ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.3579.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 3579/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Broumem, advokátem se sídlem v Děčíně, Lázeňská č. 15, proti žalované České republice – Generálnímu ředitelství cel se sídlem v Praze 4 - Michli, Budějovická č. 1387/7, IČO 71214011, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 9 C 178/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. března 2010, č. j. 9 Co 1102/2006-134, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2010, č. j. 9 Co 1102/2006-134, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. 6. 2006, č. j. 9 C 178/2001-100, ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti „výpovědi č. j. 4962/2001-04 ze dne 27. 6. 2001 předaná žalovanou žalobci dne 29. 6. 2001“] není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., [soud prvního stupně v rozsudku ze dne 27. 6. 2006, č. j. 9 C 178/2001-100, rozhodl stejně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 12. 11. 2002, č. j. 9 C 178/2001-54, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2005, č. j. 9 Co 757, 758/2003-77 (v obou případech soud prvního stupně žalobu zamítl)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Právní otázku, zda žalovaná splnila vůči žalobci tzv. nabídkovou povinnost zaměstnavatele ve smyslu ustanovení §46 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce [ve znění do 31. 3. 2002, tj. do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) – dále jen „zák. práce“], která je hmotněprávní podmínkou platnosti výpovědi pro nadbytečnost nastalou podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce, a v jejím rámci též otázku, že za odmítnutí jiné práce odpovídající kvalifikaci zaměstnance, popřípadě jiné pro něho vhodné práce, nabídnuté mu zaměstnavatelem lze považovat i to, že zaměstnanec tuto nabídku jiné práce nepřijme, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (srov. též závěry uveřejněné pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. 21 Cdo 787/2004, rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. 11. 1980, sp. zn. 6 Cz 36/80, který byl uveřejněn pod č. 42 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1573/2004, který byl uveřejněn pod č. 59 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1322/2002, který byl uveřejněn pod č. 74 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2088/98, uveřejněný pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, a obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2740/2005).
Ostatní námitky dovolatele – zpochybňující skutkové závěry odvolacího soudu – představují (jak vyplývá z jejich obsahu – srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se však při posuzování přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. §237 odst. odst. 3 větu za středníkem o. s. ř.).
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2011
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu