ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1731.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1731/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Mgr. J. K., zastoupené Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem se sídlem v Brně, Zachova č. 4, proti žalovanému I. Německému zemskému gymnasiu, základní škole a mateřské škole, o. p. s. se sídlem v Brně, Mendlovo nám. č. 1/3, 4, IČO 25546210, zastoupenému JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova č. 9, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 128/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. října 2009, č. j. 15 Co 284/2008-87, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2009, č. j. 15 Co 284/2008-87, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2008, č. j. 72 C 128/2006-72, ve věci samé [ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalovaným žalobkyni dopisem ze dne 5. 6. 2006 podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2006, tj. do doby, než nabyl účinnosti zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů dále jen „zák. práce“], není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Právní otázku, zda žalovaný splnil vůči žalobkyni tzv. nabídkovou povinnost zaměstnavatele podle ustanovení §46 odst. 2 zák. práce, která je hmotněprávní podmínkou platnosti výpovědi podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce, včetně otázky, jaký stav (ke kterému okamžiku) je rozhodný pro zjištění, zda zaměstnavatel splnil své povinnosti vyplývající z ustanovení §46 odst. 2 zák. práce, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 829/97, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. 11. 1980, sp. zn. 6 Cz 36/80, uveřejněný pod č. 42 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1322/2002, uveřejněný pod č. 74 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
I když žalovaný v dovolání uvedl, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. („obě napadené rozhodnutí spočívají na nesprávném posouzení věci oběma rozhodujícími soudy“), z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že podrobuje kritice také skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází (zejména, že nabídku volného pracovního místa učinil žalobkyni před dáním výpovědi z pracovního poměru), že tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., případně dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Protože – jak vyplývá ze shora uvedeného – zůstal nezpochybněn závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaný nesplnil tzv. nabídkovou povinnost vyplývající z ustanovení §46 odst. 2 zák. práce, nezabýval se již dovolací soud námitkami dovolatele vztahujícími se k dalšímu závěru odvolacího soudu o důvodu neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, který měl spočívat v neexistenci příčinné souvislosti mezi organizační změnou přijatou žalovaným a nadbytečností žalobkyně, neboť okolnost, že tento důvod (eventuelně) neobstojí, nemůže mít na celkový závěr odvolacího soudu o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 5. 6. 2006 žádný vliv (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, roč. 1998, pod č. 17).
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2011
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu