ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3578.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3578/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněných a) M. K. a b) M. K. , zastoupených Mgr. Tomášem Gartšíkem, advokátem se sídlem v Brně, Novobranská 14, proti povinné REALITY Z LIPÉ develop s.r.o. , se sídlem v Kuřimi, nám. 1. května 1305, identifikační číslo osoby 27671917, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 22 Nc 5986/2008, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Brně z 10. 7. 2009, č. j. 26 Co 658/2008-35, takto:
Dovolání se v části, jíž směřovalo proti výroku o náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce, odmítá , jinak se zamítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud zrušil usnesení z 23. 9. 2008, č. j. 22 Nc 5986/2008-17, jímž okresní soud podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zastavil exekuci s odůvodněním, že ta byla nařízena, ačkoli se podkladové rozhodnutí nestalo vykonatelným, jelikož k exekuci navržený platební rozkaz z 28. 11. 2007, č. j. 5 C 32/2007-64, byl v důsledku podání odporu povinnou zrušen; současně se zrušením usnesení soudu prvního stupně podle §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud řízení o zastavení exekuce podle §221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil s odůvodněním, že s podáním povinné z 3. 7. 2008 na č. l. 6 – obsahovalo-li výlučně námitku nevykonatelnosti k exekuci navrženého platebního rozkazu – bylo nutno naložit jako s odvoláním proti usnesení z 23. 5. 2008, č. j. 22 Nc 5986/2008-5, jímž byla exekuce nařízena. Odvolací soud uzavřel, že zastavit exekuci podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. by bylo možno jedině tehdy, byla-li by pravomocně nařízena, o kterýžto případ v souzené věci nejde právě proto, že usnesení, jímž soud prvního stupně exekuci nařídil, bylo napadeno odvoláním, takže právní moci nenabylo. Dalším důvodem pro zastavení řízení o zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. byla podle odvolacího soudu právě absence návrhu na její zastavení, jelikož podání z 3. 7. 2008 bylo nutno vyřídit jako odvolání proti usnesení o nařízení exekuce.
V dovolání, podaném „především z důvodu opatrnosti, když dovoláním napadají rovněž meritorní usnesení o nařízení exekuce,“ oprávnění namítají existenci vady, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), spočívající podle nich „v nedostatečném zkoumání autenticity listiny označené jako odpor proti platebnímu rozkazu.“
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že řízení před soudem prvního stupně nemělo pro vady spočívající v nedostatku podmínek řízení proběhnout, takže jeho rozhodnutí nutno podle §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a celé řízení že je třeba pro absenci návrhu na zastavení exekuce (jelikož s podáním z 3. 7. 2008 bylo nutno naložit jako s odvoláním proti usnesení o nařízení exekuce), jakož i proto, že exekuce dosud nebyla pravomocně nařízena, podle §221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavit.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu v souzené věci není.
Ustálená soudní praxe (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981 pod poř. č. 21, str. 180 -181) dovodila, že „se zřetelem na požadavek rychlosti řízení o soudní výkon rozhodnutí je nutno vždy posoudit ve smyslu ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. co nejdůsledněji obsah podání povinného a uvážit, zda jde o odvolání či o návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (nejde-li o návrh na odklad provedení výkonu rozhodnutí). Jestliže podání obsahuje námitky, které lze vyřídit v odvolacím řízení, je-li totiž vytýkáno, že soud při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí nesplnil povinnosti, které pro toto období řízení a rozhodování vyplývají ze zákona, že tedy např. soud přehlédl nedostatek některé z podmínek řízení nebo že neporovnával, zda návrh na nařízení výkonu rozhodnutí je podložen vykonatelným rozhodnutím či neposuzoval navrhovaný rozsah a vhodnost způsobu výkonu rozhodnutí, jde o odvolání, a to bez ohledu na to, jak bylo podání povinným označeno, a je třeba takové podání předložit se spisem odvolacímu soudu. To platí i v případě, že podání obsahuje jak údaje, které nutno posoudit jako obsah odvolání, tak i údaje, jež mohou být předmětem návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí. Rozhodování o odvolání má v takovém případě přednost, protože je zpochybněno přímo vydané usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a odkládá se tak ve smyslu ustanovení §206 odst. 1 o. s. ř. právní moc usnesení, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí. Zvláštní případ nastane, namítá-li povinný v podání, že vykonávané rozhodnutí nebylo v době nařízení výkonu vykonatelné. Tato námitka může být předmětem odvolání, protože soud je povinen zkoumat, zda je návrh na nařízení výkonu podložen vykonatelným rozhodnutím, ale může být i důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. I tu je však třeba dát přednost vyřízení podání jako odvolání, čímž bude vyřízeno podání i pokud obsahovalo současně také návrh na zastavení soudního výkonu rozhodnutí. Z tohoto postupu také vyplývá, že o zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. lze rozhodovat jen tehdy, by-li návrh na zastavení podán až po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.“ S ohledem na ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu se tyto závěry vztahují i na řízení exekuční. Týž názor zastává literatura (srov. např. Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha 2004, s. 365).
V daném případě, jak plyne z obsahu spisu, krajský soud s podáním povinné z 3. 7. 2008 (označeným jako „Odvolání – návrh na zastavení exekučního řízení“) naložil (i) jako s odvoláním proti usnesení o nařízení exekuce, a to tak, že usnesení soudu prvního stupně – právě proto, že k exekuci navržený platební rozkaz považoval (podáním odporu) za zrušený a tudíž nevykonatelný – změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. O tom, že za zrušený považoval platební rozkaz samotný nalézací soud, svědčí nejen skutečnost, že tento soud odstranil doložku vykonatelnosti chybně na platebním rozkaze vyznačenou, ale také okolnost, že v nalézacím spise je na č. l. 66 zažurnalizován vidimací opatřený opis odporu, jakož i – a to zejména – skutečnost, že v odůvodnění posléze vydaného rozsudku z 29. 8. 2008, č. j. 5 C 32/2007-71 (dnem 14. 11. 2008 pravomocného a tedy závazného), z nějž je exekuční soud povinen vycházet , a jímž byla povinná zavázána k zaplacení stejných částek jako předtím vydaným platebním rozkazem, nalézací soud výslovně uvedl , že proti platebnímu rozkazu povinná podala odpor , a že tudíž nyní vydává rozhodnutí nové, a to rozsudek, v daném případě rozsudek pro uznání podle §153a o. s. ř., z čehož mimo jakoukoli pochybnost plyne, že předchozí platební rozkaz považoval v důsledku podaného odporu za zrušený (odklizený).
Závěr odvolacího soudu, že řízení (o zastavení exekuce) před soudem prvního stupně nemělo pro vadu spočívající v nedostatku podmínek řízení proběhnout, takže jeho rozhodnutí nutno podle §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit, a že celé řízení je třeba pro absenci návrhu na zastavení exekuce (jelikož s podáním z 3. 7. 2008 bylo nutno naložit jako s odvoláním proti usnesení o nařízení exekuce), jakož i proto, že exekuce dosud nebyla pravomocně nařízena, podle §221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavit, je tudíž v souladu s judikaturou, a právní posouzení věci tedy správné; protože se oprávněným prostřednictvím uvedených dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř., zamítl.
Směřovalo-li dovolání (i) do výroku o náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce exekuce (srov. dikci „...proti všem výrokům ...“), není v této části přípustné. Přípustnost podle ustanovení §238, §238a ani §239 o. s. ř. není dána proto, že usnesení o náhradě nákladů řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a podle §237 odst. 1 o. s. ř. proto, že takové usnesení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Protože dovolání v této části není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protože tímto usnesením se řízení nekončí (v souzené věci probíhá řízení o dovolání oprávněných proti rozhodnutí /ve věci samé/, jímž krajský soud rozhodl o odvolání povinné proti usnesení o nařízení exekuce), Nejvyšší soud o povinnosti k náhradě nákladů dovolacího řízení nerozhodl (§151 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2011
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu