ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3675.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3675/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné ENERGETEC Gesellschaft für Energietechnik, mbH , se sídlem v Spolkové republice Německo, Neuwarmbüchener Str. 2, 30916 Isernhagen, proti povinné EURO TEPLO, s. r. o. se sídlem v Praze 5, Radlická 120, identifikační číslo osoby 26333384, zastoupené Mgr. Janem Faschingbauerem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Vodní 31, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 7 E 16/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 30. 3. 2009, č. j. 15 Co 55/2009-67, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 1. 12. 2008, č. j. 7 E 16/2008-36, jímž okresní soud povinné uložil další pokutu ve výši 100.000,- Kč a povinnost k zaplacení další náhrady nákladů výkonu rozhodnutí oprávněné (výrok I.), a kterým povinnou zavázal k zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V dovolání, podaném výslovně do všech výroků napadeného usnesení, povinná – aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti – namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v nesprávné aplikaci ustanovení §261a odst. 1 a 351 odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud, který věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde. Podle §238, §238a a §239 o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť usnesení o (ne)uložení další pokuty podle ustanovení §351 odst. 1 věty druhé o. s. ř. – narozdíl od usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a s tím spojeným uložením první pokuty – v taxativních výčtech těchto ustanovení vyjmenováno není. Dovolání nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1, 3 o. s. ř., protože toto ustanovení je v řízení o výkon rozhodnutí uplatnitelné pouze prostřednictvím §238a odst. 1 a 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233)).
Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle nějž je dovolání proti němu přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že ve věci samé byla řešena otázka zásadního právního významu; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 51/2003).
Dovolání není přípustné ani proti výslovně napadenému výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, jelikož ten (navíc neměnící ani nepotvrzující) nemá povahu rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 70), takže přípustnost dovolání nelze dovozovat z §237 odst. 1 o. s. ř.; totéž pak platí o ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř., v jejichž taxativních výčtech usnesení o náhradě nákladů řízení uvedeno není.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok shora uvedený.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu