ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.641.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 641/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a.s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, identifikační číslo osoby 453 17 054, proti povinné E. V. , zastoupené Josefem Liscem, advokátem se sídlem v Ostrově, Severní 1194, pro 633.848,03 Kč s příslušenstvím a pro 2.112,80 Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 26 Nc 2506/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 2009, č. j. 56 Co 80/2009 - 43, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění(§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Shora označeným usnesením Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení ze dne 1. 4. 2008, č. j. 26 Nc 2506/2008 - 11, jímž Okresní soud v Karlových Varech nařídil exekuci podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2007, č. j. 53 Sm 211/2007 - 12, k vymožení povinnosti povinné zaplatit oprávněné společně a nerozdílně s V. V. částku 633.848,03 Kč s 6 % úrokem od 25. 4. 2007 do zaplacení a odměnu ve výši 2.112,80 Kč, k vymožení povinnosti povinné zaplatit společně a nerozdílně s V. V. náklady předcházejícího řízení ve výši 25.440,- Kč, pro náklady exekuce a náklady oprávněné, a jejímž provedením pověřil JUDr. Jana Grosama, Exekutorský úřad Praha 6. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že exekuční titul je vůči povinné pravomocný a vykonatelný (dnem 3. 10. 2007), neboť proti němu nepodala žádný opravný prostředek. Vyšel přitom z názoru, že je-li uplatněn nárok ze směnky vůči několika dlužníkům, má každý z nich postavení samostatného společníka, přičemž samostatnými společníky jsou rovněž osoby, které jsou z hlediska hmotného práva solidárními dlužníky; pokud tedy proti směnečnému platebnímu rozkazu podá námitky jen jeden z účastníků, kteří jsou nerozlučnými společníky ve sporu, vůči ostatním účastníkům nabývá směnečný platební rozkaz právní moci a stává se vykonatelným.
Proti tomuto usnesení podala povinná dne 3. 11. 2009 dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.“, a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci a vady řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jejíž existenci spatřuje v tom, že soud nesplnil povinnosti vyplývající z §132 a §153 o. s. ř. Namítá, že pokud by soudy obou stupňů vyžádaly nalézací spisy a „řádně hodnotily provedené důkazy, musely by dospět k názoru, že proti směnečnému platebnímu rozkazu byly ze strany obou žalovaných včas podány námitky; směnečný platební rozkaz proto nemohl vůči ní ani vůči jejímu manželovi nabýt právní moci, neboť řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 130/2007 nebylo dosud ukončeno, a oprávněný proto „nemá platný exekuční titul“. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně „k novému projednání a rozhodnutí“.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.)
a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 exekučního řádu přípustné.
Dovolatelka žádnou otázku, jež by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezila a k tomuto závěru nelze dospět ani na základě námitek uplatněných v dovolání. Namítá-li dovolatelka, že proti směnečnému platebnímu rozkazu podali oba žalovaní včas námitky, pak tím ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž skutkový závěr odvolacího soudu, ze kterého při svém rozhodnutí vycházel. Správnost usnesení odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. však dovolací soud nemohl přezkoumat, neboť skutečnost, zda napadené usnesení vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá oporu v provedeném dokazování, a s nímž účastník nesouhlasí, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [§238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř.] nezakládá (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005). Stejně tak je tomu i ohledně namítané vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., k níž dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2004, pod číslem 132, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130).
Pokud povinná - jak vyplývá z připojeného nalézacího spisu, jejž měl odvolací soud při svém rozhodnutí k dispozici a z jehož obsahu vycházel - až dodatečně po právní moci napadeného usnesení odvolacího soudu (dne 18. 9. 2009) a po podání dovolání v této věci ( dne 3. 11. 2009) předložila nalézacímu soudu dne 5. 11. 2009 plnou moc datovanou dnem 15. 9. 2007 , kterou svého manžela V. V. zmocnila „ke všem právním úkonům a k jejímu zastupování ve věci směnečného platebního rozkazu ze dne 5. 9. 2007, č. j. 53 Sm 211/2007, vydaného Městským soudem v Praze k zaplacení částky ve výši 633.848,03 Kč“, tedy i k podání námitek proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu, jež V. V. podal i za povinnou (viz čl. 13 spisu) - jde o novou skutečnost, která v dovolacím řízení nemohla být zohledněna (§241a odst. 4 o. s. ř.) a která proto nemůže být důvodem ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, nýbrž důvodem pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., pokud povinná takový návrh podá; účelem dovolacího řízení je totiž přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu. K odstranění nedostatku plné moci srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 12/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1007/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 1997, pod číslem 36, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 495/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 1998, pod číslem 40.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání
proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné
podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2011
JUDr. Olga Puškinová , v. r.
předsedkyně senátu