ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.1966.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 1966/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně L. V., zastoupené JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Seifertova 9, proti žalované OFFICES FOR RENT, a. s., se sídlem v Praze 4, Ohradní 61, IČ: 63999498, zastoupené JUDr. Leošem Lejskem, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 92, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 367/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2008, č. j. 28 Co 534/2008-80, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Rostislava Dolečka.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 5. 2008, č. j. 7 C 367/2007-45, určil, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. 129/136 – orná půda o výměře 20.834 m2 a parc. č. 129/138 – orná půda o výměře 19.676 m2, vše zapsáno na LV č. 1392 pro k. ú. O., obec J. u Katastrálního úřadu pro S. kraj, Katastrální pracoviště P. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 6. 11. 2008, č. j. 28 Co 534/2008-80, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy, uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně, dovolací soud proto na ně odkazuje.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.), jen v případě přípustného dovolání nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor rozhodnutí“) pod C 5042. Dovolatelka nevymezila relevantní hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu vycházející ze skutkových zjištění, která jsou v tomto dovolacím řízení nezpochybnitelná, je v souladu s hmotným právem i stávající judikaturou Nejvyššího soudu.
Odvolací soud postavil své rozhodnutí na třech právních závěrech, a to, že rodiče žalobkyně nabyli vlastnictví ke sporným pozemkům přídělem na základě přídělové listiny ze dne 11. 12. 1952, a pokud by tomu tak nebylo, pak vydržením podle občanského zákoníku č. 141/1950 Sb., a že žalovaná nemohla nabýt vlastnictví k pozemkům vydržením z důvodu ztráty dobré víry před uplynutím desetileté vydržecí doby. Tyto právní závěry odvolací soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu přesvědčivým způsobem řádně odůvodnil. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 32 Odo 330/2003, uveřejněném v Souboru rozhodnutí pod C 2021, uvedl, že „pokud odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou na sobě nezávislých právních důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý“. I kdyby v daném případě předmětné pozemky v době jejich přidělení nebyly ve vlastnictví státu a jejich přidělením rozhodnutím správního orgánu vlastnictví dosavadního vlastníka k nim nezaniklo, jak s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 1110/2000 namítá žalovaná, nabytí vlastnictví k předmětným pozemkům rodiči žalobkyně vydržením nebylo vyloučeno. Protože právní závěr o nabytí vlastnictví rodičů žalobkyně k předmětným pozemkům vydržením obstojí, pak případná nesprávnost právního závěru o nabytí vlastnictví rodičů žalobkyně k předmětným pozemkům přídělem by nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Námitky týkající se totožnosti předmětných pozemků s pozemky uvedenými v přídělové listině ze dne 11. 12. 1952 a skutečností, z nichž dovolatelka vyvozuje odlišné skutkové a právní závěry, jsou námitkami skutkovými, které se vážou k dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobkyni představují odměnu za její zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 5.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 6.360,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný .
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 3. května 2011
JUDr. František B a l á k, v. r.
předseda senátu