ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.125.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 125/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce F. M. , zastoupeného Mgr. Janou Libusovou, advokátkou se sídlem v Lounech, Čeňka Zemana č. 1716, proti žalovaným 1) Ing. Janu Rippelovi , bytem v L., jako správci konkursní podstaty úpadce F. M., užívajícího obchodní firmu František Markup - HOLMARK s místem podnikání v Chomutově, Luční č. 4779, IČO 10414002, 2) Reticulum, a.s. se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 394/17, IČO 47973561, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 9 C 229/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. září 2008 č.j. 17 Co 186/2008-120, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Chomutově dne 6.10.2006 domáhal, aby bylo určeno, že "konaná dražba dne 8.9.2006 pořádaná dražebníkem Reticulum s.r.o., IČO 47973561, se sídlem Těšice - Rataje 60 v Chomutově hotelu Bobr, jejíž předmětem dražby byl nemovitý majetek na adrese v Chomutově, L. čp. 4779 zapsaný na listu vlastnictví č. 1794 pro obec Chomutov a k.ú. Chomutov II, zapsaný v katastru nemovitostí Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Chomutov, je neplatná a právní účinky příklepu vydražené věci nenastaly", a aby bylo "nařízeno" zrušení "všech rozhodnutí souvisejících s dražbou" a uvedení "provedených změn souvisejících s příklepem vydraženého předmětu do původního stavu, ve kterém se stav nacházel v době před konáním této dražby". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na jeho majetek byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.7.2004 č.j. 10 K 29/95-390 pravomocně prohlášen konkurs a že se dne 8.9.2006 konala - jak se dozvěděl z "internetových stránek" - dobrovolná dražba uvedených nemovitostí, které jsou v jeho vlastnictví. Podle názoru žalobce pro konání dražby nebyly splněny zákonem stanovené podmínky podle ustanovení §20 odst. 5 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), protože se žalobce jako vlastník nemovitostí nemohl "ke způsobu ani k ceně dražené věci vyjádřit, neboť jej nikdo neinformoval, ani správce konkursní podstaty, ani dražebník".
Okresní soud v Lounech, kterému byla věc postoupena jako soudu místně příslušnému, rozsudkem ze dne 2.4.2007 č.j. 9 C 229/2006-84 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce není k žalobě o neplatnost veřejné dražby podle ustanovení §24 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) věcně legitimován, že nedostatek jeho aktivní věcné legitimace vyplývá též z ustanovení §14 odst.1 písm.d) zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a že není splněna ani "podmínka věcné legitimace na straně žalovaných", neboť žaloba byla podána jen proti navrhovateli dražby (správci konkursní podstaty) a dražebníkovi, nikoliv také proti vydražiteli. Ohledně žalobního požadavku, aby soud nařídil, aby všechna rozhodnutí související s dražbou byla zrušena a provedené změny související s příklepem vydraženého předmětu byly uvedeny do původního stavu, ve kterém se nacházel v době před konáním této dražby, soud dovodil, že takový návrh je nesrozumitelný, že však nepřistoupil k odstranění jeho vad podle ustanovení §43 odst. 1 občanského soudního řádu, protože "žalobce není k podání této žaloby aktivně legitimován, neboť se jedná o řízení o nároku, který se týká majetku patřícího do konkursní podstaty a taková řízení mohou být zahájena jen na návrh správce konkursní podstaty".
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30.9.2008 č.j. 17 Co 186/2008-120 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že "soudkyně Okresního soudu v Lounech Mgr. Markéta Jirásková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci" a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Souhlasil s právním názorem soudu prvního stupně, že žaloba musela být zamítnuta pro nedostatek pasivní i aktivní věcné legitimace. Žalobce totiž podal žalobu pouze proti navrhovateli dražby a dražebníkovi, nikoliv také proti vydražiteli, a k úspěchu žaloby o vyslovení neplatnosti veřejné dražby je nezbytné, aby se na straně žalované řízení zúčastnili jako nerozluční společníci navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba, oprávněná podle zvláštního právního předpisu předmět dražby zcizit, dražebník a vydražitel. Žalobce, který v důsledku prohlášení konkursu na jeho majetek nemůže být účastníkem dražby nebo jejím navrhovatelem, nepatří mezi aktivně věcně legitimované osoby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) k podání návrhu na vyslovení neplatnosti veřejné dražby. Žalobcem vznesenou námitku podjatosti soudkyně soudu prvního stupně Mgr. Markéty Jiráskové shledal neopodstatněnou s odůvodněním, že k vyloučení soudce nepostačuje "pouze subjektivní pochybnost účastníka o jeho nepodjatosti, pokud nebude prokázáno, že jeho vztah k dané věci nebo k účastníku řízení je takové povahy a intenzity, že soudce nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat". Taková situace nenastala, neboť, neodročila-li soudkyně jednání, aby si mohl žalobce zvolit právního zástupce, jde o její postup v řízení, který nemůže být důvodem k vyloučení, z tvrzení žalobce nevyplývá, že by soudkyně poznatky o projednávané věci získala jinak než v řízení samém a ani případné sdělení soudkyně o žalobcově postupu v jiných sporech nepostačuje samo o sobě k závěru o její podjatosti.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že "soudy nesprávně posoudily otázku aktivní legitimace žalobce a že, pokud by byl uznán ve sporu aktivně legitimován, nedostatek pasivní legitimace na straně žalovaných by měl možnost podle ustanovení §43 odst. 1 občanského soudního řádu odstranit". Žalobce se považuje za aktivně legitimovaného ve sporu z titulu svého vlastnického práva k dražené nemovitosti. Podle zákona o veřejných dražbách je vlastník v případě dobrovolné dražby navrhovatelem, a "to, že za vlastníka nakládá s jeho majetkem správce konkursní podstaty, nezbavuje vlastníka jeho pozice navrhovatele dražby". Žalobce dále dovozuje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, která spočívá v tom, že soud prvního stupně při jednání konaném dne 2.4.2007 "nerozhodl o podané námitce podjatosti, neumožnil žalobci zajistit si právního zástupce k ochraně jeho práv" a "neodročil jednání, ačkoliv byl o to žalobcem požádán, a rovnou ve věci rozhodl". Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Uvedl, že nedostatek aktivní legitimace žalobce k podání žaloby o vyslovení neplatnosti dražby "vyplývá přímo a jednoznačně jak ze zákona o veřejných dražbách, tak ze zákona o konkursu a vyrovnání".
Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl nebo jako nedůvodné zamítl. Uvedl, že postup soudů obou stupňů je v souladu s ustanoveními §15b odst. 2 a §16 občanského soudního řádu a že podle §17 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) se vlastníkem rozumí též správce konkursní podstaty, který jediný je oprávněn navrhnout provedení dražby, a je "v této souvislosti jediným možným navrhovatelem a tedy jedinou osobou aktivně legitimovanou z pozice navrhovatele domáhat se, aby soud vyslovil neplatnost dražby" podle ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §24 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.8.2006 (dále jen "zákona o veřejných dražbách"), podle něhož je třeba i v současné době posuzovat projednávanou věc (srov. též Čl. II zákona č. 315/2006 Sb.), může každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel dražby požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v §12 odst.1 a 2, §14 odst.3, §15 odst.1 až 3, §19, §20, §21, §23 odst.1 až 10, §25 a v §26 odst.1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm.a) zákona o veřejných dražbách - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách).
K žalobě o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby jsou oprávněni (věcně legitimováni) - jak se uvádí v ustanovení §24 odst.3 zákona o veřejných dražbách - každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel. Účastníkem dražby se rozumí osoba přítomná při dražbě, která se dostavila za účelem činit podání a splňuje podmínky stanovené zákonem o veřejných dražbách [§2 písm.c) zákona o veřejných dražbách], dražebními věřiteli jsou zástavní věřitelé, věřitelé, jejichž pohledávky jsou zajištěny omezením převodu nemovitostí nebo zadržovacím právem, správci daně, správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění (srov. §36 odst.3 zákona o veřejných dražbách) a za navrhovatele se považuje osoba, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§2 písm.b) zákona o veřejných dražbách].
Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že řízení o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách se musí účastnit (buď jako žalobci, nebo jako žalovaní) navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba, oprávněná podle zvláštního právního předpisu předmět dražby zcizit (srov. §17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách), dražebník a vydražitel; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení §91 odst. 2 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006), a že veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Uvedené platí obdobně tehdy, zpeněžil-li správce konkursní podstaty věc nebo jinou majetkovou hodnotu z konkursní podstaty (ve shodě s ustanovením §27 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) prostřednictvím veřejné dobrovolné dražby. Určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby se může v zákonem určené lhůtě domáhat jen některá z osob uvedených v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2006 sp. zn. 29 Odo 294/2003, který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007). Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud (i soud prvního stupně) z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. V souladu se zákonem soudy dospěly k závěru, že žaloba musí být pro nedostatek aktivní i pasivní věcné legitimace zamítnuta.
K námitkám žalobce o tom, že "soud prvního stupně nerozhodl o podané námitce podjatosti, neumožnil žalobci zajistit si právního zástupce k ochraně jeho zájmů a neodročil jednání, přestože byl po vznesení námitky podjatosti žalobcem o to požádán, a rovnou ve věci rozhodl", je třeba uvést, že po vznesení námitky podjatosti, k němuž došlo u soudu prvního stupně při jednání konaném dne 2.4.2007, po jehož skončení došlo k vyhlášení rozsudku, soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením §15b odst.1 o.s.ř., když o věci rozhodl, aniž by jednání odročil a věc předložil k rozhodnutí o námitce podjatosti svému nadřízenému soudu, a že odročení jednání neodůvodňovala ani žádost žalobce podaná z důvodu, aby si mohl zajistit "právního zástupce k ochraně svých zájmů", neboť řízení ve věci bylo zahájeno podáním jeho žaloby u soudu dne 6.10.2006, žalobce byl k jednání předvolán dnem 21.3.2007 a žalobce měl dostatek času k tomu, aby si zvolil zástupce, popřípadě aby požádal soud o ustanovení zástupce z řad advokátů (obdobně jako včas požádal o osvobození od soudních poplatků). Navíc, uvedené námitky představují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) o.s.ř., popřípadě zmatečností. Zmatečnosti přitom nejsou způsobilým dovolacím důvodem (zmatečnosti lze u soudu uplatnit jen prostřednictvím žaloby pro zmatečnost) a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) o.s.ř. nemůže být způsobilým podkladem pro závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006 sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Odvolacímu soudu je však třeba vytknout, že ve výroku svého rozsudku rozhodoval o tom, zda soudkyně soudu prvního stupně Mgr. Markéta Jirásková je vyloučena z projednání a rozhodnutí věci. O tom, zda je soudce vyloučen, neboť je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se samostatně rozhodne jen tehdy, dokud řízení o věci, kterou dotčený soudce projednává a má rozhodnout, dosud nebylo skončeno. V případě, že o věci již bylo rozhodnuto, nejsou splněny k předpoklady k rozhodnutí podle ustanovení §16 o.s.ř.; námitka podjatosti je v tomto případě toliko způsobilým odvolacím důvodem [srov. §205 odst.2 písm.a) o.s.ř.] nebo důvodem žaloby pro zmatečnost [srov. §229 odst.1 písm.e) o.s.ř.]. Namítl-li tedy žalobce v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně též podjatost soudkyně soudu prvního stupně Mgr. Markéty Jiráskové, jednalo se o uplatnění odvolacího důvodu, s nímž se odvolací soud vypořádá v odůvodnění svého rozhodnutí a které se nevyjadřuje přímo ve výroku jeho rozhodnutí o odvolání (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2009 sp. zn. 21 Cdo 3483/2008, které bylo uveřejněno pod č. 39 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010). Okolnost, že odvolací soud rozhodl ve výroku napadeného rozsudku o tom, že "soudkyně Okresního soudu v Lounech Mgr. Markéta Jirásková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci", ačkoliv postačovalo, aby se s ní vypořádal v odůvodnění svého rozsudku, je tedy sice vadou, k níž však nebylo přihlédnuto, neboť nemohla mít vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud vycházel z ustálené judikatury soudů, je nepochybné, že rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu tedy není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a proto je Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu