ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2890.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2890/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Home Credit a.s. , se sídlem v Brně, Moravské náměstí 249/8, okres Brno-město, identifikační číslo osoby 269 78 636, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti povinnému J. Š. , zastoupenému opatrovníkem PhDr. I. M., právně zastoupenému Mgr. Pavlem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, pro 18.399,65 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 1.558,80 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 423/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. srpna 2007, č. j. 20 Co 158/2007 - 26, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. srpna 2007, č. j. 20 Co 158/2007 - 26, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2006, č. j. 96 Nc 423/2006 - 3, se zrušují a věc vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 31. 1. 2006, č. j. 96 Nc 423/2006 - 3 (v záhlaví usnesení krajského soudu nesprávně uvedeno ze dne 31. 1. 2007), jímž Městský soud v Brně nařídil podle vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. H/2005/00284, vydaného rozhodcem JUDr. Jiřím Novákem ml., k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 18.399,65 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.558,80 Kč, pro náklady předcházejících řízení ve výši 4.105,50 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Karla Urbana, Exekutorský úřad Brno-město. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul je formálně vykonatelný, jestliže byl dne 19. 5. 2005 doručen opatrovníkovi, kterého povinnému dne 28. 3. 2005 ustanovil orgán rozhodující v nalézacím řízení. Exekuční titul tak nabyl právní moci dne 23. 6. 2005 a vykonatelným se stal dne 27. 6. 2005. Dále uvedl, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu a že se nemůže zabývat ani otázkou, zda povinný byl v době uzavření smlouvy o půjčce způsobilý k právním úkonům. Tyto povinným namítané okolnosti „měly být předmětem nalézacího řízení a zájmy povinného měl v tomto řízení hájit opatrovník, který mu byl ustanoven“
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Uvedl, že v době od 19. 1. 2005 do 1. 6. 2009 byl hospitalizován v Psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích, takže na adrese svého bydliště se nezdržoval pro překážku objektivní povahy, místo jeho pobytu však bylo možno zjistit, což rozhodce neučinil, a nebyl tudíž dán důvod k tomu, aby mu byl (k žádosti rozhodce) usnesením Správce Seznamu rozhodců ze dne 28. 3. 2005 ustanoven opatrovník, navíc pouze pro přijímání písemností, včetně exekučního titulu. Bylo-li následně doručováno jen tomuto opatrovníkovi, byla povinnému odňata možnost se relevantním způsobem v nalézacím řízení bránit, a to i námitkami ohledně neplatnosti úvěrové smlouvy podle §38 odst. 2 obč. zák., jelikož byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2007, č. j. 25 Nc 911/2006 - 36, pravomocným dne 20. 7. 2007, zbaven způsobilosti k právním úkonům. Protože doručení exekučního titulu bylo neúčinné, nenabyl právní moci ani vykonatelnosti, a předpoklady pro nařízení exekuce tak nebyly splněny. Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje povinný v tom, že se odvolací soud „nezabýval všemi rozhodnými skutečnostmi obsaženými ve spise“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve svém obsáhlém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s usnesením odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné, případně jako zjevně bezdůvodné, odmítnuto.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání napadeného usnesení dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou soudní judikaturou, a má proto po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), se strany mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení. Otázky řízení mohou být rozhodnuty předsedajícím rozhodcem, jestliže k tomu byl zmocněn stranami nebo všemi rozhodci.
Podle §30 zákona č. 216/1994 Sb. nestanoví-li zákon jinak, užije se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. 20 Cdo 1592/2006, uzavřel, že do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí nepatří. Mají-li nastat účinky právní moci a vykonatelnosti rozhodčího nálezu ve stejném rozsahu jako v případě soudního rozhodnutí, je nezbytné trvat na dodržení pravidel, jimiž se řídí doručování rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení. Na základě tohoto závěru je třeba dovodit, že předmětem dohody účastníků ve smyslu §19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. nemůže být ani postup pro případ, že se účastníkovi nepodaří písemnosti podle §45 a násl. o. s. ř. doručit. I v tomto případě je nezbytné se řídit ustanoveními občanského soudního řádu, která takovou situaci řeší. Podle §29 odst. 3 o. s. ř. může předseda senátu, neučiní-li jiná opatření, účastníkovi, jehož pobyt není znám, ustanovit opatrovníka. Tento opatrovník účastníka v řízení zastupuje, jemu se také doručují písemnosti s řízením související.
V souzené věci - jak z obsahu spisu vyplývá - však povinný opatrovníkem podle §29 odst. 3 o. s. ř. zastoupen nebyl, pouze mu byl usnesením JUDr. Petra Juráka, správce Seznamu rozhodců Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s., ze dne 28. 3. 2005, sp. zn. H/2005/00284, „jmenován“ opatrovník Mgr. V. Ch. „k doručení pošty AK Brož & Sokol & Novák, Sokolská třída 60, 120 00 Praha 2” (§8 odst. 9 Jednacího řádu pro rozhodčí řízení této společnosti), kterého však způsobem jeho ustanovení nelze považovat ani za zástupce pro doručování ve smyslu §45e o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, že rozhodčí nález byl povinnému řádně doručen a že je pravomocný a vykonatelný, je tudíž nesprávný.
Nejvyšší soud proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soudu i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. l část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.), popřípadě bude o náhradě nákladů rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. srpna 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu