ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.994.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 994/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného města Sušice , se sídlem v Sušici, nám. Svobody 138, proti povinnému Ing. M. N. , zastoupenému JUDr. Janem Touškem, advokátem se sídlem v Praze 10, Služeb 3056/4, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 15 Nc 6707/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 6. 2009, č. j. 13 Co 323/2009-23, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 16. 12. 2008, č. j. 15 Nc 6707/2008-7, kterým okresní soud nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Městského úřadu Sušice ze dne 24. 7. 2008, č. j. 872/08/DOP/PA, k vymožení povinnosti odstranit pevnou překážku – kamennou zídku umístěnou bez povolení příslušného silničního správního úřadu na veřejné přístupové účelové komunikaci na hranici pozemků 217 a 218 v katastrálním území Vrabcov, tedy obnovení předcházejícího stavu komunikace, a tím obnovení veřejného přístupu v původním rozsahu na komunikaci na pozemek p. č. 185/1 a částečně na pozemek p. č. 217 a 218 v katastrálním území Vrabcov, přičemž při odstraňování pevné překážky musí být dodrženy ve výroku uvedené podmínky, exekuci na majetek povinného, jež se vztahuje i na náklady exekuce; provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Dalimila Miku. Dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí je formálně i materiálně vykonatelné a že povinný v odvolání nezpochybnil žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.
Povinný v dovolání, jež opírá o §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že žádná kamenná zídka se na místní účelové komunikaci nenachází a že naopak oprávněný, který o komunikaci nepečuje, zapříčinil zúžení její šíře. Uvedl, že na svých pozemcích p. č. 217 a 218 v katastrálním území Vrabcov, které se svažují k místní komunikaci, provedl pouze drobnou terénní úpravu umístěním nízkého tarasu z volně ložených kamenů, aby tak zabránil průniku vody a zanášení níže položené komunikace. Uvedl dále, že v rámci restituce získal zpět hospodářskou usedlost, kde podniká, a že je proti němu vedena cílená likvidační kampaň, jejímž cílem je použít volné sousední pozemky jako stavební. Městský úřad přitom využívá formu správních rozhodnutí. Z tohoto důvodu přikládá napadenému rozhodnutí zásadní právní význam. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že s ohledem na obsah dovolání není dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dán. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 v části první zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (a takovou povahu má i usnesení o odmítnutí odvolání podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění do 31. 10. 2009), jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, posouzením uplatněných námitek však k tomuto závěru dospět nelze.
V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu je již dlouhodobě ustálen názor, že ve vykonávacím řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí (a to ani z pohledu správnosti či úplnosti skutkových zjištění ani z pohledu správnosti právního posouzení), obsahem rozhodnutí, jehož výkon je navržen, je totiž exekuční soud vázán a je povinen z něj při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí, případně exekuce vycházet (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, usnesení uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení uveřejněné pod č. 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V tomto směru je tedy napadené rozhodnutí v souladu se standardní judikaturou.
Námitka, že na účelové místní komunikaci se žádná zídka nenachází, může být důvodem k zastavení exekuce (§268 odst. 1 písm. g/, popř. h/ o. s. ř.).
Lze tedy uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu