ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1271.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1271/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně R. K. , proti žalovanému P. P. , zastoupeného JUDr. Radovanem Rumlerem, advokátem se sídlem v Boskovicích, nám. 9.května č. 2136/10, o určení otcovství a o úpravu výchovy a výživy nezletilé A. K., zastoupené Městskou částí Praha 11 se sídlem Úřadu městské části v Praze 4, Ocelíkova č. 672/1, jako opatrovníkem, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 6 C 82/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. listopadu 2009 č. j. 37 Co 407/2009-170, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu Ústí nad Orlicí dne 5.2.2007 domáhala určení, že žalovaný je otcem A. K., která se jí narodila dne. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že s žalovaným žila do února 2005 a potom po roční pauze od února 2006, že v dubnu 2006 žalobkyně zjistila své těhotenství a že žalovaný ji poté "opustil a dále se o ni nezajímal".
Okresní soud v Blansku, kterému byla věc usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6.2.2007 č.j. 6 C 20/2007-2 postoupena jako soudu místně příslušnému, rozsudkem ze dne 19.6.2009 č.j. 6 C 82/2007-127 určil, že žalovaný je otcem nezletilé A. K., a rozhodl, že nezletilá A. K. se svěřuje do výchovy žalobkyně, že je žalovaný povinen platit na výživu nezletilé A. K. od 3.11.2006 do 31.12.2007 částku 2.500,- měsíčně a od 1.1.2008 částku 2.000,-Kč měsíčně, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nedoplatek na výživném za dobu od 3.11.2006 do 30.6.2009 ve výši 70.833,-Kč, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že je žalovaný povinen zaplatit České republice "na účet Okresního soudu v Blansku" na "znalečném" 15.968,-Kč a soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč. Při rozhodování o určení otcovství vycházel ze zjištění, že žalobkyně vedla se žalovaným společnou domácnost do února 2005 a že se spolu pohlavně stýkali ještě v době od února do dubna 2006, a že otcovství žalovaného nevylučuje ani posudek znalkyně RNDr. Markéty Zachové, Ph.D. (zpracovaný na žádost žalovaného), ani znalecký posudek RNDr. Jitky Kadlecové, Ph.D. z oboru zdravotnictví a kriminalistika, odvětví genetika se specializací molekulární DNA analýza, paternitní expertizy, identifikace osob a genealogické studie (nařízený soudem), podle nichž je pravděpodobnost otcovství žalovaného 99,999999%. Žalovanému proto svědčí domněnka otcovství podle ustanovení §54 zákona o rodině.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24.11.2009 č.j. 37 Co 407/2009-170 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalobci zaplatit k rukám žalobkyně nedoplatek na výživném za dobu od 3.11.2006 do 31.10.2009 ve výši 78.833,- Kč; v ostatních výrocích rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že v rozhodné době pro početí nezletilé A. od 7.1. do 4.5.2006 se žalovaný "intimně stýkal" se žalobkyní a že nebyly zjištěny žádné závažné okolnosti, které by otcovství žalovaného vylučovaly. Žalovaným navržený důkaz o jeho současném zdravotním stavu odvolací soud považoval za nerozhodný a navržený důkaz "vztahující se k plodnosti žalovaného" odmítl jako "novotu", která není v odvolacím řízení přípustná.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Poukazuje na to, že mu nebylo řádně doručeno předvolání k jednání u soudu prvního stupně nařízenému na den 16.6.2009 a že není správný názor odvolacího soudu, podle kterého je jeho návrh na doplnění dokazování "nepřípustnou novotou". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně uvedla, že žalovaný je otcem nezletilé A. a že provádění dalších důkazů by bylo jen dalším průtahem ve věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.], a ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství [§237 odst.2 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o určení rodičovství (určení otcovství) ve věci samé. Protože proti tomuto rozsudku není podání dovolání vyloučeno ustanovením §237 odst.2 písm.b) o.s.ř., řídí se předpoklady jeho přípustnosti ustanovením §237 odst.1 o.s.ř. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není v projednávané věci přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Nedošlo-li k určení otcovství na základě domněnky svědčící manželu matky dítěte nebo souhlasným prohlášením rodičů, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud (§54 odst.1 zákona o rodině). Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují (§54 odst. 2 zákona o rodině).
V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný souložil se žalobkyní v době rozhodné pro početí nezletilé A. (zjištění v tomto směru dovolatel ani nezpochybňuje) a podle závěrů znaleckých posudků RNDr. Markéty Zachové, Ph.D. a RNDr. Jitky Kadlecové, Ph.D. výsledky získané DNA analýzou polymorfních lokusů jeho otcovství nevylučují (a označují pravděpodobnost otcovství žalovaného za "pravděpodobnost hraničí s jistotou").
Žalovaný požadoval, aby byl za účelem jeho vyloučení z otcovství nezletilé A. vypracován další znalecký posudek "vztahující se k jeho plodnosti", neboť podle lékařských vyšetření u něho byla zjištěna oligoasthenoteratozoospermie. Odvolací soud odmítl provedení tohoto důkazu s odůvodněním, že jde v odvolacím řízení o "nepřípustnou novotu". I když odvolací soud nevzal náležitě v úvahu, že řízení o určení rodičovství (včetně určení otcovství) je řízením, které je vypočteno v ustanovení §120 odst.2 o.s.ř.), a že tedy odvolací řízení ve věcech určení rodičovství (včetně určení otcovství) je založeno na principu tzv. úplné apelace, pro nějž neplatí omezení v možnostech uvádět před odvolacím soudem nové skutečnosti nebo důkazy (srov. §205a odst.2 o.s.ř.), nelze mu důvodně vytýkat, že žalobcem požadovaný důkaz znaleckým posudkem neprovedl. Okolností významnou z hlediska ustanovení §54 odst.2 zákona o rodině totiž může být jen to, co otcovství muže, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, vskutku vylučuje (je samo o sobě způsobilé vyloučit). Žalovaným požadované dokazování ovšem může vést jen k pouhým pravděpodobným závěrům, aniž by bylo vůbec způsobilé stanovit, že by tu byla okolnost jeho otcovství opravdu vylučující.
Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu odpovídá v použití ustanovení §54 zákona o rodině ustálené judikatuře soudů, nemá po právní stránce zásadní význam. Dovolání žalovaného tedy není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a proto je Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. května 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu