ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.973.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 973/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného ALD Automotive s.r.o., se sídlem v Praze 10, U Stavoservisu 527/1, IČ 610 63 916, zastoupeného JUDr. Martinem Doubravou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, U 1. Baterie 1, proti povinnému Z. P., zastoupenému Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 410, pro 53.976,90 Kč s příslušenstvím a pro smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 16 Nc 15737/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 4. března 2008, č. j. 23 Co 543/2007 - 41, takto:
I. Dovolání se z a m í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 27. 6. 2007, č. j. 16 Nc 15737/2007 - 11, nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 5 C 190/2006, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 53.976, 90 Kč s příslušenstvím a smluvní denní pokuty ve výši 0,3 % z částky 45.479,40 Kč jdoucí od 8. 5. 2003 do 18. 4. 2006 a z částky 45.479,40 Kč jdoucí od 8. 6. 2003 do 18. 4. 2006 a nákladů předcházejícího řízení v částce 19.274,60 Kč, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Igora Ivanko, Exekutorský úřad v Praze 6, a dále rozhodl, že povinný je povinen po doručení tohoto usnesení zdržet se nakládání se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku, s tím, že právní úkon, kterým povinný poruší tuto povinnost, je neplatný.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 4. 3. 2008, č. j. 23 Co 543/2007 - 41, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh oprávněného na nařízení exekuce na majetek povinného podle rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 3. 2007, č. j. 5 C 190/2006 - 69, k vymožení pohledávky 53.976,90 Kč s příslušenstvím a „smluvní pokutou“ z částky 45.479,40 Kč zamítl, a dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení a o nákladech exekuce tak, že oprávněný je povinen zaplatit povinnému částku 9.140,- Kč a soudnímu exekutorovi částku 7.735,- Kč. Odvolací soud k námitce povinného, že exekuční titul není pravomocný a vykonatelný, zjistil z obsahu spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 5 C 190/2006, že na rozsudku ze dne 15. 3. 2007 byla vyznačena doložka právní moci dnem 10. 5. 2007 a že tento rozsudek byl povinnému doručován do vlastních rukou prostřednictvím České pošty na adresu P. Protože si jej povinný nevyzvedl, byla zásilka s písemností uložena u České pošty dne 11. 4. 2007 a po uplynutí odběrní lhůty dne 26. 4. 2007 byla vrácena soudu s poznámkou „nevyzvednuto“. Dne 19. 10. 2007 podal povinný proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto, ze zprávy policie bylo ovšem zjištěno - jak z obsahu citovaného spisu dále vyplývá - že povinný na adrese, na niž mu bylo doručováno, nebydlí, přičemž obyvatelé domu sdělili, že byt od něj k 1. 10. 1997 koupili, a že je jim známo, že od té doby se zdržuje na adrese P. Stejná skutečnost vyplývá i z odvolacím soudem vyžádané zprávy z centrální evidence obyvatelstva s tím, že na nové adrese má povinný trvalé bydliště od 6. 10. 1997. Krajský soud dovodil, že uložení zásilky obsahující rozsudek okresního soudu na poště a uplynutí lhůty deseti dnů ode dne tohoto uložení (§50b odst. 4 ve spojení s §50b odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném v době doručování) nezaložilo fikci řádného doručení podkladového rozsudku, který tak není pravomocný a vykonatelný. Dospěl proto k závěru, že nebyla splněna jedna ze základních podmínek pro nařízení exekuce podle §37 odst. 2 a §40 odst. 1 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009.
Usnesení odvolacího soudu napadl ve všech výrocích oprávněný dovoláním z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí krajského soudu je předčasné, neboť nevyčkal na výsledek činnosti soudu prvního stupně v nalézacím řízení, resp. neověřil, zda postup tohoto soudu při doručování podkladového rozhodnutí byl správný. Poukazuje na usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 4. 2008, č. j. 5 C 190/2006 - 103, z nějž vyplývá, že povinný po doručení exekučního titulu podal odvolání, které bylo odmítnuto, neboť soudem bylo zjištěno, že povinný měl na doručovací adrese P., v době od 1. 1. 2007 do 29. 1. 2008 pronajatý P.O.BOX, do nějž mu byly ukládány doručované zásilky, z nichž 27 převzal, a jen 4 se vrátily povinným nepřevzaté. Z toho je zřejmé, že Česká pošta správně zásilky soudu prvního stupně v nalézacím adresované povinnému uložila a že tak došlo k jejich doručení podle §50b odst. 1 a odst. 2 písm. c) o. s. ř., takže podkladový rozsudek nabyl právní moci dne 10. 5. 2007. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), řádně zastoupeným advokátem, a že proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., dospěl po přezkoumání věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.) k závěru, že dovolání není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, publikovaného pod poř. č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2002, a usnesení téhož soudu ze dne 30. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2005, pod poř. č. 166, vyplývá, že okolnosti významné pro závěr, zda je podkladové rozhodnutí vykonatelné, zjišťuje soud i v případě, že rozhodnutí je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti (potvrzením o vykonatelnosti ve smyslu §261 odst. 2 o. s. ř., resp. §41 exekučního řádu), je-li její věcná správnost jakkoli zpochybněna (což se v daném případě - odvolacím tvrzením povinného - stalo). Přitom je pravidlem, že soud vychází ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno. Z hlediska existence vykonatelného rozhodnutí je významnou okolností nejen to, zda rozhodnutí bylo řádně (a kdy) doručeno, nýbrž - je-li jím rozsudek - zpravidla i to, zda (a kdy) proti němu bylo podáno odvolání (srov. §159, §160 odst. 1, §161 odst. 1, §167 odst. 2, §171 odst. 3, §206 odst. 1 o. s. ř.).
Samotná okolnost, že proti podkladovému rozhodnutí bylo podáno odvolání, ovšem jistotu o jeho (ne)vykonatelnosti neposkytuje, neboť suspenzivní účinek má jen včasné odvolání; je tudíž potřebné buď vyčkat rozhodnutí o tomto odvolání, anebo otázku, zda bylo podáno včas, musí exekuční soud posoudit sám (viz též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004). Je-li vydáno pravomocné rozhodnutí nalézacího soudu o odvolání proti podkladovému rozhodnutí, je pro soudy v exekučním řízení závazné a tyto soudy jsou jím vázány (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, a dále usnesení ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 20 Cdo 1249/2007).
V posuzované věci z obsahu připojeného nalézacího spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 5 C 190/2006 vyplývá, že proti exekučnímu titulu navrženému k exekuci podal povinný (v nalézacím řízení třetí žalovaný) odvolání, které bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 4. 2008, č. j. 5 C 190/2006 -103, podle §208 odst. 1 o. s. ř. odmítnuto pro opožděnost. K odvolání povinného Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 18. 12. 2008, č. j. 23 Co 525/2008 - 153, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že odvolání třetího žalovaného se neodmítá, a to z důvodu, že uložení zásilky s podkladovým rozhodnutím poštou v P.O.Boxu povinného bylo neúčinné, a odvolání tudíž podal včas. Dále se z obsahu tohoto spisu podává, že usnesením ze dne 28. 9. 2009, č. j. 23 Co 191/2009 - 168, Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 3. 2007, č. j. 5 C 190/2006 - 69, (exekuční titul) ve vztahu mezi žalobcem (oprávněným) a třetím žalovaným (povinným) zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 12. 2009, č. j. 5 C 190/2006 - 201, pravomocným dne 27. 1. 2010, byla žaloba na uložení povinnosti žalovanému (povinnému) zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 53.976,90 Kč s příslušenstvím zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Z uvedeného vyplývá, že je správný závěr odvolacího soudu, že exekuční titul nenabyl právní moci a vykonatelnosti a že tak nebyla splněna jedna ze základních podmínek pro nařízení exekuce podle §37 odst. 2 a §40 odst. 1 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009.
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle §243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když povinnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu