ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3201.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3201/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, s adresou pro doručování Krajská pobočka pro hl. m. Prahu, Praha 1, Na Perštýně 6, identifikační číslo osoby 411 97 518, proti povinnému J. M. , pro 124.177,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 25 E 1213/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2009, č. j. 16 Co 469/2008 - 84, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 15. 11. 2004, č. j. 25 E 1213/2004 - 4, nařídil podle platebních výměrů Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Okresní pojišťovny hlavního města Prahy, ze dne 8. 4. 2004, č. 4240404279, a ze dne 7. 4. č. 2140404278, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 124.177,- Kč výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, a současně rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 12. 2005, č. j. 62 Co 422/2005 - 63, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, a současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že povinný se v místě svého (tehdejšího) trvalého pobytu v Praze 6, Patočkova 31, kam mu byly podkladové platební výměry v dubnu 2004 doručovány, nezdržoval, což vyplynulo zejména z prohlášení pana J. H. u nějž bydlel na uvedené adrese v podnájmu v letech 1998 až 1999. Dospěl k závěru, že fikce doručení ve smyslu §24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění do 31. 12. 2005 (dále také jen „správní řád“), nastat nemohla a že podkladové platební výměry nejsou formálně vykonatelné, neboť povinnému nebyly řádně doručeny. Toto usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 20 Cdo 187/2007 - 73, a to z důvodu, že odvolací soud měl při šetření za účelem zjištění skutečností o okolnostech doručení podkladových platebních výměrů v souladu s §214 odst. 1 o. s. ř. nařídit jednání.
Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 3. 3. 2009, č. j. 16 Co 469/2008 - 84, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh „na výkon rozhodnutí platebních výměrů VZP ČR, OP hl. m. Prahy, č. 4240404279, ze dne 8. 4. 2004, a č. 2140404278, ze dne 7. 4. 2004, k uspokojení pohledávky 124.177,- Kč“, zamítl, a současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud provedl k otázce doručení podkladových platebních výměrů šetření, při odvolacím jednání vyslechl povinného a provedl důkaz čestným prohlášením pana J. H., ze dne 14. 4. 2005, a sdělením Policie ČR ze dne 1. 5. 2005. Z obsahu spisu zjistil, že soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí dle platebních výměrů VZP ČR OP hl. m. Prahy, ze dne 7. 4. 2004, na kterých byla vyznačena doložka právní moci a doložka vykonatelnosti a dále k nim byly připojeny fotokopie doručenek, ze kterých vyplývá, že oba platební výměry byly povinnému zasílány na adresu Patočkova 31/1413, Praha 6 - Břevnov, zásilky mu byly dne 15. 4. 2004 uloženy a poté vráceny zpět z důvodu jejich nevyzvednutí. Z výpovědi povinného odvolací soud zjistil, že na předmětné adrese v Patočkově ul. 31 bydlel od listopadu 1998 do dubna 1999, poté neměl stálé bydliště a v současné době bydlí asi 5 let v nezkolaudované chatě na adrese K Jezeru 2131/2. Z čestného prohlášení Jaroslava Haše ze dne 14. 4. 2005 odvolací soud zjistil, že povinný u něj bydlel v podnájmu od listopadu 1998 do dubna 1999, kdy po vzájemných neshodách odešel. Ze zprávy Policie ČR, MO Břevnov, dále zjistil, že prováděla šetření v dubnu a počátkem května roku 2005, bylo hovořeno s nájemníky domu v Praze 6, Patočkova 1413/31, nájemníci domu pana J. M. neznaly a sousedka J. H., paní H., nepotvrdila skutečnost, že jmenovaný M. bydlel nebo v současnosti bydlí v podnájmu u pana H.; pana J. H. se hlídce nepodařilo kontaktovat. Z doručenek založených na č.l. 47, 47a a 49 odvolací soud zjistil, že J. H. zemřel. Po takto provedeném šetření dospěl odvolací soud k závěru, že se povinnému podařilo prokázat, že se v den doručování a ani poté v místě, kam mu byly doručovány platební výměry, nezdržoval. Tuto skutečnost vzal odvolací soud za prokázanou zejména z čestného prohlášení pana Haše a ze zprávy Policie ČR, která prováděla šetření v místě trvalého bydliště povinného rok po rozhodné době, přičemž žádný z nájemníků povinného neznal a ani sousedka pana Haše nemohla dosvědčit, že tam bydlí, či bydlel. Odvolací soud přitom nepovažoval za nutné doplňovat dokazování povinným navrženými důkazy, že v dubnu 2004 platil za svoz komunálního odpadu, telefon i elektřinu na adrese v ulici K Jezeru, a s ohledem na dobu, která uplynula od doručování podkladových platebních výměrů, nepovažoval ani za nutné doplnit dokazování jiným způsobem. Konstatoval, že oprávněná žádné návrhy na dokazování k prokázání skutečnosti, že se povinný zdržoval na adrese, kam mu byly doručovány platební výměry, netvrdila. Za této procesní situace dospěl odvolací soud k závěru, že v době, kdy byly povinnému doručovány platební výměry na adresu Praha 6, Patočkova 31, se na této adrese povinný nezdržoval a nemohla tak nastat fikce doručení dle §24 správního řádu. Na tomto faktu podle názoru odvolacího soudu nic nemění skutečnost, že povinný nesplnil svoji zákonnou povinnost ohlásit příslušné zdravotní pojišťovně do 30 dnů změnu trvalého bydliště, neboť zákon s nesplněním této povinnosti nespojuje fikci řádného doručení správního rozhodnutí. S ohledem na uvedené odvolací soud uzavřel, že není dán jeden z předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí, a to vykonatelnost titulu, neboť tituly dosud nebyly povinnému řádně doručeny, a nepočala tedy běžet lhůta k plnění. Podotkl, že odvolací soud není sám oprávněn přistoupit k doručení titulů povinnému, neboť k řádnému doručení rozhodnutí může dojít jen v řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jímž prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o formální nevykonatelnosti podkladových platebních výměrů. Namítá, že platební výměry doručovala v souladu s §24 odst. 2 správního řádu na adresu, kterou povinný sdělil jako adresu svého trvalého pobytu; jinou adresou nedisponovala a povinný změnu adresy neoznámil. Považuje za veřejný zájem, aby bylo pojistné hrazeno včas a ve správné výši, a domnívá se, že vyhýbání se této povinnosti tím, že plátce nepřebírá doporučené zásilky, nereaguje na výzvy či jinak nespolupracuje, by mělo být podřazeno pod fikci doručení bez výjimek. Má za to, že bez podmínky trvající součinnosti pro doručování není možné vyloučit fikci doručení jen z důvodu pobytu mimo udanou adresu, neboť to by ve svém důsledku bylo dalším ze způsobů vyhýbání se doručování a „legální nespoluprací se státními orgány“. Kromě toho uvádí, že rozhodnutí o stanovení pravděpodobné výše pohledávek bylo povinnému zasláno dne 19. 1. 2004 na adresu zaměstnavatele Lesy hl. m. Prahy, přičemž povinný tuto písemnost nepřevzal, přestože se podle tvrzení v odvolání nacházel „prakticky v sousední kanceláři“, z čehož oprávněná dovozuje, že korespondence byla zaslána na adresu, kde se prokazatelně povinný zdržoval. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle §242 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání oprávněné, které je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
V dané věci odvolací soud po provedeném šetření zjistil, že soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí dle platebních výměrů VZP ČR OP hl. m. Prahy, ze dne 7. 4. 2004, na kterých byla vyznačena doložka právní moci a doložka vykonatelnosti a dále k nim byly připojeny fotokopie doručenek, ze kterých vyplývá, že oba platební výměry byly povinnému zasílány na adresu Patočkova 31/1413, Praha 6 - Břevnov, zásilky mu byly dne 15. 4. 2004 uloženy a poté vráceny zpět z důvodu jejich nevyzvednutí. Po vyhodnocení provedených důkazů zejména čestným prohlášením J. H. a zprávou Policie ČR, která prováděla šetření v místě trvalého bydliště povinného, učinil odvolací soud závěr, že povinný prokázal své tvrzení o tom, že se v době doručování podkladových platebních výměrů v dubnu 2004 již v místě doručení nezdržoval; platební výměry mu tedy nebyly doručeny.
Podle §24 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění do 31. 12. 2005, platilo, že důležité písemnosti, zejména rozhodnutí, se doručují do vlastních rukou (odst. 1). Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (odst. 2).
Ke zjištění, zda nastala fikce doručení, je tedy rozhodující pouze okolnost, zda se adresát v době doručování v místě svého bydliště zdržoval; okolnosti, které ho vedly k tomu, že se zdržoval na jiném místě, podstatné nejsou. Z hlediska posouzení vykonatelnosti titulu není významné ani to, že (zda) povinný vůči oprávněné nevyvíjel součinnost a nesděloval změny adresy svého bydliště tak, aby oprávněná mohla doručovat do místa, kde se povinný skutečně zdržuje. Neúčinnost doručení totiž není na splnění takové podmínky vázána (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2380/2008). Z uvedeného vyplývá, že nejsou správné námitky oprávněné, že vyhýbání se povinnosti platit řádně a včas pojistné tím, že pláce nepřebírá doporučené zásilky, nereaguje na výzvy či jinak nespolupracuje, by mělo být podřazeno pod fikci doručení bez výjimek, a že bez podmínky trvající součinnosti pro doručování není možné vyloučit fikci doručení jen z důvodu pobytu mimo udanou adresu, neboť to by ve svém důsledku bylo dalším ze způsobů vyhýbání se doručování a „legální nespoluprací se státními orgány“.
Pokud oprávněná uvádí, že dne 19. 1. 2004 bylo povinnému zasláno rozhodnutí o stanovení pravděpodobné výše pohledávek na adresu zaměstnavatele Lesy hl. m. Prahy, nejedná se - na rozdíl od okolností doručení podkladových platebních výměrů - o skutečnost pro nařízení výkonu rozhodnutí rozhodnou.
Protože usnesení odvolacího soudu je v měnícím výroku o věci samé správné a protože vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, nebyly dovolacím soudem zjištěny, Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle §243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněná na jejich náhradu s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo, a povinnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu