ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3721.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3721/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné PNEU SPÁLENSKÝ spol. s r.o. , se sídlem v Blatné, Fügnerova 579, identifikační číslo osoby 25154494, proti povinné EUROFRIGO s.r.o. , se sídlem v Praze 6, Karlovarská 814/111, identifikační číslo osoby 26163381, zastoupené JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská 23, pro 56.998,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 Nc 6317/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze 14. 4. 2005, č. j. 64 Co 154/2005-12, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze 14. 4. 2005, č. j. 64 Co 154/2005-12, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 z 2. 8. 2004, č. j. 34 Nc 6317/2004-4, se ruší a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud podle §44 odst. 10 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009 odmítl odvolání povinné proti usnesení 2. 8. 2004, č. j. 34 Nc 6317/2004-4, (jímž soud nařídil exekuci) s odůvodněním, že obsahovalo-li pouze námitku, že povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí exekučním titulem jen proto, že „jí nebyl vyčíslen úrok z prodlení ani jí nebylo sděleno, kam má tento úrok a náhradu nákladů řízení zaslat, když v opačném případě by plnila,“ nebyly odvoláním uplatněny skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.
V dovolání (podle názoru povinné „má zásadní právní význam uvedení, pro jakou částku je veden výkon rozhodnutí) povinná namítá, že „exekuce nemůže být v žádném případě vedena pro částku 56.998,- Kč, avšak pouze a jen pro příslušenství, tj. pro úroky z prodlení a náklady řízení, které pak v souladu se sdělením oprávněné takovou částku nečiní. V průběhu řízení došlo mezi účastníky k jednání ohledně vyčíslení úroků z prodlení, resp. sdělení místa, kam má uvedenou částku uhradit, když pouze tato povinnost zbyla povinné, neboť jistina byla uhrazena.“ Proto povinná „považuje za zavádějící údaj o tom, že exekuce je nařízena pro částku 56.998,- Kč, když tato částka se poprvé objevuje v rozsudku Městského soudu v Praze z 25. 2. 2004, č. j. 19 Co 600/2003-26.“
Nejvyšší soud, který věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné je.
V usnesení z 27. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 666/2005, Nejvyšší soud dovodil, že ačkoli argument zmatečnostní vadou způsobilý dovolací důvod nepředstavuje (podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. dovolací soud k takové vadě přihlédne pouze za podmínky, že dovolání je přípustné), je přiléhavé jej při úvaze o přípustnosti dovolání v exekučním řízení podrobit stejnému režimu, jako námitku vadou jinou než zmatečnostní (jež také může výjimečně založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a to v případě, že otázka, zda taková vada existuje či nikoli, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu); jinak tomu nemůže být už proto, že v exekučním řízení je vyloučeno, aby tato vada byla odstraněna v režimu žaloby pro zmatečnost (srov. §254 odst. 2, věta druhá za středníkem, o.s.ř.). Dovolání tedy dovolací soud posoudí jako přípustné podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Tak je tomu v souzené věci, byť to v dovolání explicitně vyjádřeno není, jelikož povinná v bodě 5. dovolání zdůrazňuje, že „exekuce nemůže být v žádném případě vedena pro částku 56.998,- Kč, avšak pouze a jen pro (přisouzené) příslušenství pohledávky, tj. úroky z prodlení a náklady řízení.“
Jak Nejvyšší soud zdůraznil ve svém usnesení z 29. 11. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1800/99, není v právní teorii (srov. např. učebnici Československého občanského práva, svazek I, Orbis Praha 1974, str. 284, nebo učebnici Občanského práva hmotného, svazek I, Codex Praha 1995, str. 147) ani v soudní praxi (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. září 1997, sp. zn. 3 Cdon 1248/96, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 6, ročník 1998, str. 331) pochyb o tom, že příslušenství věci je samo věcí v právním smyslu, a že tedy lze činit právní úkony (a tudíž i vést samostatná řízení) týkající se pouze jeho, přičemž na uvedeném závěru nic nemůže změnit pravidlo, že příslušenství sdílí osud věci (v daném případě pohledávky) samotné. Týž závěr Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí vztáhl i na příslušenství pohledávky.
Jak plyne z rozsudku Městského soudu v Praze z 25. 2. 2004, č. j. 19 Co 600/2003-26, byla povinná zavázána k zaplacení úroků z prodlení z částky 56.998,- Kč a k náhradě nákladů řízení v částce 7.384,- Kč. Tomu také odpovídá návrh, jímž se oprávněná domáhá nařízení exekuce k vymožení (již vypočtených a tedy kapitalizovaných) úroků z prodlení v částce 19.176,70 Kč a náhrady nákladů řízení v částce 7.384,- Kč. Obvodní soud však exekuci nařídil k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 56.998,- Kč, úroků z prodlení ve výši 19.176,70 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 7.384,- Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny. Ačkoli tedy oprávněná výslovně – a v tomto směru je návrh na nařízení exekuce zcela určitý a přesný – jako předmět exekuce vymezila pouze a jen (přisouzený) úrok z prodlení a náhradu nákladů nalézacího řízení, tedy příslušenství pohledávky, nárok na jehož zaplacení (i vymožení) je za těchto okolností nárokem samostatným, soud prvního stupně exekuci nařídil i k vymožení jistiny pohledávky, ač vymožení této (odlišné, jiné) samostatné částky navrženo nebylo; řečeno slovy ustanovení §229 odst. 1 písm. d) o. s. ř. exekuce k vymožení jistiny byla nařízena bez návrhu, ačkoli ho podle zákona bylo třeba. Tím soud prvního stupně řízení zatížil zmatečnostní vadou podle ustanovení §229 odst. 1 písm. d) o. s. ř., způsobilou založit přípustnost (podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., viz výše) a v daném případě i důvodnost dovolání. Protože k uvedené vadě krajský soud nepřihlédl a naopak odvolací námitku (shodnou s argumentací uplatněnou v dovolání) nesprávně kvalifikoval podle §44 odst. 10 exekučního řádu jako skutečnost pro nařízení exekuce nerozhodnou (§212a odst. 5 o. s. ř.), zůstalo touto vadou (jež měla za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí) zatíženo i řízení odvolací.
Protože dovolání je důvodné, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2011
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu