ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2914.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2914/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. Vlastimila Bureše, advokáta se sídlem v Mostech u Jablunkova, Šance č. 13, jako správce konkursní podstaty úpadce P. M., podnikajícího pod názvem MECA, IČO 10604227, proti žalovaným 1) FAJRONT s.r.o. se sídlem v Ostravě - Kunčičkách, Polní osada č. 39/515, IČO 25848615, a 2) PCHOS, spol. s r.o. se sídlem ve Frýdku - Místku, Slezská č. 3201, IČO 00575534, zastoupenému JUDr. Štefanem Adamem, advokátem se sídlem v Kelči - Neměticích č. 44, o nahrazení souhlasu s vydáním soudní úschovy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 19 C 12/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. února 2010 č.j. 56 Co 369/2009-108, takto:
I. Dovolání žalobce proti výroku rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu proti žalovanému 1), se odmítá .
II. Dovolání žalobce proti výroku rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu proti žalovanému 2), se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 10.12.2004 č.j. 46 Sd 82/2004-24, které nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 14.1.2005, byla přijata na návrh žalovaného 1) jako složitele do úschovy částka 21.479,- Kč ve prospěch žalobce a žalovaného 2) jako příjemců. K odůvodnění svého návrhu složitel uvedl, že je podle smlouvy ze dne 21.3.2002 uzavřené se žalovaným 2) nájemcem "nebytových prostor objektu občanské vybavenosti" ve Frýdku - Místku, Slezská č. 3201 a že za pronájem těchto prostor platí nájemné ve výši 21.479,- Kč měsíčně splatných vždy do 10. dne příslušného měsíce. Dopisem ze dne 13.8.2004 žalobce vyrozuměl žalovaného 1) o tom, že nemovitost byla zahrnuta do soupisu konkursní podstaty úpadce P. M., a vyzval ho k poukazování nájemného ve prospěch konkursní podstaty. Protože žalovaný 2) soupis nemovitosti do konkursní podstaty neuznává a požaduje placení nájemného, žalovaný 1) má "důvodnou pochybnost, který z příjemců je jeho skutečným věřitelem". Složené plnění představuje nájemné splatné ke dni 10.11.2004.
Podáním ze dne 11.4.2007 žalobce požádal o vydání úschovy do konkursní podstaty. Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesením ze dne 5.11.2007 č.j. 46 Sd 82/2004-60 žalobcově žádosti nevyhověl; dospěl k závěru, že k vydání úschovy žalobci je třeba souhlasu obou žalovaných (složitele, neboť se jedná o úschovu pro "neznámého věřitele", a druhého z příjemců) a že oba žalovaní s vydáním předmětu úschovy žalobci nesouhlasí.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku - Místku dne 10.1.2008 domáhal, aby byl nahrazen souhlas obou žalovaných s vydáním předmětu úschovy. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že "občanská vybavenost čp. 3201 s pozemkem p.č. 6802/132" byly podle jeho oznámení ze dne 13.8.2004 zapsány do soupisu konkursní podstaty úpadce P. M. a že o žalobě žalovaného 2) na vyloučení nemovitosti ze soupisu dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že správce konkursní podstaty je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc "držet, užívat a používat její plody a užitky (např. ji pronajímat a inkasovat nájemné)", má žalobce právo na předmět úschovy.
Žalovaný 2) namítal, že žalobce ho sice dopisem ze dne 12.7.2004 ve smyslu ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání vyzval, aby jako zástavní dlužník zaplatil do konkursní podstaty "zajištěné pohledávky nebo cenu nemovitostí", a že žalobce mu dopisem ze dne 13.8.2004 oznámil zapsání nemovitosti do soupisu konkursní podstaty, neboť žalovaný 2) ve lhůtě "zajištěnou pohledávku" nevyplatil, avšak žalobcova výzva ze dne 12.7.2004 neobsahovala všechny stanovené náležitosti, když v ní chyběl údaj o ceně nemovitostí, kterou by žalovaný 2) měl složit "na účet konkursní podstaty", a nebyly v ní uvedeny "všechny úvěrové smlouvy s označením výše poskytnutého úvěru uzavřené úpadcem P. M. a Komerční bankou a.s.". Nemovitosti tedy nebyly zahrnuty do soupisu konkursní podstaty důvodně; žalobce proto učinil v dopise ze dne 2.5.2006 novou výzvu podle ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání a nemovitosti zahrnul do soupisu konkursní podstaty až v červnu 2006. Nájemné splatné ke dni 10.11.2004 proto nemůže náležet do konkursní podstaty.
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 26.6.2009 č.j. 19 C 12/2008-82 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení 8.900,- Kč a že "ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá ani jeden z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení". Z provedených důkazů dovodil, že žalobce vyzval ve smyslu ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání žalovaného 2) ke složení plnění ve prospěch konkursní podstaty dopisem ze dne 12.7.2004 a dopisem ze dne 2.5.2006; ve výzvě ze dne 12.7.2004 však nebyla uvedena "částka, která má být zaplacena žalovaným 2) do konkursní podstaty k vyplacení zástavy", a byly v ní označeny "toliko dva závazky ze dvou úvěrových smluv, které byly zajišťovány zástavním právem k označené nemovitosti", a teprve ve výzvě ze dne 2.5.2006 byly uvedeny "všechny tři závazky ze tří úvěrových smluv" úpadce a částka, která má být vyplacena ve prospěch konkursní podstaty, a uzavřel, že nemovitosti byly pojaty do soupisu konkursní podstaty na základě výzvy ze dne 12.7.2004 neoprávněně a nájemné splatné ke dni 10.11.2004 nemůže patřit do konkursní podstaty úpadce. Žalobce proto nemá na předmět úschovy právo.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23.2.2010 č.j. 56 Co 369/2009-108 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud nejprve dovodil, že výzva podle ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání musí obsahovat "údaje o tom, kdo ji činí a komu je určena, označení úpadce, označení majetku, kterým ten, komu je výzva určena, zajišťuje pohledávku věřitele vůči úpadci", označení zajišťované pohledávky, jakož i údaj o tom, jakou částku má ten, komu je výzva určena, v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě zaplatit na úhradu zajištěné pohledávky nebo složit jako obvyklou cenu majetku, kterým je pohledávka zajištěna, s poučením, že jinak bude označený majetek po uplynutí lhůty sepsán do konkursní podstaty úpadce", a zdůraznil, že teprve výzva ze dne 2.5.2006 obsahuje řádné označení pohledávek "zajištěných předmětnými nemovitostmi" (výzva ze dne 12.7.2004 "se zmiňuje pouze o úvěrech č. A2013 a A2461, přičemž tyto úvěry se mají týkat částky 5.599.263,47 Kč", a až výzva ze dne 2.5.2006 obsahuje "označení nejen úvěrů A2013 a A2461, ale správně rovněž úvěr označený jako A2273") a že celková dlužná částka 5.599.263,47 Kč je "součtem tří pohledávek plynoucích ze smlouvy č. A2013 v částce 3.328.746,70 Kč, ze smlouvy č. A2273 v částce 1.076.870,94 Kč a ze smlouvy č. A2461 v částce 1.193.645,83 Kč". Odvolací soud dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně v tom, že předmětné nemovitosti byly oprávněně pojaty do soupisu konkursní podstaty teprve na základě výzvy ze dne 2.5.2006 a že tedy žalobce nemá na předmět úschovy právo.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že výzva ze dne 12.7.2004 nemůže být "neplatná" jen proto, že v ní "neuvedl z důvodu chyby v psaní úvěr označený jako A2273", a zdůrazňuje, že v ní byla obsažena správně celková výše všech tří zajištěných pohledávek v částce 5.599.263,47 Kč, že žalovaný 2) proti této výzvě námitky nevznášel a že nemovitosti byly ze soupisu konkursní podstaty vyloučeny jen proto, že žalovaný nakonec dne 6.2.2008 zaplatil částku 5.599.263,47 Kč ve prospěch konkursní podstaty. Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl. Uvedl, že teprve výzva ze dne 2.5.2006 byla v souladu s požadavky ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání a že částku 5.599.263,47 Kč vyplatil ve prospěch konkursní podstaty až dne 6.2.2008 jen pro postoj žalobce, který ji dříve odmítal převzít a který trval na tom, že předmětnou nemovitost zpeněží v rámci konkursního řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti tomuto usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §568 věty první občanského zákoníku nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy.
Podle ustanovení §185d odst. 1 o.s.ř. předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.
Jiné osobě, než která je uvedena v ustanovení §185d odst. 1 a 2 o.s.ř. (tj. jiné osobě než složiteli nebo příjemci), žádající o vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem složitele a příjemce (§185d odst. 3 o.s.ř.).
Podle ustanovení §185e o.s.ř. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.
V projednávané věci složil žalovaný 1) částku 21.479,- Kč jako nájemné splatné ke dni 10.11.2004 do úschovy soudu proto, že měl důvodné pochybnosti, kdo je jeho věřitelem [zda je jeho věřitelem žalobce nebo žalovaný 2)].
Souhlasu složitele k vydání předmětu úschovy je - jak vyplývá z ustanovení §185d odst.1 věty druhé a třetí a §185d odst.3 o.s.ř. - třeba, jen jestliže bylo plnění složeno pro neznámého věřitele nebo žádá-li o vydání předmětu úschovy jiná osoba než příjemce. Bylo-li plnění složeno do soudní úschovy proto, že složitel měl důvodné pochybnosti o tom, kdo je věřitelem, a žádá-li - jak tomu bylo v projednávané věci - o vydání předmětu úschovy příjemce, souhlas složitele se nevyžaduje (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009).
Vzhledem k tomu, že k vydání předmětu úschovy žalobci není třeba souhlasu žalovaného 1), nemohlo být již z tohoto důvodu vyhověno žalobě, kterou se žalobce domáhal jeho nahrazení rozsudkem soudu. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) tedy nemůže mít rozsudek odvolacího soudu již z tohoto důvodu po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu v části týkající se žalovaného 1) podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že podle smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) dne 21.3.2002, je žalovaný 1) nájemcem "nebytových prostor objektu občanské vybavenosti" ve Frýdku - Místku, Slezská č. 3201 za nájemné ve výši 21.479,- Kč měsíčně splatných vždy do 10. dne příslušného měsíce. Nemovitost byla dána do zástavy k zajištění pohledávek za dlužníkem P. M., "plynoucích ze smlouvy č. A2013 v částce 3.328.746,70 Kč, ze smlouvy č. A2273 v částce 1.076.870,94 Kč a ze smlouvy č. A2461 v částce 1.193.645,83 Kč"; na majetek dlužníka P. M. byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.2.2004 sp. zn. 13 K 11/2004 prohlášen konkurs.
Sepíše-li správce konkursní podstaty dlužníka do soupisu majetku konkursní podstaty věc ve vlastnictví třetí osoby, kterou je zajištěna pohledávka vůči úpadci (§27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání), je nájemce takto sepsané věci nadále povinen - jak dovodila již ustálená judikatura soudů - platit nájemné podle dříve uzavřené nájemní smlouvy správci konkursní podstaty; do doby, než mu je skutečnost, že předmět nájmu byl zahrnut do soupisu majetku konkursní podstaty, oznámena nebo správcem konkursní podstaty prokázána, zprostí se povinnosti hradit nájemné i plněním ve prospěch pronajímatele (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2007 sp. zn. 29 Odo 1478/2005, který byl uveřejněn pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008).
Věc, která slouží k zajištění pohledávky vůči úpadci, správce konkursní podstaty - jak vyplývá z ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání - zapíše do soupisu konkursní podstaty, jen jestliže její vlastník (nebo jiná osoba, které věc patří) na výzvu správce konkursní podstaty do 30 dnů ve prospěch konkursní podstaty nezaplatí zajištěnou pohledávku nebo nesloží cenu věci. Předpokladem zákonnosti (oprávněnosti) zápisu věci sloužící k zajištění pohledávky vůči úpadci do soupisu majetku konkursní podstaty je tedy řádná výzva podle ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání a její řádné doručení všem osobám, jichž se týká (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2006 sp. zn. 29 Odo 367/2006, který byl uveřejněn pod č. 167 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006); to samozřejmě platí za předpokladu, že věc byla (po sepsání do konkursní podstaty) postupem podle ustanovení §19 odst.2 zákona o konkursu a vyrovnání vyloučena ze soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty, neboť jinak se případné vady výzvy stávají obsoletní a platí, že věc byla do soupisu pojata oprávněně (srov. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.11.2005 sp. zn. 24 K 15/2004, které bylo uveřejněno pod č. 192 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005).
Náležitosti, které musí obsahovat výzva správce konkursní podstaty učiněná podle ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání, zákon výslovně neuvádí. Podle již ustálené judikatury soudů musí tato výzva obsahovat údaj o tom, kdo ji činí, a komu je určena, označení úpadce, označení majetku, kterým ten, komu je výzva určena, zajišťuje pohledávku věřitele vůči úpadci a označení této pohledávky, jakož i to, jakou částku má ten, komu je výzva určena, v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě zaplatit na úhradu zajištěné pohledávky nebo složit jako obvyklou cenu majetku, kterým je pohledávka zajištěna, s poučením, že jinak bude označený majetek po uplynutí lhůty sepsán do konkursní podstaty úpadce; požadavek, aby výzva obsahovala údaj o částce, která má být zaplacena na úhradu zajištěné pohledávky, nebo o částce, která má být složena jako obvyklá cena majetku, kterým je pohledávka zajištěna, se neuplatní, jestliže správce konkursní podstaty prokáže, že si tento údaj nemohl opatřit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2004 sp. zn. 29 Odo 176/2004, který byl uveřejněn pod č. 72 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005).
Žalobce (jako správce konkursní podstaty úpadce P. M.) adresoval žalovanému 2) s poukazem na ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání jednak výzvu ze dne 12.7.2004, jednak výzvu ze dne 2.5.2006, a předmětné nemovitosti zahrnul do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty. Z tohoto soupisu byly nakonec vyloučeny rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21.2.2008 č.j. 9 Cmo 332/2007-172, kterým byl změněn rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.9.2006 č.j. 9 Cm 82/2004-101 a který nabyl (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 25.3.2008; důvodem pro vyloučení ze soupisu byla skutečnost, že žalovaný 2) v průběhu odvolacího řízení zaplatil žalobci částku 5.599.263,47 Kč, čímž došlo k zániku zástavního práva.
Z dopisů žalobce ze dne 12.7.2004 a ze dne 2.5.2006 vyplývá, že žalobce již ve výzvě ze dne 12.7.2004 uvedl, že žalovaný 2) má zaplatit na úhradu pohledávek zajištěných předmětnými nemovitostmi částku 5.599.263,47 Kč, uvedenou pohledávku však dovozoval "ze smlouvy o úvěru č. A2013 a č. A2461", ačkoliv ve skutečnosti ji zakládaly celkem tři smlouvy o úvěru "č. A2013, č. A2273 a č. A2461", což uvedl na pravou míru ve výzvě ze dne 2.5.2006. Uvedenou skutečnost žalobce vysvětluje chybou v psaní při vyhotovení výzvy ze dne 12.7.2004. Za situace, kdy výzva ze dne 12.7.2004 zjevně nevyhovuje požadavkům na obsah, který musí taková výzva mít, bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující) vyřešení otázky, jaký má vliv (případná) chyba v psaní ve vyhotovení výzvy na její právní účinky. Vzhledem k tomu, že uvedená právní otázka dosud nebyla judikaturou soudů v celém rozsahu vyřešena, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku týkajícím se žalovaného 2) je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu v této části ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Je nepochybné (a lidské činnosti vlastní), že ve vyhotovení listin (a při jiných právních jednáních) dochází (může dojít) k pozměnění jejich obsahu (oproti vůli jednajícího) v důsledku chyby v psaní nebo v počtech anebo jiné zřejmé neprávnosti; nebylo by proto odpovídající, aby bylo z každé takové chyby nebo nesprávnosti bez dalšího dovozováno, že je vždy bez právních účinků listina (jiné právní jednání), která je jimi postižena. Chyba nebo jiná nesprávnost může - na druhé straně - ovlivnit chování (jednání) toho, komu je listina (jiné právní jednání) adresována, a nebylo by správné, aby nesl následky pochybení, kterého se dopustil původce listiny (jiného právního jednání). Ve snaze nalézt vyvážené řešení následků chyb a jiných zřejmých nesprávností je pokládán za odpovídající závěr, že případné chyby v psaní nebo počtech anebo jiné zřejmé nesprávnosti ve vyhotovení listin (a při jiných právních jednáních) nemají žádné právní následky, je-li jejich obsah (význam) navzdory chybám nebo jiným zřejmým nesprávnostem nepochybný (ve vztahu k právním úkonům srov. též §37 odst.3 občanského zákoníku).
Uvedenými pohledy je třeba podle názoru dovolacího soudu pohlížet na náležitosti žalobcovy výzvy ze dne 12.7.2004. Žalobce v ní uvedl správně, jakou částku má žalovaný 2) v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě zaplatit na úhradu pohledávek zajištěných předmětnými nemovitostmi, na druhé straně ovšem zaplacení částky 5.599.263,47 Kč bylo dovozováno ze dvou smluv o úvěru ("č. A2013 a č. 2461"), ačkoliv ve skutečnosti pocházela z celkem tří smluv o úvěru ("č. A2013, č. A2273 a č. A2461"). I kdyby to způsobila chyba v psaní ve vyhotovení dopisu ze dne 12.7.2004, musí být vzato za určující, že v důsledku toho nemohl žalovaný 2) poznat správnou náležitost výzvy a že tedy v důsledku takové chyby nebyl obsah (význam) dopisu ze dne 12.7.2004 nepochybný. Skutečnosti odpovídající obsah výzvy učiněné podle §27 odst.5 zákona o konkursu na vyrovnání mohl žalovaný 2) seznat až posléze, nejpozději z dopisu ze dne 2.5.2006.
Nejvyšší soud České republiky z uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalobcova výzva ze dne 12.7.2004 nebyla způsobilým podkladem pro zápis předmětných nemovitostí do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce P. M. a že z ní proto nelze dovozovat povinnost žalovaného 1) zaplatit nájemné splatné ke dni 10.11.2004 ve prospěch konkursní podstaty.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v části týkající se žalovaného 2) z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl v části týkající se žalovaného 2) postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce ve vztahu k žalovanému 2) podle ustanovení §243b odst. 2, části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. srpna 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu