ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3596.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3596/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Krajského soudu v Ostravě , se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží 1835/34, proti povinnému J. S. , zastoupenému Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem v Ostravě 1, Preslova 9, pro 10.000,- Kč srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 52 E 1296/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2008, č. j. 9 Co 660/2008-19, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 19. 12. 2007, č. j. 52 E 1296/2007-4, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil podle usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 11. 2005, č. j. 1 Co 244/2005-21, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 10 000,- Kč výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, která mu přísluší od plátce mzdy ČKD VAGONKA, a. s., a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení; dále odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že důvod pro aplikaci §253 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), nebyl dán a že ani povinný v odvolání důvod pro použití tohoto ustanovení netvrdil. Dále uvedl, že subjektivní postoj odvolatele k soudní moci je pro rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí zcela irelevantní.
Povinný v dovolání namítá, že exekuční titul byl vydán v rozporu se zákonem, neboť v době jeho vydání byla u povinného „vymizelá ovládací a rozpoznávací schopnost jednání“. Povinný má za to, že soudy v předcházejících řízeních měly tuto skutečnost vyhodnotit a návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnout. Obecný soud měl rovněž pro účely exekučního řízení ustanovit povinnému opatrovníka, neboť v předmětné době nebyl způsobilý v řízení jednat samostatně, o čemž svědčí znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaný MUDr. Pavlem Hlavinkou. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl ve věci samé a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních – k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06) důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí, tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl, je pak Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11 ročníku 2000 pod č. 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6 ročníku 2002 pod č. 105) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí. Jinak řečeno, případné vady nalézacího řízení se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí. Pro závěr o formální vykonatelnosti podkladového titulu je určující zjištění, že exekuční titul byl povinnému řádně doručen, přičemž tato skutečnost navíc ani nebyla v řízení o výkon rozhodnutí zpochybněna. Bez významu v projednávané věci naopak zůstává tvrzení, že v době nalézacího řízení byl povinný jako jeho účastník stižen duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemohl v řízení jednat, a že mu proto měl soud ustanovit opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř. Zjištění, zda povinný byl způsobilý samostatně jednat, je nadbytečné a pro účely posouzení vykonatelnosti titulu bezcenné (srov. v obdobné věci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 539/2006).
Dovolatel je přesvědčen, že v řízení o výkon rozhodnutí byly splněny předpoklady pro ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř. a odvolacímu soudu vytýká, že tak neučinil, čímž mu nesprávným postupem v průběhu řízení odňal možnost jednat před soudem (§229 odst. 3 o. s. ř.). Opomíjí však, že tzv. zmatečnostní vady nejsou způsobilými dovolacími důvody ve smyslu §241a odst. 2, 3 o. s. ř.; dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak jen za předpokladu, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o . s. ř.), což však v projednávané věci není naplněno.
Otázky, které dovolatel nabídl k přezkumu, znaky uvedené v §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. nesplňují; řešení, jež ve vztahu k nim odvolací soud zaujal, odpovídá standardní judikatuře.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., (oprávněné náklady řízení v tomto stádiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. března 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu