ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.726.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 726/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Mgr. B. S. se sídlem v Olomouci, Palackého č. 641/14, jako správkyně konkursní podstaty J. H., zastoupené Mgr. Kateřinou Širhalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Gajdošova č. 7, proti žalované Základní škole Zlaté Hory , příspěvkové organizaci se sídlem ve Zlatých Horách, Wolkerova č. 712, IČO 64631648, zastoupené JUDr. Hanou Zawislakovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Těšínská č. 1, o 82.030,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 3 C 25/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 6. října 2009 č.j. 69 Co 326/2009-76, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.664,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Kateřiny Širhalové, advokátky se sídlem v Brně, Gajdošova č. 7.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jeseníku dne 6.6.2008 domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 82.030,- Kč se zákonným úrokem z prodlení, který vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že byla ustavena správkyní konkursní podstaty úpadkyně J. H., na jejíž majetek byl Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 36 K 23/2005 prohlášen dnem 9.5.2005 konkurs, a že úpadkyně v době a po prohlášení konkursu pracovala u žalované. Přestože mzda úpadkyně v částce, která přesahuje nezabavitelnou část mzdy, náleží do konkursní podstaty, žalovaná ji správkyni konkursní podstaty nevyplácela. Za dobu od 29.8.2005 do 15.8.2006 měla žalovaná z tohoto důvodu zaplatit do konkursní podstaty celkem 82.030,- Kč.
Žalovaná namítala, že o prohlášení konkursu na majetek své zaměstnankyně J. H. v době trvání jejich pracovního poměru nevěděla, a dovozuje, že bylo povinností žalobkyně "učinit alespoň minimum úkonů, aby se plátce mzdy nejen o prohlášení konkursu dozvěděl, ale zejména také, aby věděl kam, respektive na jaký účet má příslušné částky mzdy zasílat".
Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 29.4.2009 č.j. 3 C 25/2008-48 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 27.786,50 Kč k rukám advokátky JUDr. Hany Zawislakové. Z výsledků dokazování dovodil, že úpadkyně byla zaměstnána u žalované v době od 29.8.2005 do 15.8.2006, za kterou činil "součet zabavitelných částek" 102.030,- Kč, přičemž do konkursní podstaty bylo dne 6.9.2007 vyplaceno 20.000,- Kč. Žaloba je podle názoru soudu prvního stupně nedůvodná, neboť "vyplacením mzdy úpadkyni zanikla pohledávka" žalobkyně, která "postihuje nárok úpadkyně na mzdu, vznikající úpadkyni z pracovního poměru". Požadované plnění nelze žalobkyni přiznat ani z důvodu odpovědnosti za škodu, protože žalovaná žádnou povinnost uloženou jí ustanovením §18 odst.4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů neporušila.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 6.10.2009 č.j. 69 Co 326/2009-76 zrušil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu částky 14.253,- Kč spolu s úroky z prodlení a řízení v tomto rozsahu zastavil a změnil tak, že žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni 67.777,- Kč spolu s úroky z prodlení, které vyčíslil; současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 283,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.580,- Kč, vše k rukám advokátky Mgr. Kateřiny Širhalové. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že mzda úpadkyně náležela v rozsahu, v jakém podléhala výkonu rozhodnutí, do konkursní podstaty a že vyplacení mzdy úpadkyni mohlo mít účinky "splnění dluhu", jen kdyby úpadkyně toto plnění předala správkyni konkursní podstaty. K tomu však nedošlo, a proto žalobkyně právem požaduje předání plnění do konkursní podstaty, neboť "dlužníkův závazek ve prospěch konkursní podstaty stále trvá"; otázka "dobré víry žalované při plnění jejího závazku omylem úpadkyni je bez významu vzhledem k účinkům prohlášení konkursu". Odvolací soud uzavřel, že žalovaná plnila mzdu (v rozsahu postižitelném výkonem rozhodnutí) J. H. bez právního důvodu a že žalobkyně má právo na výplatu mzdy v rozsahu, v jakém patří do konkursní podstaty.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, podala žalovaná dovolání. Namítá, že sice do konkursní podstaty patří podle ustanovení §6 odst.2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů), výkonem rozhodnutí postižitelná část mzdy, zákon, zejména ustanovení §18 odst.4 a 27 odst.4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění pozdějších předpisů), však současně "předpokládá vědomost dlužníka úpadce o prohlášení konkursu", což je nutné "k tomu, aby plnil do konkursní podstaty". Vzhledem k tomu, že žalovaná nevěděla o prohlášení konkursu na majetek J. H., stejně jako žalobkyně nevěděla o tom, že úpadkyně je zaměstnána u žalované, a že po zaměstnavatelích nelze "spravedlivě požadovat, aby před každým výplatním termínem prováděli vyhledávání všech svých zaměstnanců v příslušných evidencích", nemůže být žaloba důvodná. Podle názoru žalované "s prohlášením konkursu v návaznosti na vyvěšení na úřední desce soudu mohou být spojeny jen takové hmotněprávní a procesněprávní účinky, které vyplývají ze zákona", přičemž ze zákona nevyplývá, že by "k zániku závazku dlužníka vůči úpadci k výplatě mzdy mohlo dojít jen plněním správci bez ohledu na dobrou víru". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby "potvrdil rozsudek soudu prvního stupně".
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. Zdůraznila, že účinky prohlášení konkursu nastávají vyvěšením na úřední desce soudu, že žalovaná se měla možnost seznámit s usnesením, které bylo předepsaným způsobem zveřejněno, a že s dotčenou částí mzdy úpadkyně měla dispoziční právo žalobkyně a nemohla být proto vyplacena přímo úpadkyni.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a že jde o rozsudek, proti kterému je v jeho napadeném měnícím výrokem dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu věci bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů žalovaná nezpochybňuje), že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.5.2005 č.j. 36 K 23/2005-16 byl na majetek úpadkyně J. H. prohlášen konkurs. Úpadkyně byla v době od 29.8.2005 do 15.8.2006 zaměstnána u žalované a žalovaná mzdu za vykonanou práci v plném rozsahu vyplácela úpadkyni; své jednání vysvětlila tím, že se o prohlášení konkursu na majetek úpadkyně v té době nedozvěděla.
Byl-li prohlášen konkurs na majetek fyzické osoby, patří do konkursní podstaty také mzda nebo plat, které úpadci náleží (jako zaměstnanci) z pracovněprávního nebo jiného obdobného vztahu, jakož i jiné obdobné příjmy, a to v takovém rozsahu, v jakém podléhají výkonu rozhodnutí (srov. §6 odst.2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zákona o konkursu a vyrovnání").
Usnesení o prohlášení konkursu se vyvěsí toho dne, kdy bylo vydáno, v úplném znění nebo ve vhodném zkráceném znění na úřední desce konkursního soudu a dále na úřední desce okresního soudu, v jehož obvodu je dlužníkův podnik nebo jeho bydliště, jsou-li mimo sídlo konkursního soudu; výpis z usnesení soud zveřejní též v Obchodním věstníku (srov. §13 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 28.9.2005 a §2 odst.2 nařízení vlády č. 503/2000 Sb. ve znění nařízení vlády č. 408/2003 Sb.). Účinky prohlášení konkursu nastanou vyvěšením usnesení na úřední desce konkursního soudu (§13 odst.6 zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 28.9.2005).
Prohlášením konkursu spadají úpadcova mzda, plat nebo jiné podobné příjmy (v rozsahu, v jakém podléhají výkonu rozhodnutí) do konkursní podstaty ze zákona. Ve vztahu k dotčené části mzdy, platu nebo jiného podobného příjmu to mimo jiné znamená, že prohlášením konkursu přechází na správce konkursní podstaty též oprávnění nakládat s těmito úpadcovými nároky a že právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné [srov. §14 odst.1 písm.a) zákona o konkursu a vyrovnání]. Plátce mzdy, platu nebo jiného podobného příjmu je proto povinen přestat vyplácet úpadci tu část mzdy, platu nebo jiného obdobného příjmu, která patří do konkursní podstaty, a vydat ji na žádost správci konkursní podstaty, prokáže-li mu, že byl ustaven správcem konkursní podstaty.
Vyvěšením usnesení o prohlášení konkursu (v úplném znění nebo ve vhodném zkráceném znění) na úřední desce konkursního soudu a na úřední desce okresního soudu, v jehož obvodu je dlužníkův podnik nebo jeho bydliště, jsou-li mimo sídlo konkursního soudu, a uveřejněním výpisu z tohoto usnesení v Obchodním věstníku se sleduje zveřejnění rozhodnutí soudu (srov. též §50i občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009) způsobem, aby se o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a o jeho účincích dozvěděl každý, jehož práv a povinností se může dotýkat. Bylo-li usnesení o prohlášení konkursu tímto (předepsaným) způsobem zveřejněno, nemůže (oprávněně) nikdo uvádět a dovozovat, že o prohlášení konkursu nevěděl, nebylo-li mu znemožněno (objektivně vzato) se o prohlášení konkursu některým z těchto způsobů opravdu dozvědět.
Bylo-li tedy v projednávané věci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.5.2005 č.j. 36 K 23/2005-16 předepsaným (výše uvedeným) způsobem zveřejněno, nemůže žalovaná, která ani za řízení netvrdila, že by nebylo v jejích možnostech využít některého ze způsobů zveřejnění prohlášení konkursu, důvodně dovozovat, že by o prohlášení konkursu na majetek úpadkyně J. H. nevěděla.
Správce konkursní podstaty není povinen - jak se mylně domnívá žalovaná - vyrozumět zaměstnavatele úpadce o tom, že byl na majetek úpadce prohlášen konkurs; naopak, má důvod očekávat, že každý, jehož práv a povinností se prohlášení konkursu může dotýkat, a tedy i úpadcův zaměstnavatel, se o prohlášení konkursu dozví jeho zveřejněním. Opačný názor nelze úspěšně dovozovat ani z ustanovení §18 odst.4 zákona o konkursu a vyrovnání; smysl tohoto ustanovení nespočívá ve vymezení okamžiku, v němž vznikne povinnost plnit do konkursní podstaty, ale v uložení součinnosti každému, kdo má věc náležející do podstaty, která je potřebná k tomu, aby správce konkursní podstaty mohl věc řádně zapsat do soupisu konkursní podstaty, a povinnosti věc správci konkursní podstaty na jeho výzvu vydat, a ve stanovení povinnosti k náhradě škody, která by vznikla nesplněním této součinnosti; s vědomostí zaměstnavatele o prohlášení konkursu na majetek jeho zaměstnance a s jeho povinností plnit do konkursní podstaty nemá nic společného.
Nejvyšší soud proto již dříve (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.2.2010 sp. zn. 21 Cdo 4794/2008) dospěl k závěru že správce konkursní podstaty je oprávněn požadovat, aby mu byly vyplaceny mzda, plat nebo jiný podobný příjem úpadce, který patří do podstaty (§6 odst.2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vyplatil-li úpadcův zaměstnavatel (jiný plátce mzdy, platu nebo jiného podobného příjmu úpadce) část mzdy, platu nebo jiného podobného příjmu, která patří do konkursní podstaty, přímo úpadci, není tím dotčena jeho povinnost zaplatit (vydat) toto plnění do konkursní podstaty.
Okolnost, zda žalovaná (případně) opravdu nevěděla o prohlášení konkursu na majetek úpadkyně J. H., je tu nerozhodná, neboť se o tom měla a (při náležité péči) mohla ze zveřejnění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.5.2005 č.j. 36 K 23/2005-16 dozvědět; účinky prohlášení konkursu pak nastávají bez ohledu na to, zda o prohlášení konkursu jimi dotčené osoby opravdu dozvěděly.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl v napadené části postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 9.420,- Kč [srov. §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §16 odst.2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 9.720,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně advokátka Mgr. Kateřina Širhalová osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobkyni za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 1.944,- Kč. Protože dovolání žalované bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni tyto náklady nahradila. Žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 11.664,- Kč zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu