ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.698.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 698/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. B. , zastoupené Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem v Havířově - Město, Svornosti č. 2, proti žalované Kateřině Čavojské podnikající pod firmou Kateřina Čavojská - ČAVOJSKÁ JÍDELNA s místem podnikání ve Vratimově, Na Příčnici č. 989/43, IČO 14565170, zastoupené JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Ostravě - Zábřehu, Kpt. Vajdy č. 3046/2, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 8 C 85/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. října 2009 č.j. 16 Co 135/2009-60, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.616,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radima Struminského, advokáta se sídlem v Havířově - Město, Svornosti č. 2.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 3.3.2009 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní podle ustanovení §55 odst.1 písm.b) zákoníku práce okamžitě zrušuje pracovní poměr "z důvodu hrubého porušení pracovní kázně - neomluvenou absencí".
Žalobkyně se žalobou podanou dne 3.4.2009 u Okresního soudu ve Frýdku - Místku domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnila zejména tím, že pracovala u žalované jako "pomocný dělník (pomocná síla)" v pracovním poměru na dobu neurčitou a že práci vykonávala "v jídelně v areálu Mittal Steel v Ostravě - Kunčicích (dříve Nová Huť a.s.)". S okamžitým zrušením pracovního poměru, které obdržela poštou dne 18.3.2009, žalobkyně nesouhlasí, neboť v něm nebyl skutkově vymezen důvod tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným. Žalobkyně zdůraznila, že pro žalovanou pracovala "řadu let vždy kvalitně a odpovědně" a že "údajná neomluvená absence je ve skutečnosti důvodem zástupným", neboť "od 1.3.2009 zajišťuje provoz jídelny na jejím dosavadním pracovišti zcela jiný subjekt a pro žalovanou je zřejmě ekonomicky nevýhodné ukončit pracovní poměr řádným způsobem". Žalovaná nabízela žalobkyni skončení pracovního poměru "dohodou bez odstupného", což žalobkyně odmítla. Poté, co "funguje v jídelně zcela jiná firma", se žalobkyně ve dnech 3.3. a 4.3.2009 dostavila na pracoviště a zjistila, že "od žalované zde zůstala pouze účetní" a že žalobkyně svou práci nemůže konat.
Žalovaná namítala, že sjednala se žalobkyní pracovní poměr na dobu určitou, vymezenou "dobou trvání smlouvy o zajišťování závodního stravování zaměstnanců Mittal Steel Ostrava a.s. žalovanou". Pracovní poměr účastnic skončil dnem 28.2.2009, kterým skončilo zajišťování tohoto stravování žalovanou. K rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením došlo "administrativním pochybením ze strany žalované" a žalovaná sdělila žalobkyni dopisem ze dne 9.4.2009, že "bere na vědomí, že písemnost týkající se okamžitého zrušení pracovního poměru obsahově nesplňuje konkrétní výčet a specifikaci zmíněného porušení a tudíž trpí touto vadou".
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 13.5.2009 č.j. 8 C 85/2009-40 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11.539,- Kč k rukám advokáta Mgr. Radima Struminského. Dovodil nejprve, že pracovní poměr účastnic byl uzavřen na dobu neurčitou, neboť v dohodě o změně pracovní smlouvy ze dne 19.12.2005 sjednaná doba trvání pracovního poměru byla "vázána na dobu trvání smluvního vztahu mezi žalovanou a jinou společností", mohla proto "skončit z vůle jen jednoho účastníka pracovního poměru (zaměstnavatele)" a ujednání o době trvání pracovního poměru je tedy neplatné. Okamžité zrušení pracovního poměru, dané žalobkyni dopisem žalované ze dne 3.3.2009, nesplňuje požadavky uvedené v ustanovení §60 zákoníku práce, když "postrádá skutkové vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru tak, aby je nebylo možné zaměnit s jiným". Protože se žalobkyně neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dovolala a protože podala žalobu "v zákonné dvouměsíční lhůtě", je žaloba opodstatněná.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6.10.2009 č.j. 16 Co 135/2009-60 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 10.130,- Kč k rukám advokáta Mgr. Radima Struminského. Odvolací soud nejprve dovodil, že žalovaná v odvolacím řízení tvrdí "nové skutečnosti, a to že pracovní poměr žalobkyně neskončil u žalované dne 28.2.2009, ale že došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze žalované na jiný subjekt" Eurest spol. s r.o., které "nelze použít vzhledem k ustanovení §205a o.s.ř.". I když žalobkyně v žalobě uvedla, že "od 1.3.2009 zajišťuje provoz jídelny na jejím dosavadním pracovišti zcela nový subjekt", nebylo povinností soudu prvního stupně "se zabývat tím, zda nedošlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiný subjekt", protože žalovaná nic v tomto směru netvrdila a, naopak, uváděla, že ke skončení pracovního poměru mezi účastnicemi došlo dnem 28.2.2009, když od 1.3.2009 "nastoupil nový subjekt zajišťující závodní stravování u "společnosti Arcelor Mittal Ostrava a.s.". Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že ujednání o době trvání pracovního poměru sjednané v dohodě o změně pracovní smlouvy ze dne 19.12.2005 je neplatné, neboť umožňovalo, aby doba trvání skončila (mohla skončit) na základě takové skutečnosti, jež nastane (může nastat) z vůle jen jednoho účastníka pracovního poměru, aniž by bylo významné, že to "nebyla žalovaná, která by vypověděla smlouvu o zajištění závodního stravování zaměstnanců Mittal Steel Ostrava", jakož i v závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru nevyhovuje požadavkům ustanovení §60 zákoníku práce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Odmítá názor odvolacího soudu v tom, že by "v odvolání tvrdila v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů" na jiného (přejímajícího) zaměstnavatele "novou rozhodnou skutečnost", neboť "charakter přechodu práv a povinností je kategorií objektivně zákonnou, tedy danou zákonem, jak má na mysli ustanovení §338 a násl. zákoníku práce", "jinak řečeno, nejedná se o pojem a termín nově tvrzené významné skutečnosti, ale jde výslovně o objektivní a nezávislou zákonnou kategorii, která v podstatě upravuje důsledky změny na straně zaměstnavatele, aby v zájmu ochrany zaměstnance byla zachována existence pracovněprávního vztahu". Žalovaná současně poukazuje na jiný spor, který s ní vede další její zaměstnanec a který je projednáván u soudu prvního stupně pod sp. zn. 8 C 98/2009, a na závěry odvolacího soudu v něm učiněné, podle nichž došlo ke dni 1.3.2009 k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze žalované na společnost Eurest spol. s r.o.; žalovaná proto nebyla v době okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelkou žalobkyně. Přípustnost dovolání žalovaná dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvedla, že před soudem prvního stupně nebyla uvedena "výslovná zmínka o přechodu práv a povinností na nový subjekt od 1.3.2009" a že proto soud prvního stupně neměl možnost "reagovat na realizaci zákonného přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů". Napadený rozsudek odvolacího soudu proto nemá po právní stránce zásadní význam a dovolání žalované není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) a §241a odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Soudy bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno, že žalovaná se žalobkyní, která u ní pracovala jako "pomocná síla", dopisem ze dne 3.3.2009 okamžitě zrušila pracovní poměr podle ustanovení §55 odst.1 písm.b) zákoníku práce; dopis byl žalobkyni doručen dne 18.3.2009. Z provedených důkazů soudy dovodily (a dovolatelka správnost jejich závěrů v tomto směru nezpochybňuje), že žalobkyně pracovala u žalované v pracovním poměru na dobu neurčitou a že okamžité zrušení pracovního poměru obsažené v dopise ze dne 3.3.2009 nevyhovuje požadavku ustanovení §60 zákoníku práce na skutkové vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalovaná dovozuje, že práva a povinnosti z jejího pracovního poměru se žalobkyní přešla dnem 1.3.2009 na obchodní společnost Eurest, spol. s r.o., odvolací soud však odmítl k této skutečnosti přihlédnout s odůvodněním, že bylo žalovanou za řízení uplatněno v rozporu s ustanovením §205a odst.1 o.s.ř. až v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
Dovolací soud dovolání zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné; jinak napadené rozhodnutí zruší (srov. §243b odst.2 o.s.ř.).
Dovolání lze posoudit, jak vyplývá z výše uvedeného, jako důvodné (a napadené rozhodnutí zrušit), jen jestliže nelze učinit závěr, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo správné. V případě, že rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska své správnosti ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům obstojí, je tím implikován závěr, že dovolání nemůže být opodstatněné.
V projednávané věci soudy dospěly k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru, které žalovaná dala žalobkyni dopisem ze dne 3.3.2009, doručeným žalobkyni dne 18.3.2009, nevyhovuje požadavku ustanovení §60 zákoníku práce na skutkové vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, a že je proto okamžité zrušení pracovního poměru neplatným právním úkonem. Žalovaná, jak je zřejmé z obsahu jejího dovolání, závěr soudů v tomto směru nezpochybňuje, proti rozsudku odvolacího soudu však namítá, že soudy nepřihlédly k přechodu práv a povinností z jejího pracovněprávního vztahu se žalobkyní na obchodní společnost Eurest, spol. s r.o., k němuž došlo (mělo dojít) dnem 1.3.2009.
Uvedená námitka žalované není způsobilá zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu. Kdyby vskutku přešla práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu k žalobkyni ze žalované na obchodní společnost Eurest, spol. s r.o., dnem 1.3.2009 a kdyby nebránil (jak se domnívá žalovaná) přihlédnout k této skutečnosti princip tzv. neúplné apelace, vyjádřený v ustanovení §205a o.s.ř., musely by soudy učinit závěr, že žalovaná rozvázala se žalobkyní okamžitým zrušením ke dni 18.3.2009 pracovní poměr, ačkoliv nebyla (již od 1.3.2009) jejím zaměstnavatelem. Z tohoto důvodu by napadené okamžité zrušení pracovního poměru bylo rovněž neplatným právním úkonem, přičemž na určení jeho neplatnosti žalobkyně má - s přihlédnutím ke všem okolnostem případu - nepochybně naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm.c) o.s.ř. (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 1951/2009, který byl uveřejněn pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011).
Vzhledem k tomu, že námitky dovolatelky nemohou otřást správností napadeného rozsudku odvolacího soudu, nemůže mít rozsudek odvolacího soudu z pohledu uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam; dovolání žalované tedy není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.880,- Kč [srov. §7 písm. c), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst.2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.180,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně advokát Mgr. Radim Struminský osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst.3 a §151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 436,- Kč. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni tyto náklady nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.616,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů (§160 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. srpna 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu