ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2660.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2660/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Ing. I. V., zastoupené JUDr. Vladimírem Vlčkem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 9, Běluňská č. 258/68, proti žalovaným 1) Ing. P. P., zastoupenému JUDr. Pavlem Sokolem, advokátem se sídlem v Táboře, Šafaříkova č. 2962, 2) PhDr. I. S., a 3) Ing. V. S., o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 80/2006, o dovolání žalovaného 1/ proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 18. prosince 2009, č. j. 15 Co 694/2009-513, takto:
I. Dovolání žalovaného 1/ se odmítá .
II. Žalovaný 1/ je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Vlčka, CSc., advokáta se sídlem v Praze 9, Běluňská č. 258/68. Ve vztahu žalobkyně a žalovaných 2/ a 3/ žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného 1/ proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 18.12.2009, č. j. 15 Co 694/2009-513, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 21.7.2009, č. j. 1 C 80/2006-464, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále také jen „o.s.ř.“) - a to již proto, že soud prvního stupně nerozhodl v rozsudku ze dne 21.7.2009, č. j. 1 C 80/2006-464, jinak než v dřívějším rozsudku ze dne 8.6.2007, č. j. 1 C 80/2006-283, který byl odvolacím soudem zrušen - a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Z hlediska závěru odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o nedůvodnosti vydědění žalobkyně jejím otcem Josefem Pěnkavou, zemřelým dne 28.11.2001, listinou o vydědění ze dne 6.10.1993, je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008, a v časopise Soudní judikatura pod č. 111, ročník 2007) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Ostatní námitky žalovaného 1/ (např. že „se žalobkyni nepodařilo zpochybnit důvod vydědění, který je uveden v listině o vydědění, totiž že od listopadu 1991 zůstavitele nenavštívila“; že „pohlednice, kterou žalobkyně soudu předložila, je jako důkaz nepoužitelná“; že „výpověď svědkyně V. S. je zmatečná a značně neobjektivní“ a že „výpověď svědkyně Mgr. I. S. je důkazně nepoužitelná“) nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přihlédnuto.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného 1/ - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.500,- Kč (srov. ustanovení §5 písm. d/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně advokát JUDr. Vladimír Vlček, CSc., osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení podle ustanovení §137 odst. 1 a 3, §151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování notářem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. §47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 560,- Kč. Protože dovolání žalovaného 1/ bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni náklady v celkové výši 3.360,- Kč nahradil. Žalovaný 1/ je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Ve vztahu žalobkyně k žalovaným 2/ a 3/ dovolací soud o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 o.s.ř..
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Roman F i a l a , v. r.
předseda senátu