ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.5256.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 5256/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Reality Pankrác, a.s. , se sídlem v Praze 4, Na Křivině 1371/1 identifikační číslo osoby 27659178, proti povinnému J. J. , zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 28, prodejem movitých věcí, pro 52.978,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 0 E 1486/97, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 19. 2. 2009, č. j. 54 Co 573/2008-84, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze 16. 7. 2008, č. j. 0 E 1486/97-75, jímž obvodní soud ve smyslu ustanovení §107 odst. 3 o. s. ř rozhodl, že z vykonávacího řízení „vystupuje dosavadní oprávněná 3H spol. s.r.o., se sídlem v Praze 4, Na Křivině 1371/1, identifikační číslo osoby 45244481,“ a že „na její místo vstupuje společnost Reality Pankrác, a.s., se sídlem v Praze 4, Na Křivině 1371/1, identifikační číslo osoby 27659178,“ a to s odůvodněním, že tato společnost vznikla fúzí splynutím a je nástupnickou společností pro společnost NEWHOLDING a.s., se sídlem Na Křivině 1371/1, Praha 4, Michle, identifikační číslo osoby 27440664, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíle B, vložce 10645, a (původní oprávněnou) společnost 3H spol. s.r.o., se sídlem Na Křivině 1371/1, Praha 4, identifikační číslo osoby 45244481, zapsanou v témže obchodním rejstříku, oddíle C, vložce 6489.
V dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., povinný namítá, že nebyl poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, ač již v odvolání zdůrazňoval své podezření, že bude-li jeho věc opět přidělena senátu 54 Co, mohl by ve věci rozhodovat podjatý či vyloučený soudce, což se v předmětném případě skutečně stalo, jelikož v předmětném případě rozhodoval také soudce JUDr. Zdeněk Stibral, o němž má povinný zato, že lze pochybovat o jeho nepodjatosti. Dovozuje tedy, že v důsledku nesplnění poučovací povinnosti ze strany soudu ve věci „zřejmě rozhodoval vyloučený soudce“. Další vadou řízení je podle jeho názoru nesprávné označení exekučního titulu v odůvodnění napadeného usnesení, jelikož tímto titulem nebyl, jak nesprávně uvádí odvolací soud, platební rozkaz ze 6. 12. 1994, nýbrž rozsudek ze 6. 12. 1996.
Nesprávné právní posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. povinný spatřuje ve skutečnosti, že ač původní oprávněná ztratila způsobilost být účastníkem řízení dnem 12. 2. 2007, soud prvního stupně o procesním nástupnictví nerozhodl ihned, jak to vyžaduje ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř., takže podle jeho názoru „došlo de facto k přerušení řízení, což však na základě §254 odst. 2 o. s. ř. není možné, a došlo tedy k zastavení řízení. V zastaveném řízení pak nemohlo být vydáno ani odvoláním napadené usnesení ze 16. 7. 2008, č. j. 0 E 1486/97-75. Nesprávné právní posouzení spatřuje také v tom, že výkon rozhodnutí „vůbec neměl být nařízen a probíhá nezákonně.“
Dovolání, přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není důvodné.
Dovozuje-li totiž povinný, že „došlo de facto k přerušení řízení“, a s ohledem na ustanovení §254 odst. 2 o. s. ř. i k jeho zastavení, nemá tato úvaha oporu v občanském soudním řádu, jelikož jeho ustanovení §107 odst. 1 ve spojení s ustanoveními §168 odst. 2 a §169 odst. 1 soudu předepisuje povinnost usnesení o přerušení řízení písemně vyhotovit a doručit, ani v obsahu spisu, z nějž neplyne, že by takové usnesení bylo (vůbec) vydáno. Totéž pak platí o dovolatelově úvaze o zastavení řízení.
Námitka „nezákonnosti“ nařízení výkonu rozhodnutí je v předmětné souvislosti nerelevantní, jelikož napadené rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně podle §107 odst. 1 věty druhé o. s. ř. o tom, s kým bude ve vykonávacím řízení (po již pravomocném nařízení výkonu) pokračováno , na posouzení správnosti či – jak uvádí dovolatel – zákonnosti nařízení výkonu nespočívá (§241a odst. 2 písm. b o. s. ř.).
Pokud jde o námitku nesprávnosti označení exekučního titulu v odůvodnění napadeného usnesení, ta není způsobilá být kterýmkoli ze tří dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ust. §241a odst. 2, 3 o. s. ř.
Způsobilým dovolacím důvodem není ani námitka nedostatku poučení povinného ze strany soudu o jeho právu vyjádřit se k osobám soudců a přísedících. Jestliže totiž účastník nebyl – v rozporu s §15a odst. 1 větou druhou o. s. ř. – poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, nemá to za následek vadu řízení, která by mohla mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí vydaných v probíhajícím řízení. Nedostatek poučení v tomto směru má pouze následek uvedený v §15a odst. 2 větě druhé, tedy že účastník, který nebyl poučen, může námitku podjatosti uplatnit i po uplynutí lhůt pro ni jinak předepsaných v §15a odst. 2 větě první (viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 5. 2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8/2005 pod poř. č. 121, případně z literatury Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., §1-200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 82 s., vysvětl. 2).
Povinný, jenž se (v závěru prvního odstavce bodu III. dovolání na čl. 107) pouze omezil na obecné konstatování, že v důsledku nedostatku poučení ze strany soudu „zřejmě ve věci rozhodoval vyloučený soudce“, však námitku podjatosti, jež by splňovala náležitosti předepsané ustanovením §15 a odst. 3 o.s.ř., v dovolání ani jiném podání neuplatnil. Pokud jde o odvolání (čl. 77), v něm pouze vznesl požadavek, aby „v odvolacím řízení věc projednával soudce (senát), který je soudcem zákonným a tedy nepodjatým, což spolu úzce souvisí“, jinak v něm jen kritizoval „nesprávný úřední postup“ (navíc nejmenovaného) soudce a jeho „ještě horší právní názor“. Jak však plyne z ustanovení §14 odst. 4 o.s.ř., okolnosti spočívající v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se povinnému prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto jeho usnesením řízení nekončí (§243b odst. 5 věta prvá, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu