ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3197.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3197/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného VD AMOS, družstva se sídlem v Ostravě Kunčičkách, Slezské Ostravě, Frýdecká 157/249, identifikační číslo osoby 00490032, proti povinnému A. H. , pro 229.192,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 21 E 1573/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 28. 4. 2011, č. j. 9 Co 315/2011-571, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení z 24. 3. 2011, č. j. 21 E 1573/2000-559, kterým okresní soud zamítl (opakovanou) žádost povinného o ustanovení zástupce z řad advokátů, podal povinný dovolání.
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí podle ustanovení §138 o. s. ř. v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení podle ustanovení §138 o. s. ř. není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61).
Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (srov. §241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.), bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protože tímto usnesením se řízení nekončí (v souzené věci probíhá řízení o dovolání povinného proti usnesení /ve věci samé/, jímž krajský soud rozhodl o jeho návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí), Nejvyšší soud o povinnosti k náhradě nákladů dovolacího řízení nerozhodl (§151 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2011
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu