ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.3967.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 3967/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. N. , zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi č. 2, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o 1.000.000.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.5.2008 č.j. 13 Co 237/2008-147, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 109/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2010 č.j. 11 Cmo 80/2010-85, takto:
Usnesení vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21.5.2008 č.j. 13 Co 237/2008-147 odmítl odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15.8.2007 č.j. 36 C 55/2007-58 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že odvolání je "neprojednatelné", neboť žalobce v něm "neuvedl žádný odvolací důvod, vyplývající z ustanovení §205 odst.2 o.s.ř., a odvolání nedoplnil ani poté, co k tomu byl soudem prvního stupně vyzván za současného poučení o následcích, nebude-li odvolání doplněno". Usnesení nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dne 30.6.2008.
Proti tomuto usnesení podal žalobce u Krajského soudu v Plzni dne 29.9.2008 žalobu pro zmatečnost. Namítal v ní, že nebyly splněny předpoklady pro vydání napadeného usnesení, když jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15.8.2007 č.j. 36 C 55/2007-58 bylo projednatelné; obsahovalo totiž mimo jiné i vymezení odvolacího důvodu. Žalobce současně soudům vytknul, že mu pravomocně zamítly žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, který "by případně i odvolací důvody dále vylíčil".
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27.11.2009 č.j. 19 C 109/2008-60 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že "Stát - Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení". Dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15.8.2007 č.j. 36 C 55/2007-58 vskutku neobsahovalo odvolací důvod (uvedení toho, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu). Žalobce se totiž v odvolání omezil "jen na zopakování rozhodujících skutečností", odůvodňujících dle jeho názoru jím uplatněný nárok, "aniž by však konkrétně vytknul nesprávnost rozhodnutí soudu prvého stupně nebo postupu, který jeho vydání předcházel". Z odvolání žalobce se tedy nepodávaly konkrétní vady napadeného rozhodnutí, případně řízení, jež mu předcházelo, které žalobce jako odvolatel spatřuje a které by mohly být podřazeny pod některý z důvodů uvedených v ustanovení §205 odst. 2 o.s.ř., a nebylo tak patrno, proč žalobce odvolání proti jím napadenému rozsudku uplatnil. Pouhý odkaz žalobce na předchozí jím v řízení učiněná podání nepostačuje, když "není úkolem odvolacího soudu, aby z obsahu jiných předchozích podání konkrétní důvody podaného odvolání domýšlel a doplňoval". Protože šlo o odvolání proti rozsudku ve věci neuvedené v ustanovení §120 odst. 2 o.s.ř., kdy neuvedení odvolacího důvodu podle ustanovení 212a odst. 2 o.s.ř. brání pokračování v řízení, protože žalobce byl řádně vyzván k odstranění této vady odvolání a poučen o následku v podobě odmítnutí odvolání při nevyhovění výzvě v přiměřené lhůtě 5 dnů od doručení výzvy a protože žádost žalobce o ustanovení zástupce mu byla před odmítnutím jeho odvolání pravomocně zamítnuta (z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva), není napadené usnesení krajského soudu postiženo zmatečností ve smyslu ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27.5.2010 č.j. 11 Cmo 80/2010-85 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně v tom, že odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15.8.2007 č.j. 36 C 55/2007-58 neobsahovalo odvolací důvod, tedy "konkrétní vylíčení toho, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozsudku nebo postupu soudu tak, aby je bylo možné podřadit pod některý z odvolacích důvodů uvedených v ustanovení §205 odst. 2 o.s.ř.". Žalobce se totiž jen omezil na opakování rozhodujících skutečností, které již dříve uváděl před soudem prvního stupně, aniž "jasně uvedl, v čem spatřuje nesprávnost rozsudku nebo postupu soudu prvního stupně". Žalobce byl dostatečně poučen o této vadě odvolání i o procesních následcích jejího neodstranění v podobě odmítnutí odvolání a vyzván k jejímu odstranění ve lhůtě 5 dnů, která sice byla "poměrně krátká", avšak k odmítnutí odvolání došlo ve skutečnosti až po uplynutí sedmi měsíců od okamžiku výzvy žalobce; ten tak měl dostatečný prostor k doplnění odvolání či si obstarání právní pomoci. Před odmítnutím odvolání byla žádost žalobce o ustanovení mu zástupce podle ustanovení §30 o.s.ř. pravomocně zamítnuta a "z pravomocného rozhodnutí je třeba vycházet".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že ve svém odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15.8.2007 č.j. 36 C 55/2007-58 podrobně uvedl "veškeré skutečnosti, které meritorně podporovaly nárok na odškodnění za způsobení škody porušením základních práv a svobod státem, tedy justicí". Odvoláním proti rozsudku okresního soudu "byl dán závažný odvolací důvod" a mělo být projednáno. Dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu bylo podle názoru žalobce porušeno jeho ústavní právo "dle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny". Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolání žalobce bylo jako nedůvodné zamítnuto. Domnívá se, že předmětné rozhodnutí je po právní stránce správné a že řízení proto netrpí žádnými vadami.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci řešil odvolací soud právní otázku, zda žalobcovo odvolání je podkladem způsobilým pro přezkoumání rozsudku okresního soudu vydaného ve věci neuvedené v ustanovení §120 odst.2 o.s.ř., jestliže odvolací důvody byly vylíčeny zopakováním rozhodujících skutečností, jež podle názoru žalobce odůvodňují jím uplatněný nárok. Vzhledem k tomu, že posouzení uvedené otázky bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), a že tato právní otázka dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena, představuje napadené usnesení odvolacího soudu z tohoto hlediska rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
V projednávané věci bylo soudy (z pohledu uplatněného dovolacího důvodu) mimo jiné zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15.8.2007 č.j. 36 C 55/2007-58 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 1.000.000.000,- Kč, s odůvodněním, že žalobcem požadovaný nárok na náhradu škody vůči státu, která mu měla vzniknout tím, že v trestním řízení vedeném proti jeho osobě bylo neoprávněně nařízeno pozorování jeho duševního stavu ve zdravotnickém zařízení a k zajištění realizace tohoto opatření byl následně vzat do vazby, není dán, když se nejedná o nesprávný úřední postup podle ustanovení §13 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a když nejsou splněny předpoklady pro odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí podle ustanovení §7 a §8 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že "opatření přibrání znalců z oboru psychiatrie k podání znaleckého posudku po provedeném pozorování" bylo "represivní, ponižující, podvodně zdůvodněné", a v němž současně zrekapituloval některá svá skutková žalobní tvrzení týkající se průběhu trestního stíhání (průběhu zkoumání jeho duševního stavu). Usnesením Okresního soudu Plzeň - město ze dne 11.10.2007 č.j. 36 C 55/2007-109 byl žalobce vyzván k odstranění vady svého "podání - odvolání, a to uvedení odvolacího důvodu - uvedení toho, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost rozhodnutí po skutkové nebo právní stránce, respektive v čem spatřuje nesprávnost postupu soudu", ve lhůtě 5 dnů od doručení usnesení, s poučením, že, nebude-li jeho podání ve stanovené lhůtě řádně doplněno a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat, soud jeho podání odmítne. Na tuto výzvu, která byla žalobci doručena dne 16.10.2007, žalobce reagoval podáním ze dne 18.10.2007, v němž odkázal na obsah dřívějších podání - žaloby a odvolání ze dne 24.9.2007 a opětovně kvalifikoval vydané opatření o nařízení pozorování jeho duševního stavu v trestním řízení jako neopodstatněné.
K náležitostem odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, nejde-li o věc (předmět řízení) vymezenou v ustanovení §120 odst. 2 o.s.ř., patří i uvedení odvolacího důvodu (odvolacích důvodů). Jeho neuvedení přes výzvu soudu k odstranění této vady (nedostatku) brání pokračování v odvolacím řízení, neboť napadený rozsudek nelze ve smyslu ustanovení §212a odst. 2 o.s.ř. přezkoumat; takové odvolání bude odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.5.2004 sp. zn. 21 Cdo 13/2004, který byl uveřejněn pod č. 115 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Prostřednictvím odvolacích důvodů odvolatel sděluje, proč uplatnil proti rozhodnutí soudu prvního stupně tento řádný opravný prostředek (v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně). Požadavky ustanovení §212a odst.2 o.s.ř. ovšem nelze přepínat; "žádné odvolací důvody" neobsahuje odvolání z pohledu ustanovení §212a odst.2 o.s.ř. tehdy, bude-li podáno zcela bez odůvodnění (ve formě tzv. blanketního odvolání), nebo bude-li obsahovat toliko pouhý poukaz na zákonné vymezení některého z odvolacích důvodů uvedeného v ustanovení §205 odst. 2 o.s.ř. nebo s uvedením (citováním) jeho znění, anebo bude-li sice obsahovat určité konkrétní okolnosti jej zdůvodňující, avšak zcela bez vztahu (souvislosti) s daným předmětem řízení.
Za neuvedení "žádných odvolacích důvodů" v odvolání ve smyslu §212a odst. 2 o.s.ř. však nelze pokládat situaci, kdy odvolatel (i opětovně) prezentuje v odvolání určitá konkrétní skutková tvrzení, která sám považuje za právně významná, avšak která (z pohledu napadeného rozhodnutí ve věci samé) za právně významná vzata nebyla (a případně ani objektivně právně významná být skutečně nemusí). Takové důvody odvolání totiž mají přímý vztah k předmětu řízení (předmětu odvoláním napadeného rozhodnutí ve věci samé) a lze je subsumovat (podle jejich konkrétní obsahové povahy - srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) pod některý z odvolacích důvodů vymezených v ustanovení §205 odst. 2 o.s.ř. [typicky v případě, že soud prvního stupně se danými tvrzeními, jež odvolatel opakuje, vůbec nezabýval, neboť je z hlediska svého právního posouzení nepovažoval za právně významná, pod odvolací důvod §205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.]. Odvolatel proto vyhoví požadavku ustanovení §205 odst.1 o.s.ř. na uvedení odvolacích důvodů, i když ve svém odvolání uvede takový důvod, který je z hlediska možné věcné nesprávnosti rozhodnutí soudu prvního stupně či vadnosti jeho procesního postupu nepřípadný, nebo z jehož pohledu vůbec není možné (přípustné) správnost rozhodnutí odvolacího soudu či jeho procesního postupu posoudit. Postačuje zde, že takový, konkrétně vymezený důvod, má (vůbec) vztah k předmětu řízení, o němž se vyslovuje odvoláním napadené rozhodnutí ve věci samé. V takovém případě je splněna podmínka, že "odůvodnění" odvolání současně představuje uvedení odvolacího důvodu podle ustanovení §205 odst. 1, 2 o.s.ř.
Z pohledu důvodu zmatečnosti podle ustanovení §229 odst.4 o.s.ř. jde právě o takovou shora naznačenou úvahu. Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. Pro výsledek řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání pro vady dle §43 odst. 3 o.s.ř. za použití §211 o.s.ř., je z tohoto hlediska podstatné jen to, zda závěr, že odvolání bylo vadné, je věcně správný. Takové usnesení je totiž svou povahou výlučně procesním rozhodnutím, spojeným se závěrem o vadách odvolání, které brání dalšímu pokračování odvolacího řízení; neúplnost či nesprávnost skutkových zjištění soudu prvního stupně na výsledek řízení o žalobě pro zmatečnost proti tomuto usnesení žádný vliv mít nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.1999 sp.zn. 20 Cdo 1056/99, které bylo uveřejněno pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.5.2006 sp.zn. 29 Odo 783/2005, které bylo uveřejněno pod č. 147 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006). Vyšel-li proto odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení ze závěru, že žalobce se jen omezil na opakování rozhodujících skutečností, které již dříve uváděl před soudem prvního stupně, aniž "jasně uvedl, v čem spatřuje nesprávnost rozsudku nebo postupu soudu prvního stupně", tedy, jinak řečeno, ze závěru, že, je-li odvolání odůvodněno toliko pouhým zopakováním žalobních tvrzení či odkazem na obsah již dříve učiněného podání je obsahujících, nejde (přestože je odvolání "odůvodněno") o uvedení odvolacího důvodu podle ustanovení §205 odst. 1, 2 o.s.ř., je jeho právní posouzení věci nesprávné.
Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta prvá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.), a to s přihlédnutím k úpravě, kterou pro rozhodování o náhradě nákladů řízení ohledně žaloby pro zmatečnost uvádí ustanovení 235i odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu