ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2814.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2814/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A. , se sídlem: Boulevard Konrad Adenauer 2, L 115, Luxembourg, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinné J. F. , zastoupené JUDr. Marcelou Urbanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Nákladní 895/41, pro částku 580.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 36 Nc 5/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 27. 11. 2008, č. j. 9 Co 1023/2008-38, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě z 27. 11. 2008, č. j. 9 Co 1023/2008-38, a usnesení Okresního soudu v Opavě z 8. 1. 2008, č. j. 36 Nc 5/2008-4, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinné potvrdil usnesení z 8. 1. 2008, č. j. 36 Nc 5/2008-4, jímž okresní soud nařídil exekuci. S odvolací námitkou neúčinnosti a tedy nevykonatelnosti k exekuci navrženého notářského zápisu pro absenci určení doby splatnosti v něm stanoveného závazku se odvolací soud s poukazem na článek III. zápisu vypořádal závěrem, že „termín vykonatelnosti závazku povinné je splatný dnem sepisu notářského zápisu.“
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam napadenému usnesení přisuzuje s odůvodněním, že „pro rozhodnutí této věci je významné posouzení, zda předmětný notářský zápis je způsobilým exekučním titulem.“ Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že „termín vykonatelnosti závazku povinné je splatný dnem sepisu notářského zápisu.“ S poukazem na publikované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2020/98 zdůrazňuje, že notářský zápis splňuje formální náležitosti předepsané ustanovením §62 a násl. notářského řádu, jestliže – mimo jiné – obsahuje dobu plnění jakožto přesně a určitě určenou dobu, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout osobě oprávněné, a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti. Má-li se notářský zápis stát přímým exekučním titulem pouze pro případ neposkytnutí předmětu plnění v určité dohodou stanovené době, pak podle dovolatelky ze samotné povahy tohoto institutu vyplývá, že tato doba nemůže být sjednána tak, aby uplynula již k okamžiku podpisu notářského zápisu účastníky, neboť v takovém případě by již nešlo o svolení k vykonatelnosti pro případ nesplnění povinnosti ze závazku (ujednání používající formulaci „pro případ“ nemůže nesměřovat do budoucna). V návaznosti na tento názor povinná s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 761/2005 dovozuje, že exekuční titul, který zjevně není, resp. nebyl v době rozhodování o návrhu na nařízení exekuce účinný, nemůže být způsobilým titulem, na jehož podkladě by mohla být nařízena a poté prováděna exekuce, neboť nařízení výkonu, který by musel být ihned zastaven, odporuje rozumnému exekučnímu řízení.
Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozhodnutí a vyjádřil přesvědčení, že povinná v dovolání zaměňuje den sepisu notářského zápisu jako dobu jeho vykonatelnosti, která byla v notářském zápisu výslovně stanovena, s okamžikem podpisu notářského zápisu, který však v něm jako doba jeho vykonatelnosti stanoven nebyl. Povinné nic nebránilo, aby svůj závazek dle notářského zápisu splnila od okamžiku jeho podpisu do konce dne (t.j. do 24.00 hod) 9. 5. 1997, přičemž pro případ, že tak neučiní, souhlasila s přímou vykonatelností notářského zápisu.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. pro rozpor s dosavadní judikaturou, je důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., které by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že „termín vykonatelnosti závazku povinné je splatný dnem sepisu notářského zápisu.“
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu je v souzené věci.
Dosavadní judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000, pod poř. č. 4, na něž odkazuje dovolatelka) již vysvětlila (viz. závěr druhého odstavce na str. 19/49 citované sbírky), že svolením k vykonatelnosti se rozumí takové prohlášení povinné osoby, z něhož vyplývá, že tato osoba souhlasí s tím, aby notářský zápis byl – v případě, že v určené době osobě oprávněné řádně stanovený předmět plnění neposkytne – bez dalšího titulem pro výkon rozhodnutí (exekuci). Má-li se notářský zápis stát přímým exekučním titulem pouze pro případ neposkytnutí předmětu plnění v určité (dohodou určené) době, pak ze samotné povahy tohoto institutu vyplývá, že tato doba nemůže být sjednána tak, aby „uplynula“ v den sepisu notářského zápisu, jelikož v takovémto případě by již nešlo o svolení k vykonatelnosti pro případ nesplnění povinnosti ze závazku (a ujednání používající formulace „pro případ“ nemůže nesměřovat do budoucna).
Uvedenému závěru odpovídá i charakteristika „doby plnění“ uvedená v právní větě citovaného judikátu, že je totiž touto dobou nutno rozumět „přesné a určité stanovení doby, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout osobě oprávněné.
Stejnému závěru koresponduje i současná úprava institutu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, provedená zákonem č. 30/2000 Sb. v nynějších ustanoveních §71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb., (jež ovšem nebyla přijata proto, že by předchozí úprava měla doznat obsahové změny, nýbrž – srov. důvodovou zprávu k novelizovaným ustanovením k §71a až 71c – právě proto, že „dosavadní úprava obsažená §274 písm. e/ o. s. ř. způsobovala výkladové potíže a její nejasnost byla příčinou nejednotného postupu notářů při sepisování těchto notářských zápisů.“). Ustanovení §71a notářského řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 totiž zcela jednoznačně říká, že notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Dikci citovaného ustanovení „ zaváže splnit“ ve spojení s ustanovením §71b odst. 1 písm. b/ téhož zákona, jež jako nutnou náležitost dohody předepisuje určení doby plnění, nelze vyložit jinak než že dohoda, o níž má být sepsán notářský zápis, musí obsahovat závazek splnit, tedy (má-li jít o touto dohodou založený závazek) teprve v budoucnu splnit, pohledávku (z pohledu ustanovení §274 písm. e/ o. s. ř. lhostejno, zda splatnou či nesplatnou). Z použití podmínkové spojky „jestliže“ pak nelze dovodit závěr jiný než ten, že povinný svoluje k vykonatelnosti (a následnému výkonu rozhodnutí, resp. exekuci) teprve – a pouze – pro případ, že se v budoucnu naplní určitá podmínka, jíž je, řečeno slovy ustanovení §71a zákona, nesplnění povinnosti řádně a včas (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 533/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003, pod poř. č. 70).
Argumentaci uplatněné oprávněným v jeho vyjádření k dovolání, že totiž povinné nic nebránilo, aby svůj závazek dle notářského zápisu splnila od okamžiku jeho podpisu do konce dne (t.j. do 24.00 hod) 9. 5. 1997, přisvědčit nelze. Ze samotného znění článku III. notářského zápisu (a ve svém vyjádření oprávněný ani nic jiného netvrdí) totiž plyne, že lhůta k plnění byla sjednána – řečeno slovy ustanovení §122 odst. 1 občanského zákoníku – podle dní (nikoli tedy podle hodin, a momento ad momentum ). Z tohoto pohledu ovšem byl jako „doba plnění“ sjednán týž den jako den sepisu notářského zápisu; takovéto ujednání však neodpovídá požadavkům kladeným na sjednání doby plnění (tj. do budoucna) jakožto náležitosti notářského zápisu nezbytné pro to, aby byl způsobilým exekučním titulem, výše uvedenou judikaturou.
Kromě toho – při nutnosti důsledného odlišování (sjednané) doby splnění závazku od vykonatelnosti exekučního titulu, jímž je v souzené věci předmětný notářský zápis – nelze nevidět, že při sjednávání doby plnění lhůtou počítanou podle dní (§122 odst. 1 věta první občanského zákoníku) nastává vykonatelnost exekučního titulu dnem následujícím po dni, který je posledním dnem lhůty k plnění. Byl-li však jako den sepisu notářského zápisu (tj. 9. 5. 1997) sjednán nikoli poslední den lhůty k plnění (tedy, řečeno slovy ustanovení §71b odst. 1 písm. e/ notářského řádu, „doba plnění“), nýbrž „termín vykonatelnosti“ (v notářském zápise je navíc pojem „vykonatelnost“ nesprávně spojen s pojmem „závazek“, ačkoli o institutu vykonatelnosti lze hovořit jen v souvislosti s exekučními tituly), pak znění článku III notářského zápisu nelze vyložit jinak, než že – při lhůtách určených podle dní – musel být posledním dnem lhůty k plnění den předcházející dni vykonatelnosti exekučního titulu, tedy dni 9. 5. 1997, kdy byl notářský zápis sepsán.
Za tohoto stavu se ovšem tím spíše uplatní závěr, že měla-li podle dohody doba plnění uplynout (den) před sepisem notářského zápisu, nemůže tento zápis být – a není – způsobilým exekučním titulem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 207/2004, jehož závěrů – byť se týká notářského zápisu, jímž oprávněný přistoupil k projevu vůle obsaženému v notářském zápise dříve sepsaným s povinným – lze použít obdobně).
Je-li tomu tak, uplatní se zásada, že titul, který zjevně (již) v době rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vykazuje vadu zakládající důvod k zastavení (již nařízeného) výkonu, nemůže být způsobilým titulem, na jehož podkladě by mohl být výkon rozhodnutí nařízen (a prováděn); nařízení výkonu rozhodnutí, který by musel být ihned zastaven, odporuje rozumnému a praktickému exekučnímu režimu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 761/2005).
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.), podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2011
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu