ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2267.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 2267/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobce J. Č. , zastoupeného JUDr. Janem Urbancem, advokátem se sídlem Hradci Králové, Chelčického 1223, proti žalovanému JUDr. O. S., soudnímu exekutorovi, o určení neplatnosti příklepu soudního exekutora, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 6 C 59/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 5. 2011, č. j. 24 Co 125/2011-17, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění ( §243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 31. 3. 2011, č. j. 6 C 59/2011-9, jímž okresní soud vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Hradci Králové. Uzavřel, že místně příslušným ve věci je soud podle sídla exekutorského úřadu žalovaného.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl (i přes poučení o jeho nepřípustnosti) žalovaný dovoláním a navrhoval, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (srov. Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení potvrzující rozhodnutí o vyslovení místní nepříslušnosti soudu v jejich taxativních výčtech uvedeno není (přičemž nejde ani o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto ve věci udělení příklepu, jak tvrdí dovolatel). Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť jím napadené usnesení, není rozhodnutím ve věci samé (k tomu v obdobné věci srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 719/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 586/2003).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení ani nebylo již dříve skončeno (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. srpna 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu