ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2777.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2777/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného R. M. , zastoupeného Mgr. Janem Stínkou, advokátem se sídlem v Kladně, Průchodní 346, proti povinným 1) P. S. , a 2) P. S. , oběma zastoupeným JUDr. Ivo Palkoskou, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 24, pro 1.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 20 Nc 5557/2008, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. března 2010, č. j. 20 Co 24/2010 - 164, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.920,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet JUDr. Ivo Palkosky, advokáta se sídlem v Kladně, Kleinerova 24.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, č.j. 20 Co 24/2010 - 164, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 10. 2009, č. j. 20 Nc 5557/2008 - 140 [jímž exekuce nařízená usnesením téhož soudu ze dne 23. 9. 2008, č. j. 20 Nc 5557/2008 - 5, byla podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zcela zastavena a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a o nákladech soudního exekutora] a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
V posuzované věci - jak z obsahu spisu vyplývá - byla exekuce nařízena na základě notářského zápisu sepsaného JUDr. Ivanou Liškovou, notářkou se sídlem v Kladně, dne 28. 2. 2008 pod č. NZ 140/2008, N 144/2008, jímž strany sjednaly smlouvu o půjčce částky 1.500.000,- Kč, a povinní se zavázali půjčku věřiteli (oprávněnému) vrátit nejpozději do 28. 5. 2008 s úrokem ve výši 6 % ročně, což představuje částku 22.500,- Kč. Zároveň bylo ujednáno, že povinní jsou oprávněni vrátit půjčenou částku věřiteli i dříve, tedy kdykoli před uplynutím lhůty. K zajištění závazku ze smlouvy o půjčce byla mezi účastníky současně uzavřena zástavní smlouva, jíž bylo sjednáno zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví povinného. Z hlediska skutkového stavu bylo dále zjištěno, že „účelem půjčky bylo zajištění záznamu o pohybu větších finančních prostředků na účtu povinného, založeného u Komerční banky a.s. dne 26. 2. 2008“, že „technicky transakce“ proběhla vkladem oprávněného na účet povinného, odkud byly peníze ihned vybrány a předány zpět do dispozice oprávněného. Přes tuto skutečnost podal oprávněný návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí a návrh na nařízení exekuce podle uvedeného notářského zápisu. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěly soudy obou stupňů k závěru, že oprávněný nemůže být věřitelem ze smlouvy o půjčce, neboť plnění po poskytnutí půjčky bezprostředně obdržel zpět do své dispozice a s penězi již nakládal jako s vlastními, a půjčka tedy zanikla splněním předčasně, jak povinní v návrhu na zastavení exekuce tvrdili s tím, že bezprostředně po obdržení částky 1.500.000,- Kč tuto částku oprávněnému vrátili.
Přípustnost dovolání podle uvedených ustanovení nemůže založit námitka dovolatele, jíž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení „právního úkonu - vrácení půjčky“, když soudy obou stupňů „nikterak neprováděly zjištění, za jakým účelem a z jakého důvodu předal první povinný peníze v bance oprávněnému“, s čímž podle něj souvisí otázka zásadního právního významu, „jakým způsobem a zda vůbec je obecný soud povinen zkoumat úmysl při právním úkonu splnění dluhu….a z čeho lze případně takový úmysl dovodit“, neboť se nejedná o právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, a ani o vyřešenou právní otázku, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 426/2000, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 12. května 2005, sp. zn. 22 Cdo 748/2005, či usnesení Nejvyššího soudu dne 3. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2298/2006, v nichž vyslovil, že „splnění dluhu nastává na základě jednostranného právního úkonu dlužníka, kterým dlužník poskytuje věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svůj dluh, a na základě jednostranného právního úkonu věřitele spočívajícího v přijetí plnění. K naplnění předpokladů pro zánik dluhu splněním je tedy nezbytné, aby dlužník odevzdal plnění do dispoziční sféry věřitele s úmyslem splnit svůj dluh. Není-li zde tento úmysl, ke splnění dluhu nedojde, i když se poukázaná částka do dispoziční sféry věřitele dostane“). Jaký byl v daném případě „úmysl prvního povinného při předání peněz v bance oprávněnému“, bylo provedeným dokazováním jednoznačně prokázáno již v řízení před soudem prvního stupně.
K námitkám oprávněného uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, což v daném případě nebylo splněno, a podle §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože dovolání oprávněného proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že exekuce byla zastavena, rozhodl dovolací soud i o nákladech dovolacího řízení, a to podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť oprávněný nebyl v dovolacím řízení úspěšný, a povinným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 1.300,- Kč [odměna určená podle §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. b), 14 odst. 1, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb.] a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce povinných doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží povinným vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 320,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 1.920,- Kč je oprávněný povinen zaplatit k rukám advokáta, který povinné v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu