ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.3446.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 3446/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. H. , zastoupeného JUDr. Miroslavem Hlavničkou, advokátem se sídlem v Děčíně 4, Plzeňská č. 1700/9, proti žalované Biochov s. r. o. se sídlem v Jablonném v Podještědí, Postřelná č. 76, IČO 25422707, o 40.768,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 242/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. února 2010, č. j. 35 Co 260/2009-71, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 2. 2010, č. j. 35 Co 260/2009-71, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 2. 2009, č. j. 7 C 242/2007-36, ve věci samé (ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 40.796,20 Kč „představující neto mzdu za práce vykonané žalobcem v době od 10. 1. 2007 do 25. 2. 2007“ s úrokem z prodlení ve výši 9% „počítáno od 22. 3. 2007 do zaplacení“ a dále povinnost zaplatit „za žalobce zdravotní, sociální pojištění a všechny odvody“), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) pouze dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., právní závěry odvolacího soudu nezpochybňuje. Tím, že vytýká odvolacímu soudu nesprávný závěr o tom, že „žalobce se ocitl v důkazní nouzi, pokud jde o prokázání jím tvrzených 234 hodin odpracovaných v období od 10. 1. do 25. 2. 2007 nad rámec dohody o pracovní činnosti tak, jak je specifikoval v docházkových listcích za leden a únor 2007“, přičemž v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (zejména, že „žalobce vykonával se souhlasem žalované práce pro žalovanou, které přesahovaly časový limit určený u dohod o provedení práce zákoníkem práce“), na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „mezi žalobcem a žalovanou vznikl faktický pracovní poměr“, když „tzv. dohoda o pracovní činnosti mezi účastníky byla neplatná“), podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází, a vyjadřuje nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy.
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2011
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu