ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.5260.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 5260/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Ing. M. M. , zastoupeného JUDr. Jiřím Šmrhou ml., advokátem se sídlem ve Strakonicích, Plánkova 600, proti povinné DŘEVOKOV Blatná, a. s. , se sídlem v Blatné, Vrbenská 25, identifikační číslo osoby 00028550, zastoupené JUDr. Josefem Šťástným, advokátem se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, pro částku 166.117,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 17 Nc 5293/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 30. 4. 2009, č. j. 24 Co 917/2009-42, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 30. 4. 2009, č. j. 24 Co 917/2009-42, a usnesení Okresního soudu ve Strakonicích z 26. 1. 2009, č. j. 17 Nc 5293/2009-9, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 26. 1. 2009, č. j. 17 Nc 5293/2009-9, jímž okresní soud zamítl návrh oprávněného na nařízení exekuce (výrok I.) a oprávněného zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vycházel ze zjištění, že povinná proti exekučnímu titulu, rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích z 1. 10. 2008, č. j. 2 C 111/2007-292, doručenému jí 3. 11. 2008, dne 18. 11. 2008 podala odvolání, které posléze, dne 2. 2. 2009 (tedy teprve poté, co oprávněný dne 21. 1. 2009 podal návrh na nařízení exekuce), vzala zpět. Podle odvolacího soudu nabyl exekuční titul v souladu s ustanovením §222 odst. 1 o. s. ř. uplynutím 15tidenní odvolací lhůty, tedy dnem 19. 11. 2008 právní moci; pokud však jde o jeho vykonatelnost, jež měla nastat uplynutím třídenní pariční lhůty, té rozsudek dnem 22. 11. 2008 nenabyl, jelikož podle odvolacího soudu sice může exekuční titul zpětně nabýt právní moci, „nelze však zpětně uvažovat i o uběhnutí pariční lhůty k dobrovolnému plnění uložené povinnosti, a exekuci nařídit, neboť v době zahájení exekučního řízení (21. 1. 2009) podmínka formální vykonatelnosti exekučního titulu splněna nebyla a v tomto směru musel být návrh na nařízení exekuce jako vadný zamítnut.“ Otázku vykonatelnosti, uvádí odvolací soud, zkoumá exekuční soud k okamžiku zahájení řízení, tedy k 21. 1. 2009, odvolání však bylo vzato zpět až 2. 2. 2009, není tedy rozhodné, že exekuční titul byl vykonatelný v okamžiku rozhodnutí soudu o nařízení exekuce; v opačném případě by totiž lhůta k plnění uplynula již dnem 22. 11. 2008, tedy ještě v době trvání odvolacího řízení zahájeného podáním odvolání proti exekučnímu titulu.
V dovolání (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že předmětná otázka dosud judikaturou Nejvyššího soudu řešena nebyla) oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že v důsledku zpětvzetí odvolání povinné proti exekučnímu titulu sice k exekuci navržený rozsudek nabyl právní moci, nikoli však vykonatelnosti. S ohledem na ustanovení §222 odst. 1 o. s. ř., jehož funkcí je působit jako pojistka proti účelovému zneužívání odvolání, vyjadřuje naopak přesvědčení, že byla-li třídenní pariční lhůta vázána na právní moc exekučního titulu, ten po zpětvzetí odvolání nabyl zpětně nejen právní moci, ale také vykonatelnosti. Z uvedeného dovozuje, že exekuční titul byl k datu podání návrhu na nařízení exekuce vykonatelný, a navrhuje zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů.
Povinná navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o. s. ř.), daný tím, že jím má být zodpovězena judikaturou dovolacího soudu dosud nevyřešená otázka (§237 odst. 3 o. s. ř.), jejíž posouzení má význam nejen pro předmětnou věc, ale pro soudní praxi obecně, totiž otázka, zda fikce založená ustanovením §222 odst. 1, věty před středníkem o. s. ř. platí jen pro právní moc napadeného rozhodnutí nebo i pro jeho vykonatelnost.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že fikce založená ustanovením §222 odst. 1, věty před středníkem o. s. ř. platí jen pro právní moc napadeného rozhodnutí, nikoli však již pro jeho vykonatelnost.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. z 18. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1105/2005, nebo z 20. 7. 2006 sp. zn. 20 Cdo 567/2006) zdůraznil, že v řízení o nařízení exekuce podle exekučního řádu (narozdíl od některých druhů výkonu rozhodnutí /např. srážkami ze mzdy či přikázáním pohledávky/) musí být k exekuci navržené rozhodnutí (vždy) vykonatelné již v den zahájení řízení, tedy dnem podání návrhu na nařízení exekuce. Shodný názor zastává i literatura (srov. např. V. Kurka, L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, 2004, str. 294).
K tomu, aby bylo zamezeno účelovému odkladu právní moci rozhodnutí soudu prvního stupně (a také jeho vykonatelnosti, odvíjí-li se od právní moci / o tento případ jde v souzené věci / ) jen v důsledku toho, že proti němu bylo podáno odvolání, které bylo posléze vzato zpět, zakládá ustanovení §222 odst. 1 o. s. ř. fikci, že právní moc rozhodnutí soudu prvního stupně nastává v případě zpětvzetí odvolání stejně (ve stejném okamžiku), jako kdyby odvolání (zcela nebo v rozsahu zpětvzetí) vůbec nebylo podáno, tedy jako kdyby nikdy nenastal suspenzivní účinek podaného odvolání. Jestliže pak lhůta k plnění běží od právní moci rozhodnutí, má uvedená fikce kromě jiného za následek, že v důsledku zpětvzetí svého odvolání se povinný účastník ocitl v prodlení, jestliže lhůta k plnění uplynula dříve, než – jak je tomu v předměté věci – vzal své odvolání zpět, aniž svoji povinnost také splnil. (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., §201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1784 s., vysvětl. 1).
Vycházel-li odvolací soud z názoru jiného, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení věci napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2011
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu