Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.10.2011, sp. zn. 20 Cdo 3122/2011 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3122.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3122.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3122/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Credit Union s. r. o ., v likvidaci, se sídlem v Praze 3, Vinohrady, Písecká 2342, identifikační číslo osoby 274 27 617, zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská 24, proti povinnému V. P. , zemřelému dne 2. 10. 2009, pro 1.012,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 73 Nc 7352/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2011, č. j. 18 Co 100/2011-27, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.): Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 2. 12. 2010, č. j. 73 Nc 7352/2008-10, kterým Okresní soud Plzeň – město zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 15. 7. 2008, č. j. 73 Nc 7352/2008-6 (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II) a oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Luďku Němcovi 7 800,- Kč (výrok III); současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že povinný ztratil způsobilost být účastníkem řízení, dědické řízení bylo zastaveno, protože nezanechal žádný majetek, a nebylo tedy možno v řízení pokračovat. Současně uvedl, že rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem, neboť rozhodce Dr. et Bc. Josef Kožíšek neměl pravomoc rozhodčí nález vydat. Dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Nesouhlasí se závěrem o splnění podmínek pro zastavení exekuce, resp. popírá, že nastaly nové skutečnosti nebo takové skutečnosti vyšly nově najevo. V zastavení exekuce po jejím pravomocném nařízení, aniž by došlo k jakýmkoliv změnám, vidí rozpor s principem věci rozsouzené i s principem právní jistoty a práva na spravedlivý proces. Mělo dojít i k porušení rovnosti stran. Podle dovolatelky se exekuční soud nesmí vyjadřovat k platnosti rozhodčí doložky ani k případné nicotnosti rozhodčího nálezu, navíc rozhodčí nález je aktem aplikace práva a nemůže být „nicotný“. Připomíná, že exekuční soud již není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodčího nálezu, a tvrdí, že po pravomocném nařízení exekuce nelze aplikovat všechny zrušovací důvody podle §31 zákona č. 216/1994 Sb., neboť existuje speciální ust. §35 téhož zákona. I když lze exekuci zastavit i z důvodů uvedených v §268 o. s. ř., nesmí toto ustanovení sloužit k zastavení exekuce z důvodů porušení některých zásad uvedených v §31 zákona č. 216/1994 Sb. Odkazuje též na §1 odst. 4 Řádu pro vnitrostátní spory Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, podle něhož „…nedostatek pravomoci (příslušnosti) Rozhodčího soudu nemůže vytýkat strana, která se pustila do projednávání sporu ve věci samé, aniž nedostatek pravomoci (příslušnosti) namítla (§15 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.)...“ . Dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2857/2006, a dovozuje, že pravomoc rozhodce lze sjednat i jinak, než na základě rozhodčí doložky, a to právě i způsobem uvedeným v §15 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. (nenamítne-li žalovaný nedostatek pravomoci při prvním úkonu v řízení). V důsledku toho pak již nedostatek pravomoci nemůže namítat. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podáním ze dne 21. 9. 2011 (tedy po uplynutí dvouměsíční prekluzívní lhůty stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř.) doplnila oprávněná své dovolání a vyčítá v něm Nejvyššímu soudu, že v obdobných věcech rozhodl nesprávně, že vychází z předpokladu, že nebyla uzavřena rozhodčí smlouva, ačkoliv k jejímu uzavření došlo, byť podpisy účastníků nebyly na téže listině. Písemné ujednání lze ve smyslu §3 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., dovodit z písemného projevu vůle oprávněné předložit spor k rozhodnutí v rozhodčím řízení a přípisu opatrovníka povinných Ing. Jindřicha Vavrouška, který souhlasil s projednáním sporu v rozhodčím řízení (ve snaze snížit náklady řízení). Vyzvala proto Nejvyšší soud, aby upustil od rozhodování podle „nastavené šablony, neboť tato je věcně nesprávná“. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (rozhodnutím odvolacího soudu nebylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno, přičemž odlišností není ani rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků) ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (na níž není důvod cokoli měnit) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.). Vyjadřuje-li dovolatelka pochybnosti o tom, zda v projednávané věci pravomoc rozhodce vydat vykonávaný rozhodčí nález byla dána či nikoli, resp. zda odvolací soud byl oprávněn tyto skutečnosti přezkoumávat, pak tyto výtky přípustnost dovolání nezakládají, neboť rozhodnutí odvolacího soudu pouze na tomto závěru nestojí. Odvolací soud totiž také uvedl, že exekuci je třeba zastavit postupem podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i pro nedostatek podmínek řízení, neboť povinný dne 2. 10. 2009 zemřel, tedy po vydání usnesení o nařízení exekuce ze dne 15. 7. 2008, č. j. 73 Nc 7352/2008-6, ztratil způsobilost být účastníkem řízení, v němž nebylo možno pokračovat (dědické řízení bylo zastaveno, neboť zůstavitel nezanechal žádný majetek). Již sama tato okolnost postačuje k tomu, aby exekuce byla zastavena. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Protože povinnému ani soudnímu exekutorovi podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl dovolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. října 2011 JUDr. Miroslava Jirmanová , v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/19/2011
Spisová značka:20 Cdo 3122/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3122.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Výkon rozhodčích nálezů
Dotčené předpisy:§268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
§15 odst. 2 předpisu č. 216/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25