ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3571.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3571/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) A. J. , a b) Mgr. M. J. , proti povinným 1) M. V. , a 2) J. V. , zastoupeným JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II/1062, prodejem movitých věcí, pro 26.732,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 10407/98, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze z 23. 4. 2010, č. j. 55 Co 86/2010-130, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Povinní jsou povinni zaplatit městské části Praze 4 společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.800,- Kč k rukám JUDr. Olgy Kramářové, advokátky.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení z 3. 12. 2009, č. j. 13 E 10407/98-114, kterým obvodní soud připustil, aby na místo původní oprávněné městské části Praha 4 se sídlem Táborská 350/32 vstoupili do řízení oprávnění jako nabyvatelé práva, a to s odůvodněním, že „usnesením Rady městské části Praha 4 č. 11 R-283/2009 ze dne 18. 3. 2009 bylo rozhodnuto, že část pohledávky poplatku z prodlení za povinnými ve výši 67.853,- Kč bude postoupena A. a Mgr. M. J. (oprávněným) s tím, že ohledně zbývající části ve výši 84.163,- Kč bude s povinnými uzavřena dohoda o prominutí dluhu.“ Pohledávku původní oprávněná „smlouvou o postoupení pohledávek dle §524 a násl. obč. zák. ze dne 27. 8. 2009 postoupila A. a Mgr. M. J.“ a tito „jako nabyvatelé práva vstoupili do řízení na místo původní oprávněné.“
V dovolání povinní ohlašují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a namítají, že jejich dluh na poplatcích z prodlení byl sice původní oprávněnou vyčíslen částkami 67.853,- Kč a 84.163,- Kč, že však „dne 17. 8. 2009 vydal Obvodní soud pro Prahu 4 usnesení č. j. 13 E 10407/98-81, kterým byl výkon rozhodnutí pro částku 67.853,- Kč zastaven“ a že „dne 22. 12. 2009 uzavřeli manželé V. (povinní) s Městskou částí Praha 4 (původní oprávněnou) dohodu o prominutí dluhu 84.163,- Kč.“ Povinní mají tedy zato, že „v době vydání napadeného usnesení, tedy dne 23. 4. 2010, původnímu věřiteli (původní oprávněné), ani A. J. a Mgr. M. J. (oprávněným) nic nedlužili; A. J. a Mgr. M. J. tedy nabyli na základě napadeného usnesení právo, které v té době již neexistovalo.“
Původní oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolání, přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že podmínky pro vydání usnesení podle §107a o. s. ř. byly splněny.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu však v souzené věci není.
Soud vyhoví návrhu žalobce (zde původní oprávněné), aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka řízení v první řadě tehdy, bude-li prokázáno, že
a) nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného,
b) tato právní skutečnost se týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení,
c) tato právní skutečnost nastala (došlo k ní) po zahájení řízení.
Ohledně žalobcem (původní oprávněnou) označené právní skutečnosti soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva či povinnosti (zda tedy naopak nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů přechod nebo převod práva či povinnosti za následek mít nemůže), zda opravdu nastala (tedy např., že smlouva byla skutečně uzavřena), a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva či povinnosti, o něž v řízení jde (tedy, že se týká práva či povinnosti, o něž v řízení jde).
Okolnosti popsané v předcházejícím odstavci pod písmeny a) – c) ostatně nezpochybňují ani samotní dovolatelé. Pokud jde o jejich námitku, že „v době vydání napadeného usnesení, tedy dne 23. 4. 2010, původnímu věřiteli (původní oprávněné), ani A. J. a Mgr. M. J. (oprávněným) nic nedlužili“, ta je pro posouzení, zda bylo namístě vydat usnesení podle §107a o. s. ř., nerevelantní. Otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je, nebo zda podle žalobcem (původní oprávněnou) uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud nezabývá, neboť tato otázka se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, nýbrž teprve a jen v rozhodnutí o věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2004, případně Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl., 7. vydání, Praha C. H. Beck, 2006, s 493).
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se povinným prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem odst. 6 o.s.ř. zamítl.
Poněvadž dovolání bylo zamítnuto, vzniklo procesně úspěšné původní oprávněné podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 4.500,- Kč představující sazbu odměny za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §8, §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, sníženou o 50% podle §18 odst. 1 vyhlášky), a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. dubna 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu