ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1980.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1980/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. P. R., zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph. D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí č. 76, proti žalovaným 1) J. R., a 2) D. H., o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 205/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 24 Co 456/2009-236, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26.11.2009, č. j. 24 Co 456/2009-236, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 25.6.2009, č. j. 6 C 205/2006-185, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále také jen „o.s.ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) při posouzení otázky, zda závěť ze dne 18.8.1999 splňuje náležitosti závěti pořízené formou notářského zápisu, v daném případě aplikoval i interpretoval ustanovení §476, §476d obč. zák., §63 a §59 odst. 3 not. ř. v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.4.1976, sp. zn. 4 Cz 34/76, uveřejněný ve Sbírce soudních a stanovisek pod č. 61, ročník 1977; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12.2008, sp. zn. 21 Cdo 4566/2007) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Ostatní námitky žalobce (např. že „soudy neprovedly žalobcem navržené důkazy“ a „v odůvodnění napadených rozhodnutí neuvedly, proč o nich nerozhodly“; že „tento postup je v rozporu s §157 odst. 2 o.s.ř.“; že „soudy nerespektovaly zásadu dle §132 o.s.ř.“ a tím porušily „právo žalobce na rovnost stran“; že došlo k „porušení ustanovení §126, §127, §129, §132, §153, §157 a §213 o.s.ř.“) nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., případně podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přihlédnuto (viz §237 odst. 3 část věty za středníkem o.s.ř.).
Žalobce konečně namítá, že „řízení trpí zmatečností ve smyslu §229 odst. 3 o.s.ř.“, kterou spatřuje v tom, že mu soudy „upřely procesní práva, která mu dává občanský soudní řád např. v ustanovení §123, §126, §127, §129 a ostatní“. K této námitce nemohl dovolací soud přihlédnout, neboť zmatečnosti nejsou podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 - jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. - způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 82, ročník 2006).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce v dovolacím řízení úspěšný nebyl a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. května 2011
JUDr. Roman F i a l a , v. r.
předseda senátu