursní podstaty,“ se krajský soud vypořádal závěrem, že „povinný prohlásil, že v době doručování zásilky, jejímž obsahem byl výkaz nedoplatků z 10. 3. 1998, bydlel na uvedené adrese, kam mu bylo doručováno, a na zpátečním lístku je jeho podpis pravděpodobně pořízený jeho manželkou. Pokud jde o vyznačení převzetí platebního výměru podpisem povinného s uvedením data 7. 1. 1998, povinný při jednání před odvolacím soudem uvedl, že jde o jeho podpis.“ Krajský soud tak uzavřel, že k výkonu navržené exekuční tituly jsou formálně vykonatelné.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení §236 a §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (aniž tedy uvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného potvrzujícího rozhodnutí) povinný ohlašuje dovolací důvody „podle §241a odst. 2, 3 o. s. ř.“ Jejich naplnění – bez jakékoli specifikace – spatřuje v tom, že výkon rozhodnutí byl nařízen přesto, že výkaz nedoplatků není vykonatelný, jelikož mu nebyl doručen; podpis na zpátečním lístku, předloženém mu krajským soudem, „není jeho pravým podpisem.“ Kromě toho z opatrnosti vznáší námitku promlčení; krajský soud, ač sám v napadeném usnesení uvádí, že soud má kromě jiného zkoumat, zda právo není prekludováno, ze zjištěných skutečností nevyvodil správný právní závěr, pokud „na tyto reagoval místo zamítnutím návrhu potvrzením usnesení okresního soudu.“ V závěru dovolání pak povinný „namítá nedostatek aktivní legitimace oprávněné, neboť Okresní správa sociálního zabezpečení v Karlových Varech, která vydala předmětná rozhodnutí a která i v tomto řízení vystupuje jako oprávněná, nemá právní subjektivitu, nemůže tedy vystupovat v právních vztazích a nebyla ani oprávněna vydat napadené exekuční tituly. Právní subjektivitu má pouze Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Křížová 1292/25, IČ 00006963.“
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci, a netvrdí to ani sám dovolatel, nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Povinný zpochybnil závěr, že k výkonu navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda k výkonu rozhodnutí navržený výkaz nedoplatků byl povinnému řádně doručen. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Za použití druhého (posuzováno podle obsahu dovolání) z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud nezjišťoval, zda mu byly exekuční titul řádně doručen.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučních titulů, učinil tak způsobem neregulérním; vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení exekučního titulu), však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) být nemohou. O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se přitom v souzené věci nejedná (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
Pokud jde o námitku promlčení, tu povinný uplatnil teprve v dovolání, tedy jako nepřípustné novum (§241a odst. 4 o. s. ř.); v odvolání (č.l. 11, 12) námitka promlčení ani prekluze vznesena nebyla.
K námitce „nedostatku aktivní legitimace oprávněné“, jejž povinný spatřuje v nedostatku její „právní subjektivity“ (a nesprávně tak směšuje, případně zaměňuje instituty věcné legitimace a podmínky řízení), Nejvyšší soud připomíná své usnesení z 21. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2458/99, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 3/2001, v němž uzavřel, že domáhá-li se okresní správa sociálního zabezpečení soudního výkonu platebního výměru, který sama vydala, má způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení §19, věty za středníkem o. s. ř.) a je tedy i oprávněna podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že oprávněné, jež by jinak měla na tuto náhradu právo podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř., náklady tohoto řízení prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že oprávněné, jež by jinak měla na tuto náhradu právo podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř., náklady tohoto řízení prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu