ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.4270.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4270/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. K. , zastoupené Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám. 193/20, proti povinnému J. D. H. , zastoupenému JUDr. Klárou A. Veselou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 6, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 7 E 126/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 5. 2009, č. j. 73 Co 410/2009-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně nařídil usnesením ze dne 27. 11. 2008, č. j. 7 E 126/2008-21, podle rozsudku téhož soudu ze dne 23. 10. 2006, č. j. 19 C 261/2005-24, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 5. 2008, č. j. 35 Co 111/2007-91, za porušení povinnosti zajistit dodávku pitné vody do bytu č. 5 ve druhém nadzemním podlaží v budově č. p. 1064/5 v Děčíně 1, ul. Zámecké, a to z vodovodních rozvodů nacházejících se v tomto domě, a dále zajistit odvádění odpadních vod z bytu č. 5 ve druhém nadzemním podlaží budovy č. p. 1064/5, ul. Zámecké, v Děčíně 1, výkon rozhodnutí a uložil povinnému pokutu ve výši 100 000,- Kč, kterou je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Děčíně do tří dnů od právní moci usnesení s tím, že pokuta připadá státu. Povinnému dále uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 3 689,- Kč a České republice soudní poplatek z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí 1 000,- Kč.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že povinný nezpochybnil žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí, že soud při nařízení výkonu rozhodnutí nemůže přezkoumávat vztah povinného ke třetím osobám, jejichž prostřednictvím měl uloženou povinnost splnit. Dále uvedl, že nalézací řízení je pravomocně skončeno a že ani Nejvyšší soud neodložil vykonatelnost rozhodnutí.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Namítá, že rozhodnutí je nevykonatelné, neboť splnění uložené povinnosti nezáleží na jeho vůli, ale na vůli třetího, tedy dodavatelského objektu, který je v místě k dodávkám vody a k odvodu těchto vod jako jediný oprávněn. Uvedl, že k zastavení dodávek vody došlo z vůle Severočeských vodovodů a kanalizací a. s. z důvodu vysokých nedoplatků způsobených nekázní některých odběratelů - nájemníků. Vzhledem k velkému počtu nájemníků a těch, kteří neplatili řádně nájemné i několik let, nebyl povinný schopen placení jejich odběru vody donekonečna dotovat. Podle jeho názoru si sami oprávnění proto způsobili nepříjemný následek – uzavření dodávek vody – sami. Povinný se snažil, aby si jednotliví nájemci sami sjednali smlouvu o dodávkách vody, což však využili jen někteří. Vytýká politikům, veřejným činitelům atd., že se ho nikdy nezastali a nezákonné počínání pouze podporovali a že v důsledku toho došlo k devastaci jeho majetku. Považuje proto za nespravedlivé, aby musel platit ukládané pokuty. Vzhledem k dluhu přesahujícímu 400 000,- Kč nejsou Severočeské vodovody a kanalizace a. s. ochotny v dodávkách vody do domů povinného pokračovat. Odmítly také uzavřít v době nemoci povinného smlouvu s jeho správcem nemovitostí. Uvedl dále, že M. K. není oprávněnou osobou, neboť její nájemní poměr už skončil. Proto také nesouhlasí s odvolacím soudem, že rozhodující je faktické užívání bytu a ne právní postavení oprávněného. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl ve věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II. Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních – k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06) jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí (již) ustálené soudní praxe.
Materiální vykonatelnost rozhodnutí upravuje §261a odst. 1 o. s. ř., z něhož vyplývá, že výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž plnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti. Exekuční titul jednoznačně stanoví, jaké povinnosti má povinný splnit, tj. zajistit dodávku pitné vody a zajistit odvádění odpadních vod. Do jaké míry je splnění těchto povinností závislé na součinnosti třetích osob, soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá, stejně jako to, zda a v jaké míře povinný splnil uloženou povinnost; takové okolnosti mohou být hodnoceny a přísluší o nich rozhodovat až v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g), h) o. s. ř., které předpokládá provádění dokazování (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněný pod č. 69/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR; usnesení ze dne 17. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1065/2006). Pokud povinný dále namítá, že nájemní poměr oprávněné k bytu v Zámecké ulici v Děčíně již skončil, a zpochybňuje tak aktivní legitimaci oprávněné, jedná se o novou skutečnost, jež nelze v dovolání podle §241a odst. 4 o. s. ř. uplatnit (v odvolání namítal, že oprávněné byla doručena řádná výpověď z nájmu byla, a že proto není v takovém postavení, které by ji umožňovalo podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla podle §146 odst. 3, §224 odst. l a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. března 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu