ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.1107.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 1107/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. U. , zastoupenému JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139, proti žalovaným 1) M. H. , a 2) P. H. , zastoupeným JUDr. Martou Hradeckou, advokátkou se sídlem v Dobrušce, Nám. F. L. Věka 38, o odstranění brány a oplocení, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 218/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. prosince 2010, č. j. 24 Co 396/2010–177, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. dubna 2010, č. j. 7 C 218/2007–145, zamítl žalobu, „že žalovaní jsou povinni ve lhůtě 30 dnů o právní moci rozsudku odstranit z pozemku parc. č. stavební 18/2 zapsaném na listu vlastnictví č. 200 pro obec Týniště nad Orlicí a katastrální území Štěpánovsko a z pozemku parc. č. 443/6 zapsaném na listu vlastnictví č. 855 pro obec Týniště nad Orlicí a katastrální území Štěpánovsko bránu a oplocení“ a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 13. prosince 2010, č. j. 24 Co 396/2010–177, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce blanketní dovolání, jehož přípustnost spatřuje v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že toto své dovolání „náležitě odůvodní ve lhůtě 30 dnů ode dne podání dovolání, případně v jiné soudem stanovené lhůtě“.
Žalovaným nebylo dovolání doručováno.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů je účastníkům znám, společně s dovoláním tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 5. února 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 1688, dovodil, že „neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné lhůty podle §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud dovolání odmítne“.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 14. ledna 2011. Uvedené rozhodnutí napadl žalobce tzv. blanketním dovoláním předaným k poštovní přepravě dne 14. března 2011, které kromě obecných náležitostí obsahuje toliko údaj o tom, proti jakému rozhodnutí směřuje a označení ustanovení, v nichž dovolatel spatřuje přípustnost a důvodnost svého dovolání.
Jelikož žalobce své blanketní dovolání o stanovené náležitosti do uplynutí dovolací lhůty nedoplnil, soud prvního stupně po jejím marném uplynutí předložil dovolání Nejvyššímu soudu České republiky.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobce z hlediska §241b odst. 3 věta první o. s. ř. a na základě toho dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žalobce nepodal u soudu ani nepředal k poštovní přepravě nejpozději téhož dne, kdy podal blanketní dovolání, jiné podání, jímž by odstranil vady svého dovolání, marným uplynutím propadné dovolací lhůty, která uplynula téhož dne (14. března 2011), se původně odstranitelné vady včas podaného dovolání spočívající v nevymezení dovolacích důvodů staly neodstranitelnými. Dovolací soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že v dovolacím řízení úspěšným žalovaným žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. května 2011
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu