Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 02.08.2011, sp. zn. 21 Cdo 3073/2010 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.3073.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.3073.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 3073/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Ivou Kunešovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Husinecká č. 3, proti žalované České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská č. 525/15, IČO 00006947, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nám. 14. října č. 3, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 120/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2009 č. j. 29 Co 278/2009-116, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.) : Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.11.2009 č.j. 29 Co 278/2009-116, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17.2.2009 č. j. 27 C 120/2006-98, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti „výpovědi z pracovního poměru ze dne 29.8.2006, č.j. 30/85 278/2006“), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (neboť jak v původním tak i v novém rozhodnutí ve věci soud prvního stupně rozhodl ohledně dovoláním dotčeného předmětu řízení stejně – žalobu zamítl), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu - srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Žalobce sice v dovolání mimo jiné uvedl, že „důvody dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci“ soudy obou stupňů, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) založil svůj závěr o tom, že „žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu výpovědního důvodu podle §46 odst. 1 písm. e) zák. práce“, neboť „zadané pracovní úkoly neplnil požadovaným způsobem“, ačkoliv k odstranění těchto nedostatků byl žalovanou opakovaně vyzván, přičemž žalovaná „vytvořila žalobci dostatečné podmínky pro to, aby přidělovanou práci požadovaným způsobem zvládl“, a podrobuje kritice postup, jakým odvolací soud (resp. soud prvního stupně) k těmto skutkovým zjištěním dospěl. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto]. Protože dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 2. srpna 2011 JUDr. Zdeněk Novotný, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/02/2011
Spisová značka:21 Cdo 3073/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.3073.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§243b odst. 5 věty první o. s. ř.
§218 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:09/16/2011
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 3188/11
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13