ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2501.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2501/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy ve věci péče o nezletilého J. T., zastoupeného Městskou částí Praha 17 se sídlem Úřadu městské části v Praze 6 - Řepy, Žalanského č. 291/12b, jako opatrovníkem, syna V. M. T. , zastoupené JUDr. Kamilou Holubovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Břevnovská č. 433/12, a MUDr. V. T. , zastoupeného Doc. Mgr. Ing. Danielem Novákem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 3, Soběslavská č. 68, o úpravu poměrů nezletilého pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 P 52/2010 (dříve 12 P 142/2006), o dovolání matky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2009, č. j. 53 Co 37/2009-431, ve znění usnesení ze dne 20. dubna 2009, č. j. 53 Co 37/2009-436, takto:
I. Dovolání matky se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Dovolání matky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2009, č. j. 53 Co 37/2009-431, ve znění usnesení ze dne 20. 4. 2009, č. j. 53 Co 37/2009-436, kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 9. 2008, č. j. 12 P 142/2006-362, ve výroku o svěření nezletilého J. do výchovy otce potvrzen, ve výroku o výživném změněn tak, že „za dobu od 1. 4. 2006 do 31. 8. 2008 se výživné matce nestanoví“, že „s účinností od 1. 9. 2008 je matka povinna přispívat na výživu nezletilého J. částku 2.000,- Kč měsíčně k rukám otce do každého 15. dne v měsíci“ a že „dluh na výživném za dobu od 1. 4. 2006 do 31. 3. 2009 ve výši 8.000,- Kč je matka povinna zaplatit k rukám otce ve splátkách po 1.000,- Kč měsíčně spolu s běžným výživným počínaje měsícem květnem 2009 pod ztrátou výhody splátek“, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, není přípustné, neboť posuzovaná věc není uvedena v ustanovení §237 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], jako věc, v níž je dovolání (ve věcech upravených zákonem o rodině výjimečně) přípustné.
Vzhledem k tomu, že dovolání matky směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští [i kdyby šlo o rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o. s. ř.], Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť matka s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2011
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu