ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2829.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2829/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce RNDr. T. H., zastoupeného Mgr. Zuzanou Kotrbancovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 41, proti žalovaným 1) V. M. , zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd č. 450/40, a 2) J. M., zastoupenému Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd č. 450/40, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 216/2003, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2008, č. j. 62 Co 283/2008-247, takto:
I. Dovolání žalované 1) se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5.11.2008, č. j. 62 Co 283/2008-247, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9.1.2008, č. j. 4 C 216/2003-221, opravený usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28.4.2009, č. j. 4 C 216/2003-267, ve věci samé. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání.
Dovolání žalované 1) není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], neboť soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (příčinou odlišného pozdějšího rozsudku soudu prvního stupně nebyl závazný právní názor vyslovený v předchozím zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu). Dovolání žalované 1) nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud při posouzení platnosti důvodů vydědění žalobce zůstavitelem, včetně otázky „potřebnosti“ pomoci, v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení §469a obč. zák., ve znění účinném ke dni sepsání závěti a listiny o vydědění, tj. ke dni 11.1.1989, v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.7.2001, sp. zn. 21 Cdo 3028/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 36, ročník 2002; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.7.2008, sp. zn. 21 Cdo 3772/2007).
K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo publikováno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, publikovaném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Protože dovolání žalované 1) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. května 2011
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu