ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.5209.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 5209/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce P. H. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Mičanem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici č. 50, proti žalovaným 1) E. R. , jako procení nástupkyni po F. R., zemřelém dne 9. 2. 2006 a 2) Mgr. L. S. , advokátovi, jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva "Starojicko" se sídlem v Novém Jičíně-Loučce, v likvidaci, IČO 00146625, „ o náhradu škody a zákaz vstupu na pozemky“, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 9. 2001, č. j. 12 C 166/2000-47 , vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 150/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2007, č. j. 8 Co 96/2007-104, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 3. 2007, č. j. 8 Co 96/2007-104, potvrdil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 1. 2006, č. j. 12 C 150/2004-69, ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost (tak, že se žaloba pro zmatečnost zamítá), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 8. 2007, č. j. 12 C 150/2004-128, které nabylo právní moci dne 10. 10. 2007, byl žalobci pro dovolací řízení původně ustanoven zástupcem advokát JUDr. Vladimír Pešata. Podáním ze dne 30. 11. 2007 tento ustanovený zástupce dovolání žalobce 20. 6. 2007 „doplnil“ s tím, že „důvod pro dovolání spatřuje dovolatel v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], když v podrobnostech odkazuje na podání dovolatele (dovolání) ze dne 20. 6. 2007“; v uvedeném podání však žalobce žádné okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného usnesení odvolacího soudu a které by mohly naplnit uplatněný dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., případně jiný z taxativně uvedených dovolacích důvodů, neuvedl.
K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Protože marným uplynutím prekluzivní lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2683/2009) a protože lhůta k podání dovolání již uplynula (srov. §240 odst. 1 a §241b odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítl.
Na přípustnost dovolání nelze důvodně usuzovat ani ze skutečnosti, že písemné vyhotovení usnesení odvolacího soudu obsahuje chybné poučení o tom, že „Proti tomuto usnesení je možno podat dovolání ...“. Nesprávné poučení odvolacího soudu o dovolání může mít totiž - jak vyplývá z ustanovení §240 odst. 3 o. s. ř. - význam jen tehdy, jestliže spočívalo v uvedení delší než zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku nebo poskytlo-li účastníkům v rozporu se zákonem informaci, že dovolání není přípustné; v uvedených případech, jakož i tehdy, neobsahuje-li poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, lze podat dovolání buď ve lhůtě, která byla v poučení uvedena v delším trvání než dva měsíce od doručení rozsudku (v prvním z uvedených případů) nebo do čtyř měsíců od doručení (ve zbývajících případech).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2011
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu