ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.4118.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4118/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného U T TRADING (CYPRUS) LIMITED , se sídlem na Kypru, Inomenon Ethnon, 8, DESPINA SOFIA COURT, 3rd floor, Flat/Office 301, P.C. 6042, Larnaca, zastoupeného JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 9, proti povinným 1) Ing. Z. T. a 2) K. T. , jako právním nástupkyním po původním povinném Ing. V. T, zemřelém 19. 11. 2010, , pro 686.580,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 E 189/98, o dovolání původního povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2008, č. j. 10 Co 1420/2007 - 233, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2007, č. j. 91 E 189/98 - 204, ve výroku II., kterým zamítl návrh původního povinného na zastavení výkonu rozhodnutí (pro vymáhanou pohledávku přesahující částku 163.259,94 Kč s příslušenstvím), a ve výroku III., jímž rozhodl o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení; ve výroku I., jímž byl výkon rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g), odst. 4 o. s. ř. co do částky 163.259,94 Kč s příslušenstvím zastaven, zůstalo usnesení okresního soudu nedotčeno a nabylo samostatně právní moci. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že předpoklady pro úplné zastavení výkonu rozhodnutí nebyly splněny. Pokud jde o zápočty vůči původní oprávněné Moravia bance a.s. ze dne 15. 12. 1999 a ze dne 22. 12. 1999 v souvislosti s postoupenými pohledávkami za touto bankou povinnému v částkách 45.127,- Kč a 23.376,28 Kč původními věřiteli Ing. E. K. a Ing. M. K., pak účinky těchto zápočtů nemohly podle §14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, nastat, bylo-li v řízení zjištěno, že dnem 8. 12. 1999 byl na majetek označené banky prohlášen konkurs. Rovněž nemohlo dojít k úhradě části pohledávky v souvislosti s exekučním řízením vedeným proti firmě FRAWIL s.r.o., jelikož exekuce proti této společnosti byla nařízena na základě jiného exekučního titulu. Za správný považoval krajský soud rovněž závěr soudu prvního stupně, že povinnému se nepodařilo prokázat, že platbou částky 50.000,- Kč dne 13. 8. 1999 uhradil část vymáhané pohledávky, neboť i když pokladní doklad podepsal povinný, šlo o plnění na dluh společnosti LAMINEX s.r.o. z titulu smlouvy o úvěru, proti níž uvedená banka vedla další řízení a jejímž společníkem byl povinný. Stejně tak povinný neprokázal existenci jím tvrzené dohody mezi ním a původní oprávněnou o výši dluhu ve výši 300.000,- Kč, neboť předložil jen zápis z jednání ze dne 17. 5. 1999, jehož se původní oprávněná nezúčastnila, a dohoda ze dne 12. 8. 1999 nemá náležitosti narovnání podle §585 a násl. obč. zák. (soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že písemná dohoda neobsahuje podpisy stran).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl v obou jeho výrocích (tedy i ve výroku o nákladech odvolacího řízení) původní povinný dovoláním z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Podle jeho názoru má dohoda ze dne 12. 8. 1999 náležitosti podle §585 a násl. obč. zák., neboť její „účastníci svými podpisy vyjádřili svou konkrétní vůli ke konkrétní části závazku a způsobu jejího plnění za sjednaných podmínek“, a je tak platná, i když byla uzavřena po vydání podkladového směnečného platebního rozkazu. „Uznání platnosti a účinnosti této dohody má zásadní význam ve vztahu k provedeným zápočtům ze dne 15. 12.1999 a 22. 12. 1999 v souvislosti s postoupenými pohledávkami za Moravia bankou a.s., když tyto úkony považuje povinný za platné.“ Dovolatel se neztotožnil ani s názorem odvolacího soudu, že se mu nepodařilo prokázat platbu ve výši 50.000,- Kč, a v tomto ohledu poukazuje na to, že v účetnictví firmy LAMINEX s. r. o. není vedena platba této částky. Navrhl, aby dovolací soud „změnil usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku o nákladech odvolacího řízení tak, že právo na náhradu nákladů oprávněného ve výši 2.300,- Kč se zamítá, a usnesení soudu prvního stupně, aby změnil tak, že výkon rozhodnutí se zastavuje a že právo na náhradu nákladů řízení oprávněnému ve výši 2.726,88 Kč se zamítá“.
Vzhledem k tomu, že původní povinný v průběhu dovolacího řízení dne 19. 11. 2010 zemřel, rozhodl Nejvyšší soud pravomocným usnesením ze dne 29. 6. 2011, č. j. 20 Cdo 4118/2009 - 288, tak, že v řízení bude namísto dosavadního povinného Ing. V. T. pokračováno s Ing. Z. T. a K. T.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz článek II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil, a ani na základě námitek v něm uplatněných nelze k tomuto závěru dospět.
Námitka, že „dohoda ze dne 12. 8. 1999 má náležitosti podle §585 a násl. obč. zák., neboť její účastníci svými podpisy vyjádřili svou konkrétní vůli ke konkrétní části závazku a způsobu jejího plnění za sjednaných podmínek, a je tak platná“, je nesprávná a neodpovídá obsahu spisu (viz čl. 157). Listina ze dne 12. 8. 1999, nazvaná jako „Dohoda o splátkách, kterou níže uvedeného dne, měsíce a roku uzavřeli“ oprávněný: Moravia Banka, a.s.,... a povinný: Ing. V. T. a Ing. Z. T.…, není jejími účastníky podepsána, a na existenci vymáhané pohledávky ve zbývající části, ohledně níž nebyl výkon rozhodnutí zastaven, nemá tudíž žádný vliv (uzavření jiné dohody původní povinný v řízení netvrdil).
Přípustnost dovolání podle shora uvedených ustanovení není způsobilá založit ani námitka původního povinného, že zápočty ze dne 15. 12. 1999 a 22. 12. 1999 v souvislosti s postoupenými pohledávkami za Moravia bankou a.s. „jsou platné“. Bylo-li totiž v řízení zjištěno, že dnem 8. 1. 1999 byl na majetek této banky prohlášen konkurs, jde o právní úkony, které §14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném k datu prohlášení konkursu na označenou banku, jednoznačně zakazoval (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2001, sp. zn. 29 Odo 532/2001, uveřejněné pod číslem 23/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2001, pod číslem 130). Názor povinného, že vymáhaná pohledávka právními úkony ze dne 15. 12. 1999 a 22. 12. 1999 částečně zanikla započtením, je tudíž rovněž nesprávný.
Jestliže dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o tom, že neprokázal platbu ve výši 50.000,- Kč na vymáhanou pohledávku, a své dovolání staví na východisku, že v účetnictví firmy LAMINEX s. r. o. není vedena platba této částky, je zřejmé, že zpochybňuje správnost skutkových zjištění, na nichž je tento závěr založen. Nenapadl-li tedy původní povinný závěr právní, nýbrž skutkový závěr soudu, který je výsledkem hodnocení důkazů provedených v řízení (a který se vztahuje pouze ke skutkově jedinečné situaci daného případu), uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Z hlediska tohoto dovolacího důvodu však lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), jak z výslovného znění §241a odst. 3 o. s. ř. vyplývá.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení občanský soudní řád nepřipouští (srov. §236 - 239 o. s. ř. a dále např. usnesení Nejvyššího ze dne 22. března 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 70, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 ,věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy oprávněnému žádné náklady tohoto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu