ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2448.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2448/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Ing. J. P. , proti povinnému Ing. B. V. , zastoupenému JUDr. Vladimírem Strakatým, advokátem se sídlem v Praze 2, Myslíkova 28, pro částku 900.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 Nc 4717/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře z 10. 12. 2008, č. j. 15 Co 718/2008-77, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud (kromě výroku o náhradě nákladů řízení, jejž změnil) potvrdil usnesení z 22. 7. 2008, č. j. 4 Nc 4717/2006-50, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce odůvodněný tvrzením, že vymáhaná pohledávka zanikla započtením jeho (proti)pohledávky za oprávněným. Podle odvolacího soudu účastník „přirozeně může ve svých podáních poukázat na svá dřívější tvrzení či přednesy v téže nebo související věci, to ho však nezbavuje procesní povinnosti ve svém návrhu (zde na zastavení exekuce) dostatečně konkrétně vylíčit všechny skutečnosti rozhodné z pohledu předmětu návrhu.“ Okresní soud tedy podle jeho názoru postupoval správně, požadoval-li po povinném upřesnění kromě jiného i tvrzení, na základě jaké skutečnosti (jakého právního vztahu) uplatňuje započtení své tvrzené (proti)pohledávky. U jednání 18. 7. 2008 povinný sice svou pohledávku, započítávanou (jím tvrzenými dopisy) proti vymáhané pohledávce oprávněného, specifikoval jako pohledávku ze smlouvy označené „Dohoda o letecké přepravě z 10. 6. 1998“; tato pohledávka však, jak správně dovodil okresní soud po provedení důkazu kopií listiny – pokud vůbec z této dohody vznikla – mohla vzniknout jedině ve prospěch Ing. Avramčuka, nikoli ve prospěch povinného, který „zde vystupoval jako zástupce uvedené osoby, potažmo jako zprostředkovatel mezi ní a oprávněným. Bez ohledu na to, zda jde o platně vzniklý obchodněprávní vztah (což oprávněný zpochybňuje), nemůže z něj vyplývat žádný nárok ve prospěch povinného, který pak ani netvrdí, že by tento nárok získal způsobem jiným, například smlouvou o postoupení pohledávky. Už proto není pro právní posouzení věci nijak významný ani originál doručenky z 15. 7. 2002.“
V dovolání (za otázku zásadního právního významu považuje „posouzení, zda exekuční soud neporušil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“) povinný namítá, že „podmínky pro nařízení exekuce nejsou vůbec dány a exekuce měla být zastavena z důvodů beze zbytku obsažených ve spise Okresního soudu v Táboře sp. zn. 3 E 6/2002, na který zcela odkazuje, a důkaz jehož přečtením navrhuje, a důvody níže jen stručně zmiňuje.“ Kromě toho, že exekuce měla být zastavena pro zánik práva započtením, má být napadené usnesení podle názoru povinného zrušeno také proto, že byl výrazně zkrácen ve svých procesních právech, jelikož soud neoprávněně nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání z důvodu zahraniční dovolené jeho právního zástupce. V důsledku necitlivého postupu soudce byl povinný nucen vypovídat bez právního zastoupení a navíc neměl k dispozici originál listinného důkazu – doručenky prokazující doručení listiny obsahující jeho kompenzační projev adresovaný oprávněnému, jejž měl ve svém spise právě jeho právní zástupce.
Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.
Podle ustanovení §236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních - k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06; nález ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. IV. ÚS 128/05) jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu skutečně zásadní právní význam má (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Povinný však argument ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených, jelikož ve skutečnosti jediný k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. způsobilý dovolací důvod uplatněn nebyl, nebyla tedy namítnuta nesprávná interpretace či aplikace právní normy, a to ani normy procesní.
Pokud jde o právní posouzení věci samé, omezil se dovolatel na výtku, že „soud vydal napadené usnesení, ačkoli nárok označený v exekučním titulu již zanikl zápočtem vzájemných pohledávek,“ nesprávný výklad či užití práva, konkrétně ustanovení §580 a §581 občanského zákoníku, upravujících započtení, však nenamítá, a navrhuje-li provedení důkazu spisem Okresního soudu v Táboře sp. zn. 3 E 6/2000, opomíjí zásadu zakotvenou v ustanovení §243a odst. 2 o. s. ř., že dokazování provádí dovolací soud jen k prokázání důvodů dovolání.
Výtka, že „neoprávněně nebylo vyhověno žádosti o odročení z důvodu zahraniční dovolené jeho právního zástupce, a že při jednání 18. 7. 2008 byl nucen vypovídat bez právního zastoupení a neměl k dispozici originál důležitého listinného důkazu – doručenky,“ povinný neuplatňuje žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodů, nýbrž zmatečnostní vadu spočívající v odnětí možnosti jednat (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 2. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1021/96, v němž Nejvyšší soud vyslovil názor, že soud odejme účastníku možnost jednat před soudem i tehdy, jestliže bez výslovného návrhu účastníka projedná věc v nepřítomnosti jeho zástupce, který z důležitého důvodu, týkajícího se jeho osoby, požádal o odročení jednání); zmatečnosti však již podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 - jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. - způsobilým dovolacím důvodem nejsou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005). Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. přihlédnout (a to i kdyby nebyly v dovolání uplatněny), avšak jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Uvedený předpoklad však v projednávané věci naplněn není, neboť jinou námitku, z níž by bylo možno dovodit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, dovolatel ani nepřednesl. Má-li za to, že mu postupem soudu byla odňata možnost před soudem jednat, může tuto námitku uplatnit (za předpokladu, že mu dosud neuplynula lhůta) prostřednictvím žaloby pro zmatečnost.
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu