ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2514.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2514/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné BYTY A FASÁDY Praha s.r.o., se sídlem v Praze 2, Na Švihance 10, identifikační číslo osoby 64938832, zastoupené JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická 23, proti povinné Mgr. E. K. , pro 62.450,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 Nc 8649/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze z 12.2.2009, č.j. 62 Co 75/2009-27, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 10.11.2008 č.j. 15 Nc 8649/2008-11, obvodní soud nařídil exekuci k vymožení částky 62.450,- Kč představující náhradu nákladů nalézacího řízení, k jejímuž zaplacení byla povinná (správkyně konkursní podstaty) zavázána jako procesně neúspěšná žalobkyně.
K odvolání povinné městský soud shora označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce (s poukazem na bod XXVI Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 17.6.1998, Cpjn 19/98, publikované pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) zamítl s odůvodněním, že pasivně legitimovaná v exekučním řízení není správkyně konkursní podstaty, byť byla exekučním titulem zavázána ona, nýbrž úpadce, jenž je i po prohlášení konkursu vlastníkem majetku patřícího do konkursní podstaty.
V dovolání oprávněná namítá nesprávné posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace správkyně konkursní podstaty. Jestliže Mgr. E. K. „žalobu, kterou označila jako žalobu o zaplacení pohledávky a žalobní petit formulovala tak, že žalovaná má být povinna uhradit žalobkyni, tedy povinné Mgr. E. K., částku ve výši celkem 1.197.421,80 Kč s příslušenstvím, nic víc a nic méně“, pak je podle názoru dovolatelky v exekučním řízení pasivně legitimována právě Mgr. E. K. jako fyzická osoba označená jménem, příjmením, zaměstnáním a bydlištěm, popř. dalšími údaji umožňujícími její přesnou identifikaci bránící záměně, zatímco okolnost, že tato účastnice je „zároveň např. advokátem, či správkyní konkursní podstaty v postavení OSVČ, je bezvýznamná, protože vždy jde o jednu a tutéž osobu – fyzickou.“ Na podporu své argumentace poukazuje na znění ustanovení §25 odst. 2 a 25a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, podle nichž se za náklady podstaty považují pouze a jedině náklady sporů o pravost, výši či pořadí popřených pohledávek; v daném případě přitom nešlo ani o jeden ze tří vyjmenovaných typů řízení, nýbrž o žalobu „na prostý požadavek na zaplacení určité částky k rukám Mgr. E. K..“ Ve sporu o pravost, výši či pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení, v daném případě je však soud přiznal, a to podle názoru dovolatelky právě proto, že si nepochybně byl vědom skutečnosti, že povinná uplatnila jinou než shora vyjmenovanou žalobu. Kromě toho oprávněná uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; vadu, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje ve skutečnosti, že soud prvního stupně předložil spis odvolacímu soudu, aniž vyčkal doručení vyjádření oprávněné k odvolání povinné (odůvodněnému teprve – s prodlením – dodatečně), ačkoli mu bylo známo, že oprávněná se míní vyjádřit, že tak však nemůže učinit dříve, než jí bude doručeno odůvodnění odvolání. V postupu soudu prvního stupně spatřuje porušení jejího práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále rozvedeného v ustanoveních §2 a §3 o. s. ř., článků 4, 90 a 91 Ústavy a §8 Zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace povinné, jakož i zjištění, zda řízení trpí namítnutou vadou..
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu v souzené věci není.
Ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17.6.1998 k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, uveřejněném pod č. 52/98 (bod XXVI) ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval závěr, podle něhož „lze výkon rozhodnutí pro pohledávku věřitele proti úpadci postihující majetek patřící do konkursní podstaty nařídit i po prohlášení konkursu, nelze jej však provést. Účastníkem exekučního řízení - povinným - je v takovém případě úpadce“.
V usnesení z 28.11.2003 sp. zn. 21 Co 528/2003, publikovaném pod č. 2/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Krajský soud v Hradci Králové uzavřel, že byla-li exekučním titulem přiznána pohledávka proti správci konkursní podstaty a jde-li o pohledávku za podstatou, je při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle tohoto exekučního titulu pasivně legitimován úpadce. V odůvodnění svého rozhodnutí pak vysvětlil, že mezi pohledávky za podstatou patří i pohledávky přiznané z titulu náhrady nákladů nalézacího řízení, k jejímuž zaplacení byl exekučním titulem zavázán správce konkursní podstaty.
Pokud jde o druhý uplatněný dovolací důvod kvalifikovaný samotnou oprávněnou jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., dospívá Nejvyšší soud k závěru, že postupem po vydání svého rozhodnutí před předložením věci odvolacímu soudu soud prvního stupně sice řízení zatížil vadou, nikoli však – s ohledem na výše uvedené právní závěry dovolacího i odvolacího soudu ve věci samé – takovou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; namítaný dovolací důvod tudíž dán není.
Z uvedeného plyne, že napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou, a tedy správné; protože se oprávněné prostřednictvím uvedených dovolacích důvodů jeho správnost zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř., zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. odůvodněn procesním neúspěchem dovolatelky, jakož i skutečností, že povinné, jež by ve smyslu výše uvedených ustanovení jinak měla právo na jejich náhradu, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) prokazatelně nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu