ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2278.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2278/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Městské části Praha 3 , se sídlem v Praze 3, Havlíčkovo nám. 700/9, identifikační číslo osoby 00063517, proti povinné M. V. , zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 Nc 15910/2008, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2009, č. j. 62 Co 220/2009-17, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinné proti usnesení ze dne 8. 10. 2008, č. j. 36 Nc 15910/2008-4, kterým Obvodní soud pro Prahu 3 nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 17. 4. 2001, č. j. 7 C 55/2001-6, exekuci vyklizením bytu č. 5 o velikosti 3+1, I. kategorie, nacházejícího se ve 3. podlaží domu č. p. 272 v Praze 3, katastrální území Žižkov, ulice Českobratrská 7, s tím, že exekuce se nařizuje i k vymožení nákladů oprávněné a nákladů exekuce, a provedením exekuce pověřil soudní exekutoru JUDr. Ingrid Švecovou. Dospěl k závěru, že povinná nezpochybnila žádnou ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce a že její úvaha ohledně automatického prodloužení platnosti nájemní smlouvy je v exekučním řízení nerozhodná.
V dovolání, v němž přikládá napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní právní význam, namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, resp. nezjištěných skutečností, a tím pádem nemá oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o. s. ř.“/). Uvedla, že faktickým majitelem bytového komplexu, v němž se nachází vyklizovaný byt, je Ministerstvo vnitra nebo Ministerstvo obrany, jedná se o byty zvláštního určení, a proto je v katastru nemovitostí uveden jako vlastník Hlavní město Praha a správa je svěřena oprávněné. Oprávněná tedy není podle dovolatelky v souzené věci aktivně legitimována. Dále namítá, že vyklizovaný byt si v roce 2006 koupila za 300 000,- Kč a zaplatila daň z převodu nemovitostí ve výši 38 000,- Kč, proto z něj nemůže být vykázána. Uvedla také, že v polovině roku 2008 byla proti své vůli internována v psychiatrické léčebně v Praze 2, Ke Karlovu 11, kde podmínkou jejího propuštění byl podpis nové nájemní smlouvy. Smlouvu podepsala a následně zjistila, že zajištěný byt v Praze 3, Křišťanova 12, má rozlohu 13 m2 a v podstatě se jedná o přístřeší odpovídající pokoji na ubytovně, kde si nemůže zřídit ani sprchový kout. Vadu řízení spatřuje v tom, že si soud neověřil jí tvrzené skutečnosti a vycházel pouze ze svého názoru na exekutorku při rozhodování o jejím vyloučení. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že je vlastníkem domu, kde se nachází vyklizovaný byt a že povinné nad rámec svých povinností zajistila náhradní byt, ačkoliv povinná měla byt vyklidit bez bytové náhrady. Navrhla proto, aby dovolání povinné bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (a takovou povahu má i usnesení o odmítnutí odvolání podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění do 31. 10. 2009), jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/ – k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 2030/07, nález ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Ačkoli dovolatelka přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, neuvádí však již blíže, v čem tento zásadní právní význam spočívá, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze.
Dovolatelka předně zpochybňuje věcnou legitimaci oprávněné v souzené věci, přičemž tvrdí, že předmětný byt v roce 2006 koupila. Její námitce však nelze přisvědčit, neboť jak se z obsahu spisu podává, celý objekt, v němž se vyklizovaný byt (byt č. 5 ve 3. podlaží domu č. p. 272 v Praze 3, katastrální území Žižkov, ulice Českobratrská 7) je ve vlastnictví Hlavního města Prahy a svěřenou správu k němu vykonává Městská část Praha 3. Té taky svědčí právo z exekučního titulu (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 7 C 55/2001-6), jímž soud přivolil k výpovědi nájmu s tím, že nájemní právo k bytu žalované skončí posledním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, kterým soud přivolí k výpovědi z nájmu bytu, a dále s tím, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do dvou let po uplynutí výpovědní lhůty. Rozsudek nabyl právní moci 15. 11. 2001, výpovědní lhůta uplynula 28. 2. 2002 a vykonatelnost rozsudku nastala 1. 3. 2004.
Pokud se týká zajištění náhradního bytu, je třeba zdůraznit, že exekuční titul oprávněné takovou povinnost neukládá a vyklizení na zajištění jakéhokoli náhradního bytu ani přístřeší neváže. Námitky povinné ohledně jeho nedostatečnosti – velikosti a vybavenosti, případně ohledně okolností uzavření nové nájemní smlouvy, jsou tedy za daného stavu zcela bez významu.
Nedůvodná je rovněž námitka, že řízení trpí vadou, spočívající v tom, že si soud neověřil dovolatelkou tvrzené skutečnosti a vycházel pouze ze svého názoru na exekutorku při rozhodování o jejím vyloučení, neboť v dovoláním napadeném rozhodnutí odvolací soud o vyloučení soudní exekutorky nerozhodoval (o tom, že soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová není vyloučena z provedení exekuce rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 6. 4. 2010, č. j. 36 Nc 15910/2008-40).
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu