ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.4270.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 4270/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce J. N. , zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi č. 2, proti žalované České republice – Kanceláři Poslanecké sněmovny se sídlem v Praze 1, Sněmovní č. 4, zastoupené JUDr. Alešem Pejchalem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 21, o 18.000.000.000,- Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. prosince 2008, č. j. 56 Co 551/2008-32, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 56 Co 551/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. srpna 2010, č. j. 11 Cmo 135/2010-134, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Aleše Pejchala, advokáta se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 21.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2010, č. j. 11 Cmo 135/2010-134, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2010, č. j. 56 Co 551/2008-128 (ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby pro zmatečnost, a ve výroku III., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení), není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. b) o. s. ř. (neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou soudů dovodil, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2008, č. j. 56 Co 551/2008-32, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 10. 2008, č. j. 36 C 303/2008-22 (o vyslovení místní nepříslušnosti a postoupení původní věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1), nelze z pohledu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997 sp. zn. 2 Cdon 484/97, které bylo uveřejněno pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Z ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. zcela nepochybně vyplývá, že způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v tomto ustanovení je buď pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Napadené usnesení odvolacího soudu tedy nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejího práva, spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 2.000,- Kč [srov. §10 odst. 2 a 3, §14 odst.1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), tedy celkem 2.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát JUDr. Aleš Pejchal osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalované za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 460,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalované nahradil; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.760,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2011
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu