ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.2097.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 2097/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. F. , zastoupeného JUDr. Ivo Hamou, advokátem se sídlem v Krnově, náměstí Minoritů 13, proti žalovanému městu Krnov se sídlem úřadu v Krnově, Hlavní náměstí 1, zastoupenému Mgr. Josef Tobiáškem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 1a, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 56 Co 150/2008-96, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.460,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Josefa Tobiáška.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově (dále „ soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. ledna 2008, č. j. 19 C 2/2007-67, zamítl návrh žalobce na odklad vykonatelnosti odstavce II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2006, č. j. 11 Co 242/2006-94, a žalobu na obnovu řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 19 C 81/2004. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 26. ledna 2008, č. j. 56 Co 150/2008-96, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, zda tzv. anglické dvorky jsou součástí věci hlavní – domu nebo součástí věci hlavní – komunikace. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání s tím, že přípustnost dovolání je třeba posuzovat podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a že žalobce neuvádí, proč má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah usnesení soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu uvedeným v §238 odst. 1 o. s. ř. je omezena aplikací ustanovení §238 odst. 2 o. s. ř., podle kterého „ustanovení §237 platí obdobně“. Z uvedených ustanovení pro daný případ, kdy odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, plyne, že dovolání může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Tyto předpoklady však splněny nejsou.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností.
Spatřuje-li dovolatel vadu řízení v tom, že mu soudy neumožnily provést jím navržené důkazy dovolací soud poznamenává, že vady řízení jsou důvodem pro připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen v případě, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5780. Takovou otázku však žalobce nevymezil a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Dovolatelem tvrzené procesní pochybení odvolacího soudu stran nevyhovění jeho žádosti o provedení jím navrhovaných důkazů nemůže vést k rozhodnutí, jímž by dovolací soud zobecnil řešení určité procesní otázky pro jiné případy téhož či obdobného druhu. Navíc, jak uvedly nalézací soudy, se jednalo o tytéž skutečnosti a důkazy, které žalobce uplatnil již v původním řízení a soudy je odmítly provést pro jejich nadbytečnost. Nejednalo se tedy o důkazy a skutečnosti nové, které nemohly být provedeny v původním řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. a mohly by přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Dovolatel rovněž zpochybňuje skutková zjištění nalézacích soudů, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a z odlišných skutkových závěrů dovozuje svůj jiný názor, že tzv. anglické dvorky nejsou součástí domu, ale komunikace. Tím ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., kterým však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze. Nad to dovolací soud poznamenává, že vypořádání se s otázkou, komu náleží tzv. anglické dvorky, bylo věcí soudu prvního stupně v původním řízení a tato otázka by mohla být znovu otevřena jen v případě povolení obnovy řízení. V dovolacím řízení, jež se týká žaloby na obnovu řízení, je tak řešení uvedené otázky irelevantní a přípustnost dovolání v řízení o návrhu na obnovu řízení založit nemůže.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovanému představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §10 odst. 1 a 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., částku 1.750,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 2. 460,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podal návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. května 2011
JUDr. František B a l á k, v. r.
předseda senátu