ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.5241.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 5241/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné J. G. , proti povinnému I. Z. , zastoupenému JUDr. Antonií Zichovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Jiráskova 7, pro 700.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp.zn. 29 Nc 1629/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci z 27.8.2009, č.j. 40 Co 527/2009-122, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označením rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 31.3.2009, č.j. 29 Nc 1629/2006-95, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, odůvodněný s poukazem na ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. tvrzením, že oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, jelikož povinný sice podkladový notářský zápis se svolením vykonatelnosti ze 14.7.2006, smlouvu o půjčce ze 6.4.2004 a uznání dluhu z 24.2.2006 podepsal, peníze však ve skutečnosti od R. K. (oprávněného z notářského zápisu a právního předchůdce nynější oprávněné, jíž vymáhanou pohledávku 19.10.2006 postoupil) 6.4.2004 ani nikdy jindy nepřevzal. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že převzetí peněz bylo kromě výše uvedených listin prokázáno řadou důkazů dalších, především výpověďmi svědků Mgr. I. G., notářky, a Mgr. O. K., notářského kandidáta, který zápis osobně sepsal, vyslechnutých v trestní věci R. K., zahájené k podnětu povinného a pravomocně (s odůvodněním, že ke spáchání trestného činu nedošlo, jelikož „skutkové okolnosti uváděné povinným vyznívají ve světle nastíněných důkazů nevěrohodně“) odložené usnesením z 31.5.2007, jakož i písmoznaleckým posudkem Mgr. J. S. podaným v téže trestní věci, jejímž spisem byl proveden listinný důkaz v předmětném řízení, a konečně výpovědí R. K., jehož jako svědka vyslechl odvolací soud. Okresní soud správně vyhodnotil věrohodnost svědeckých výpovědí svědků navržených povinným, tedy jeho matky, syna a bývalého spolupracovníka, jejichž vypovídací hodnota byla s ohledem na to, jaké měli informace o okolnostech půjčky, nízká. Naopak svědek R. K. a vypovídal o celé události velmi podrobně a v průběhu předmětného řízení, včetně odvolacího, nebyla zjištěna okolnost, jež by zásadním způsobem měla soud vést k závěru, že jeho výpověď je nevěrohodná. Naproti tomu dovozoval-li povinný ze svědkovy někdejší (jak tvrdil) nepříznivé majetkové a příjmové situace, že svědek, který byl dokonce trestně stíhán pro neplacení výživného, mu nemohl půjčit tak relativně vysokou částku, je výpověď povinného o těchto okolnostech pro danou věc nevýznamná. Notářský zápis s důkazní silou veřejné listiny potvrzuje pravdivost toho, co je v něm osvědčeno, a povinný v tomto směru opak neprokázal. Za této situace je nutno souhlasit s oprávněnou, že k naplnění reálného kontraktu, tedy jak k uzavření smlouvy tak k faktickému předání peněz, skutečně došlo, a že tudíž částka 700.000,- Kč byla povinnému předána. Krajský soud nezjistil žádnou vadu, která by činila smlouvu o půjčce neplatnou pro nedostatek některé z náležitostí právního úkonu předepsaných ustanoveními §35 a násl. obč. zákoníku, posuzovaný úkon tedy nevykazuje znaky toho, že nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, nebo že by svým obsahem či účelem odporoval zákonu nebo jej obcházel, anebo se příčil dobrým mravům; nezbývá tak, než vycházet z účinků smlouvy, jež je právně významná i pro plnění podle vykonávaného notářského zápisu.
Odvolací soud pak uzavřel, že skutkové i právní závěry soudu prvního stupně o neprokázanosti skutkové verze povinného jsou podloženy důkazy v řízení řádně provedenými, a že mu tedy nelze vytýkat, že by při zjišťování skutkového stavu „nevzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů vyplynuly, nebo že by naopak pominul podstatné skutečnosti v řízení prokázané.“
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. - zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že to „řeší právní otázku účinku uznání dluhu, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“ - povinný ohlašuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř.; předně namítá, že notářský zápis „podepsal ze zoufalství ve stavu finanční i osobní tísně, přestože skutečnosti v něm uvedené, zejména půjčka částky 700.000,- Kč ze 6.4.2004 a uznání dluhu z 24.2.2006 nejsou pravdivé. Věřil v ujištění R. K. před podpisem notářského zápisu, že mu částka 700.000,- Kč bude do tří dnů vyplacena, což se však nestalo.“ Odvolací soud sice k jeho návrhu doplnil dokazování výslechem svědků R. K. a J. S., provedení dalších důkazů, zejména těch, jež se týkaly osobních a majetkových poměrů R. K. však odmítl, ačkoliv skutečnosti, jež vyplynuly z výslechu R. K., jednoznačně vyžadovaly doplnění dokazování k jeho osobě, a odvolací soud musel mít zásadní pochybnosti o jeho faktické možnosti disponovat v dubnu 2004 částkou 700.000,- Kč. Postupem soudu mu tak bylo znemožněno prokázat, že R. K. v době údajné půjčky částku 700.000,- Kč ve skutečnosti neměl. Povinný si po skončení odvolacího jednání na katastrálním úřadě v Přerově zjistil, že prodejem domu č.p. 826 v Lipníku nad Bečvou svědek získal dle kupní smlouvy z 13.8.1999 pouze částku 250.000,- Kč, již z toho je tedy podle něj zřejmé, že dokazování mělo být v tomto směru doplněno. Odvolací soud tudíž podle jeho názoru učinil předčasný závěr, jestliže dovodil, že nebyla zjištěna jakákoliv okolnost, jež by mohla vést k závěru, že výpověď R. K. je nevěrohodná. Povinný postrádá logiku postupu soudu, kdy v konfrontaci se skutečnostmi, jež R. K. nepopřel, že totiž dlužil jiným osobám, že byl odsouzen pro dluh na výživném i pro další trestné činy, a to podvodu a poškozování věřitele, a že jeho společnost KOTISGLOBAL s.r.o. se ocitla v úpadku, přesto nebylo jeho dalším důkazním návrhům vyhověno. Je přesvědčen, že v situaci, kdy jsou v řízení na straně věřitele prokázány skutečnosti vylučující možnost, že by mu mohl poskytnout půjčku, byť povinným jako dlužníkem uznanou, „jsou vyloučeny účinky uznání dluhu, tedy že v době uznání dluh trval.“
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Povinný však – ač ohlásil (i) dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a to s odůvodněním, že napadené rozhodnutí (a v tom spatřoval jeho zásadní právní význam) řeší dosud neřešenou právní otázku účinku uznání dluhu – tento důvod ve skutečnosti neuplatnil. Dovolání totiž v celém svém obsahu nebrojí proti nesprávnému výkladu (interpretaci) či použití (aplikaci) práva, v souzené věci hmotněprávního ustanovení §558 občanského zákoníku, upravujícího institut uznání dluhu, nýbrž napadá jediné, a to hodnocení důkazů; to však dovoláním úspěšně napadnout nelze, a to ani dovolacími důvody ohlášenými ani dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s.ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř.) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud neměl uvěřit vyslýchanému svědkovi, nebo že měl uvěřit svědkovi jinému, případně že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod. To znamená, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů dovoláním úspěšně napadnout nelze (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., §201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1920 s.).
Pokud jde o namítanou vadu v řízení ve smyslu ustanovení §241 odst. 2 písm. a/ o.s.ř., ani tento dovolací důvod (kromě toho, že jde o důvod k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., viz výše, nezpůsobilý) dán není. V neprovedení navrženého důkazu totiž sice lze – obecně – spatřovat vadu řízení, nikoliv však v případě, kdy toto neprovedení důkazu je důsledkem hodnocení důkazů jiných, vzhledem k němuž soud dospěje k závěru, že onen navržený důkaz je nadbytečný. Tak tomu bylo v souzené věci, kdy soudy obou stupňů uzavřely, že zjišťování povinným tvrzené nepříznivé majetkové a příjmové situace svědka R. K. je právě vzhledem ke kvalifikovaným listinným důkazům, jakými jsou notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, smlouva o půjčce a uznání dluhu, nadbytečný.
K podání ze 4.2.2010, jímž povinný dovolání doplnil, Nejvyšší soud nepřihlédl, jelikož bylo podáno po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty.
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu